Adramelech

Vypadá to, že filmy na téma únikové místnosti se v posledních letech nějak namnožily. Tenhle celkem ujde, i když nejvíc se mi líbil No Escape Room (2018), který má oproti těm ostatním něco navíc. Ale neviděl jsem všechny, protože tohle téma mě zas až tolik nebere. Já bych na takové místo v životě nevlezl. Jediný adrenalinový zážitek, který uznávám, je sex.

V podstatě autentický etnografický materiál. Ocenil jsem hlavně objektivitu pojetí tématu, které není nahlížené ani skrze chomout materialismu, ani přes růžové brýle sluníčkářů. (Jazyková poznámka: Termín „sluníčkáři“ se začal používat v první polovině 90. let a původně označoval určitou sortu potrhlých esoteriků. Politickou konotaci získal až později. Dnes je tento výraz vnímán především jako hovorové synonymum slova neomarxisté. Zde tento termín používám v jeho původním významu.) Líbilo se mi, že babča kouří tabák a že pije pivo a kafe. Konečně rozumný názor na zdravou životosprávu nezkalený euroamerickými předsudky a pověrami! Příznačné je propojení původních domorodých šamanských praktik s křesťanskými motivy. Tento synkretismus je pro kulty Latinské Ameriky charakteristický: haitské vúdú, kubánská santería, brazilská umbanda, jamajské obeah – všude nacházíme to samé. Osobně sice preferuji jiné tradice, ale dokument jsem sledoval se zájmem.

Onehdy jsem navštívil jednu prodejnu Fair trade, abych se podíval, co tam prodávají. Nabízeli tam jakési podezřele vypadající a hodně předražené čokolády. Zeptal jsem se prodavačky, co to je za divné zboží a proč je tak drahé. Bylo mi vysvětleno, že běžná, v Evropě vyráběná čokoláda je tak laciná, protože se dělá z kakaových bobů, které v produkčních zemích sbírají děti za minimální plat. Čokoláda nabízená ve Fair trade však nevznikla za přispění dětské práce a kromě toho byla vyrobena přímo v produkční zemi. Odpověděl jsem, že od afrických dětí je moc pěkné, že sbírají kakaové boby, protože nebýt jich, tak by si český důchodce ani nemohl dopřát čokoládu. Prodavačka se rozesmála a já jsem si nakonec jeden kus „férové“ čokolády koupil. Chutnala fakt hnusně. Dnes, kdy chutná hnusně i většina ostatních čokolád, protože se do nich přidává palmový tuk, už čokoládu téměř nekupuji. – U nás byla za socialismu dětská práce zákonem zakázaná a mám pocit, že ani kapitalisté se tento zákon zatím neodvážili zrušit. Jinak nechápu, proč by Evropa měla v zemích třetího světa zavádět své pořádky. Republika Mali nabízí k prodeji kakaové boby, Dánsko má zájem je kupovat. Proč by ale měli Dánové kecat produkční zemi do organizace zemědělských prací? Ať se tamější obyvatelé zařídí podle své úvahy a rozumu. Chtějí akceptovat dětskou práci? Budiž, je to jejich věc. Jinde zase chtějí mít dětské nevěsty a právo šaría. No tak ať mají, pokud to praktikují u nich doma! Nemontujme se do celého světa, nepředepisujme nikomu, co má dělat a jak má žít, a nechtějme příslušníky jiných kultur rovnat podle našich představ, aby oni nesrovnali nás podle jejich představ. Hlavně pak pod záminkou multikulturalismu netahejme do Evropy něco, co tady nechceme a co sem nepatří. A s tímhle filmem jděte – víte kam?

Matka samoživitelka se dvěma dětmi, chlapcem a holčičkou. Děvče je těžce mentálně postižené, je neschopné pohybu a inteligence má méně než pes, který se naučí porozumět aspoň několika příkazům, jak trefně poznamená její bratr. Proč není holka v ústavu, kde by měla potřebnou péči? Tipoval bych, že asi proto, že kapitalistický režim takovou péči občanům bezplatně neposkytuje. Platit za pobyt mentálky v pečováku zjevně nepřichází v úvahu, protože rodina je ekonomicky totálně v prdeli. Hlavně že se Poláci zbavili zlých komunistů, aby se měli lépe. Možná že také prahli po tom, aby černoprdelníci v Polsku zakázali potraty. Zpět k filmu, jehož začátek je docela realistický a dosti smutný. Motiv prokletého nebo možná zakletého mlýna, kde straší zlí mimozemšťané, je naproti tomu hodně fantasmagorický. Pozitivním prvkem je, že mentálka se tam náhle nějak uzdraví a najednou začne nejen chodit i mluvit (v cca šesti letech už bylo celkem na čase), ale umí také metat z dlaní paprsky ničivé energie a kromě toho ovládá umění levitace. Zlé síly jsou jejím přičiněním poraženy. Ostatní děcka vezou děvče domů sice ještě v kočárku, ale už jako rekonvalescentku. Doma se ukáže, že se holka už dovede sama najíst, zatímco dřív jen patlala jídlo po stole a po lidech. Tomu, kurva, říkám happyend. A takovému filmu říkám neomarxistická agitka na inkluzi.

