Adramelech

Chápu, že být palestinsko-izraelského původu není žádné terno, všechno to hledání národnostní a náboženské identity může být docela stresující. Být to v jiné zemi a jiné době, měl by to chlapec snazší. Konstatovalo by se, že má k Árijci hodně daleko a bylo by vymleto, jiní by všechno vyřešili za něj. Ale takové časy jsou dávno pryč, takže nic nebrání tomu, aby zde mohlo vykvést psychologické drama. Hlavní hrdina je vysloveně sympatický. Získal si mě už tím, že věděl, že směs jedlé sody s vinným kamenem tvoří kypřící prášek do pečiva. (Jako druhá složka by se dala použít i kyselina vinná, známá pod označením E 334. Se samotnou jedlou sodou to funguje pouze v případě, že těsto obsahuje nějakou kyselou složku, např. citrónovou šťávu.) Hoch jeví sklon k vaření (nikoli pervitinu, nýbrž pokrmů) a najde svoji identitu coby kuchař. Scény ukazující přípravu jídel patří k nejsilnějším místům filmu. Kdybych nebyl líný, také bych se chtěl naučit tak dovedně vařit. Tento veskrze optimistický film naznačuje divákovi, že i složitý problém může někdy mít jednoduché a dobré řešení.

To je ale nesympatický a ufňukaný chlap. Fuj!

Když pánbu uštípne trochu větší kousek těsta a uhněte z něj vysokou ženskou, nemusí to vůbec znamenat průšvih, zvláště když byl stvořitel v dobrém tvůrčím rozpoložení a udělal jí pěkně dlouhé nohy a bujné křivky. Takové ženy se pak mohou uplatnit jako modelky. Jednu takovou jsem znal, ale byla hrozně hloupá. Tu a tam jsem s ní zašel posedět do hospody, protože mě svými výroky dokázala rozesmát až k slzám, ale po čase mě její společnost omrzela. Slečna měla zdravé sebevědomí, výšku postavy u sebe ani u chlapů neřešila. Nějakou dobu chodila s Vietnamcem, a ti se vysokými postavami právě nevyznačují. Američané, jak vidět, dokážou z něčeho takového udělat problém nebo aspoň námět celovečerního filmu a ještě tam nacpat pořádnou porci sentimentality. Dávám jednu hvězdičku za tu spanilou žirafu.

Výpravný film, ale historicky krajně nevěrohodný. Rasputinův život je poměrně dobře zmapovaný. To, co se ve filmu ukazuje, příliš nekoresponduje s fakty. Postava Rasputina je zde přehnaně démonizována. Také atentát na arcivévodu Ferdinanda, jak jej film podává, sedí pouze v hrubých obrysech. Pročpak se asi mezi karbaníky ujalo úsloví "sedm kulí, jako v Sarajevu"? - BTW: "Stačilo pohlédnout Rasputinovi do očí, aby člověk pochopil, že carský režim v Rusku končí," píše kdesi D. S. Merežkovskij. Stačilo si poslechnout Jakešův projev (ten, jak tam mluví o "bojlerech"), aby člověk pochopil, že socialismus v Československu končí, poznamenávám já. Vyskytují se doby, kdy je tah budoucnosti silnější než tlak minulosti, a v takových případech se může stát, že čekající budoucnost vrhne do současnosti svůj stín.

Pěkný film, ale myslím, že vývoj se nebude ubírat tímto směrem. Umělci se v odhadu budoucnosti většinou mýlí (snad pouze Jules Verne se v ledasčem trefil, i když jen velmi přibližně), a ještě víc se mýlí futurologové. Když si vzpomenu na to, že v době, kdy jsem navštěvoval první stupeň ZDŠ, se někteří haranti chtěli stát kosmonauty, tak se musím pousmát. Nakonec to dotáhli na traktoristy v JZD. Osobně bych tipoval, že technický vývoj se naopak zpomalí a že nastanou poměry, které budou v některých ohledech připomínat spíše historické drama ze středověku nežli sci-fi komedii.

Docela zajímavá ukázka československé kinematografie z období normalizace. Tehdejší filmoví tvůrci se v rámci toho, co se smělo, někdy snažili nabídnout divákovi i díla usilující o psychologickou hloubku a obsahující morální poselství. Socialismus v Evropě však už dávno zmizel jak pára nad hrncem a spolu s ním z velké části vyšuměl do ztracena i étos těchto filmů. Dnes spočívá jejich hodnota hlavně v zachycení dobových reálií, jež v pamětnících vyvolají pocit nostalgie a v mladé generaci – těžko říci co. Jak asi budou budoucí diváci pohlížet na současné filmy v době, kdy po režimu, který tady dnes máme, neštěkne už ani pes?

