Adramelech

Dokument trpí absencí autentických filmových záběrů. Občas jsou nahrazeny záběry z jiných koncentračních táborů. Několik hraných, nově natočených záběrů působí nepřesvědčivě. Také téměř celý tábor je dnes už srovnaný se zemí, takže divák je odkázaný na filmové animace. Jádrem dokumentu jsou výpovědi přeživších vězeňkyň. Nepřekvapilo by mě, kdyby se nějaké dobové fotografie či filmové záběry z provozu Ravensbrücku někdy v budoucnu ještě objevily. V táboře pracovali i muži jako ozbrojení strážní a další působili na velitelství tábora. Pokud mezi nimi byli sadisté, sotva by odolali pokušení pořídit si fotografickou či filmovou dokumentaci. Tyto kompromitující materiály mohli jejich majitelé na konci války zničit, ale možná tak neučinili všichni a jejich potomci tyto dokumenty časem zveřejní.

Hezká klasická pohádka, jen to muzikálové zpracování mi nějak nesedlo.

Filmoví tvůrci předělali známý Stevensonův román a vůbec tím příběhu neprospěli. Veškerá atmosféra literární předlohy je v hajz-, chci říci, že je prostě fuč.

Velmi pěkná, erbenovsky ponurá pohádka s dobrým koncem: jeden princ se ožení s jednou princeznou, druhý princ s druhou princeznou, a třetí princ, ten nejstatečnější a zřejmě i nejmoudřejší, se svatbou nespěchá a svobodně a nespoutaně nahání celý harém pěkných mladých děvčat z lidu.

Děj mi přišel trochu nepřehledný: kdo je policista, kdo je mafián, kdo je policista a mafián současně, kdo je policista podplacený mafiánem... Také mi není jasné, o čem ten film vlastně je. Možná je to apel, aby USA nestavěly na hranici s Mexikem žádné ploty nebo zdi, ale aby nechaly mexické migranty volně proudit na své území, protože a) skrze tunely prokopané pod hranicí se nepohodlně leze, b) v obou státech je zhruba stejný bordel, takže mexičtí migranti v USA zas až tolik nevadí.

Hodně slabé sci-fi, kde je špatně skoro všechno, jak zde již upozornili jiní uživatelé. Mně byla sympatická ta americká kosmonautka, která si občas lokla z placatice whisky, a ne jen tak ledajaké whisky, nýbrž destilátu, který pálila ještě její babička za prohibice. Chápu ji, já bych do vesmíru bez zásoby whisky také neletěl. Kosmonauté přistanou na planetě Duna, kde žije obrovský písečný červ, který má velkou tlamu plnou špičatých zubů a žere kosmonauty. Vypadá jako hodně přerostlý olgoj chorchoj. Výhodou planety je snad jenom to, že je tam kyslíkatá atmosféra a docela teplo, takže tam ženské mohou běhat pěkně v tričkách. Není divu, že je červ pronásleduje až do rakety, kde ze zoufalství protahuje trysky. – Snažil jsem se na ten film podívat z lepší stránky, ale ať koukám, jak koukám, pořád mi vychází, že je to odpad.

Kdyby se udělovala cena filmu, jenž po největší část děje ukazuje divákovi černou obrazovku, tak by toto dílo mělo šanci ji vyhrát. Vyhlášení soutěžních výsledků by pak mohlo znít takto: "Černou díru" za rok 2022 získal kanadský film Secrets at the Inn.

Škoda nedotaženého scénáře. Kdyby se děj lépe propracoval, mohl to být čtyřhvězdičkový, ne-li pětihvězdičkový film. Předpoklady pro to by zde byly: atmosféra, vizuál, herecké typy i výkony...

Pokud nějaká pětadvacetiletá holka učí jógu, pije ledové latté a píše na Instagram, tak je zatraceně podezřelá, zvláště když se jmenuje Reality. Potom se ovšem nemůže divit, když ji nejdřív zastaví dva agenti FBI, pak se k nim připojí další a poté jich přijedou ještě tři auta, aby jich nebylo málo. V dívčině domě probíhá domovní prohlídka, slečna čeká venku a hlídají ji tři agenti. Jeden z nich s ní nezávazně konverzuje. Pak ji agenti začnou vyslýchat a postupně se ukazuje, že návštěva FBI má přece jenom nějaký důvod. Jedná se o komorní konverzační drama, v němž představitelka hlavní role podává naprosto brilantní výkon. Napětí se daří udržet po celou dobu filmu, který je natočený podle skutečného příběhu. Podrobnosti lze najít na Wikipedii. Jaké je poselství filmu? Možná to, že člověk neví dne ani hodiny.

Vážné zájemce o toto téma odkazuji na čísla 5 a 6 Kriminalistického sborníku z roku 1992, kde najdou podrobné popisy konkrétních případů včetně toho, jenž posloužil jako předloha seriálu. Tento zvláště proslulý případ sexuálního vraha a kanibala Ladislava Hojera byl též připomenut v periodiku NeiREPORT (ročník XVII, číslo z 15. března 2006). Děj první epizody poměrně věrně odpovídá skutečným událostem z počátku 80. let minulého století. V rámci pátrání byla v deníku Večerní Praha otištěna výzva, aby se přihlásily ženy, které byly v okolí místa činu napadeny nebo obtěžovány neznámými muži. Přihlásilo se 26 žen, ale popisy mužů, které ženy poskytly, se navzájem značně lišily. Příslušník VB to ve filmu komentuje: „Zdá se, že k tomu potoku chodí onanovat půlka Prahy.“ Příběh je slušně natočený, postavy huhňají v mezích normy, takže je jim často i rozumět, ale protože nemám trpělivost sledovat seriály, zůstanu asi pouze u této epizody.