Hned na začátku filmu mě polekal křesťanský song, ale uvědomil jsem si, že film natočili v Polsku, kde má církev mnohem silnější pozici než v ČR. Vždyť i u nás lze tu a tam natrefit na nějakého křesťana, každý už určitě nějakého viděl, ba možná i víc křesťanů pohromadě, kupříkladu v kostele. Film však naštěstí neřeší náboženské otázky, nýbrž se zabývá tím, jak si mladí lidé ve věku 15+ užívají svoji ještě čerstvou sexualitu a život vůbec. V jistém smyslu jej lze chápat jako sociologickou sondu do života mládeže. Děj mi nepřišel nijak zvlášť zajímavý, ale bezděčně jsem jej porovnával s mým vlastním, dnes již notně vzdáleným mládím. Internet tehdy neexistoval, mobilní telefony také ne, což bylo fajn; bez nich byl život mnohem plnější a bohatší. Horší je, že marihuana tenkrát byla v ČSSR věcí prakticky neznámou; ani jsme neznali slovo joint. Také mi vytanulo na mysli, jestli bych chtěl být mladý v dnešní době. Popravdě řečeno, nevím. Z představy, že bych při dnešní úrovni školství musel navštěvovat současné vzdělávací ústavy, mě jímá upřímná hrůza. Sice bych zase mohl nahánět mladé holky, ale ze setkání s několika vzorky vím, že jejich úroveň je dnes dost otřesná. Kdybych však našel nějakou inteligentnější, vymlátil z ní neomarxistické ideje, jimiž načichla ve škole, doučil ji pravopis a vůbec ji celkově dovzdělal, nemuselo by to být špatné. Shrnuto: Film žádnými zvláštními kvalitami nevyniká, ale přiměl mě k výše uvedenému zamyšlení, takže jeho sledování pro mě přece jen nebylo ztrátou času.

Vytýkat filmu, že z okultního hlediska je to nesmysl, by bylo nesmyslné. Žánr fantasy má svá vlastní pravidla a své vlastní představy o magických silách. Buďme rádi, že příběh je myšlenkově konzistentní. Kdyby se scénář nějak inteligentně rozvinul do podoby celovečerního filmu, tak by toto dílo asi neminula nějaká cena – v rámci jeho kategorie. Herecké výkony jsou výborné, kamera mě vysloveně nadchla, efekty nemají chybu, akční scény jsou fakt akční. Ale není to to, co by to být mohlo. Proto jsem s hodnocením nešel výš.

Nudná, rozvleklá, podprůměrná duchařina, i když pár dobrých momentů by se tam našlo.

Téma je slibné, film se odehrává v exotickém přírodním prostředí, hrají tam dvě pěkné holky, ale výsledkem je dost podprůměrný horor. To fakt zamrzí.

Kingův román, jenž byl předlohou tohoto filmu, patří k mým oblíbeným knihám. Příběh je patřičně temný a docela strašidelný. Ani filmová verze není zas až tak špatná, ale velká část atmosféry se někam vytratila. Filmovým kouzelníkům se ji nějak podařilo odkouzlit. Něco nedotáhli, něco přepískli nemluvě o tom, že film musí podávat věci víc polopatě než kniha, aby se děj vešel do nějakého rozumného časového limitu. Viděl bych to tak na dvě hvězdičky, ale jednu přidávám za děti ve zvířecích maskách (v knize tento motiv není). To byl dobrý režijní nápad. Haranti mi totiž přijdou dost děsiví i normálně, i když se v rámci svých možností snažím zacházet s nimi vlídně, protože si uvědomuji, že to jsou budoucí daňoví poplatníci.

Film bych označil za dekadentní komedii. H. P. L. se musí obracet v hrobě.