Feťácká subkultura mě vždy míjela a kromě toho mě odpuzovala svými vazbami na pseudoduchovno. Od filmu jsem nic moc nečekal, takže jsem ani nebyl zklamán. Celé to bylo ušité horkou jehlou. Vcelku zábavná postava byla ta družná, ale nesnesitelná Australanka. Kdybych byl ochráncem zvířat, asi bych protestoval proti scéně, jak druid souloží s kozou. Zhruba od motivu hledání šmoulinky to však už začala být naprostá nuda. Možná v tom filmu někdo objeví nějaké hlubší kvality, mně však zůstaly skryté.

Z mého pohledu film vysloveně o ničem. Celkem typický produkt české porevoluční kinematografie.

Výpravný film s dobrými triky, ale obsahově je to zprzněná pohádka o Šípkové Růžence. Rovněž jsem nucen konstatovat nesrovnalosti, pokud jde o okultní stránku věci. Většinou tyto chyby ignoruji, vždyť je to jenom film, jehož scénář napsal někdo, kdo v životě možná nikdy neslyšel ani jméno Aleister Crowley, ale tady mi to už přišlo přes čáru. Když mohl mít Švankmajer při natáčení filmu Lekce Faust poradce přes magii, tak si nějakého konzultanta snad mohli opatřit i Stromberg a Woolvertonová! Co takhle Kanaďan Donald Tyson? Nebo v USA žijící D. M. Kraig či Steve Savedow? Proč se jich nikdo nezeptal? Ale k věci: Víla Zlobilka měla rohy jako tur a černá křídla s drápovitými výrůstky v kloubech. Za takový design by se nemusel stydět ani satanáš. Snad jen ty její špičaté uši ukazovaly na elfí původ. Pokud někdo provozuje spirituální praktiky, které umožňují vidět transempirické entity nejen ve filmu, a spatřil by náhodou toto, pak si může být jist, že navzdory křídlům to není anděl ani víla, a že se určitě nebude jmenovat Zlobilka. – Pro pobavení sem vkládám záznam jednoho mého experimentu provedeného někdy v roce 2005 nebo 2006, kdy jsem pozoroval něco trochu podobného: „Práci s venušským klifotem jsem uzavřel – alespoň doufám, že uzavřel – velkým adoračně-invokačním rituálem. Jako obětina a zároveň materializační agens byl použit trojitý elixír, k jehož ‚uvaření‘ bylo zapotřebí dvou asistentek. První asistentka byla zkušená magička, zato nalezení druhé asistentky nebylo snadné. Nakonec jsem se musel spokojit s osobou, která byla, pokud jde o magii, zcela nepoučená a ani se o ni nezajímala. Usoudil jsem však, že její půvabný zjev a ochota zúčastnit se obřadu představuje dostatečnou kvalifikaci. Po obětování elixíru a pronesení příslušné formule došlo k prakticky okamžité materializaci entity, která se ukázala v podobě spanilé nahé ženy. Od Eviných dcer se odlišovala párem zelených, jemně pernatých křídel, a také její hlavu zdobily dva malé, slušivé koketní růžky. Entita se nenuceně nabídla, že se připojí k našim hrátkám. Ve chvíli, kdy se k nám sukuba chystala hupsnout do postele, druhá asistentka omdlela. (U materialisticky založeného člověka je taková reakce běžná.) Já jsem nabídku démona odmítl slovy Noli me tangere!, imaginoval jsem mezi námi a ním pentagram a položil jsem mu několik otázek. Posléze jsem ducha propustil a rituál jsem ukončil obvyklým způsobem. Nato první asistentka přivedla k vědomí druhou asistentku, zatímco já jsem se věnoval zapisování evokačního protokolu, dokud jsem měl všechno ještě v dobré paměti.“

„Phillipe udělá cokoliv, aby si na svou stranu získal Caroliny děti, které z něj nejsou zrovna odvařené.“ Ani já z toho filmu nejsem zrovna odvařený, ale navzdory slabšímu scénáři na dvě hvězdičky vydal. Nicméně Francouzi už natočili i lepší komedie.