Lima

William Castle dělal opravdu zábavné filmy a ani nevadilo, že to byly takové deriváty Hitchocka, včetně těch na sílu šokujících point, která tady taky nechybí. A musím říct, že ta byla asi jedinou slabší chvilkou filmu. Ne, že by nebyla překvapivá, ale čekal jsem v závěru jiné směřování děje. Jestli čekáte nějaké šokující momenty, tak se spíš obraťte jinam, i když se tu pár hlaviček sekyrou odsekne, ale všechno se děje mimo záběr kamery, nebo v jednom případě v milisekundě, takže něco na způsob bodání nožem ve Psychu opravdu nečekejte. Joan Crawford pak zahrála fantasticky, fan-tas-ticky, každou scénu si ukradla pro sebe, i když její filmová dcerka se vedle ní neztratila. Můj čtvrtý film od Williama Castle a asi nejslabší, ale pořád velká zábava.

Víte, jak se zde, na csfd, uměle navyšujou procentuální hodnocení filmů? Úplně jednoduše. Nejlépe tak kolem třetí hodiny v noci, aby si toho nikdo nevšiml, během dvaceti minut nahodíte 3 pětihvězdičkové komentáře, pěkně za sebou, z čerstvě založených profilů, z nichž každý má na kontě pouze jeden jediný komentář. Že by se diváci filmu Mars, či snad fanoušci Benjamina Tučka zcela náhodou, ve tři v noci sešli, zcela náhodou si pozdě v noci založili účet s počtem hodnocení kolem 200, aby mohli slovně hodnotit a první koment, který napíšou, bude k filmu Mars a všichni se v hodnocení shodnou? A zcela náhodou se sešli během dvaceti minut po sobě? Ne, vážně. Já jsem noční pták, a tohle mi dnešní noc nemohlo ujít. Je to hrozně vtipný a jenom si kladu otázku a měl by si jí položit i pan Benjamin Tuček, nebo jeho příznivci - Má tuhle šaškárnu zapotřebí? :o)

Zajímavý Fulci. Žádné giallo podřezávačky se zde nekonají, žádná perverze :o), jak by mohl název napovídat. Pouze celkem zajímavý, až „vertigovský“ příběh a spousta vkusné erotiky, která byla v době vrcholící sexuální revoluce v kinech žádaným artiklem a trendem, a Fulci se s ním svezl. K zápletce by asi hirnlego řekla, že „žena je největším zlem na Zemi“, každopádně je trošku naivní, předčasné přiznání padoucha až příliš ochotné, ale konec, ač byl až moc zkratkovitý, tak potěšil. Barvičky byly krásné, spousta, spousta záběrů opravdu cool a pan režisér si tradičně zahrál miniroli kriminálního laboranta.

Po skončení filmu zahlásila moje maminka, velká filmová fanynka „To bylo ještě lepší, než od Hitchcocka!“ Nevím, tak odvážný bych v tvrzení nebyl, nicméně místním kritizujícím – zkuste se oprostit od nesmyslného srovnávání a musíte uznat, že William Castle odvedl dobrou práci. Twist na konci mě fakt překvapil a to se považuju za poměrně bystrého diváka (a taky jsem si dopředu o tomhle filmu nic nezjišťoval, tak proto) a některé vizuální vtípky, jako to uvození 50-ti sekundovou přestávkou na opuštění kina před vypjatou scénou, mě fakt pobavily. Chtěl bych být v té době na premiéře a slyšet ten divácký výjev úžasu při odhalení :o) V roce uvedení prestižní časopis Time zařadil Homicide mezi 10 nejlepších filmů roku. Budiž mu přáno.

Film, i podle plakátu, se snaží pasovat sebe do jakési parodie na slavný obraz Granta Wooda ´American Gothic´ z roku 1930. Pokouší se, skrze praštěné přerostlé „děti“ Roda Steigera, hrát na odlehčenou notu, ale ty děti jsou zahrány tak blbě, a celé je to tak absurdní, že se to nedá brát vážně. Od útoku na Jeffa, zhruba půl hodiny před koncem, se to úplně dramaturgicky rozpadne a zbude jen obskurní výjev pošahaných lidiček, s těžko akceptovatelnou přeměny hlavní hrdinky, navíc strašně, přímo děsivě blbě přehrávanou. To divadelní herectví matadora Roda Steigera jakoby patřilo do úplně jiného filmu. Úplný filmový zmar.

Velmi zajímavý film, s fantastickou atmosférou zapadlé vesnice uprostřed zasněžených hor. Vynikající je nečekaně poklidná, emocionálně nevyhrocená scéna setkání kapitána s vrahem, jenom jsem labužnicky pomlaskával. Ale tím pozitiva končí. Opravdu nemám rád, přímo nesnáším, když se pro potřebu filmu zabíjejí živá zvířata, jako se to děje zde. Ne žádně umělé figuríny, ale opravdu živé bytosti. Vlka a drozda jsem ještě překousl, tam to nebylo tak zřejmé, ale uříznutá hlava husy na konci, s ještě klepajícím se tělem v posmrtné křeči s odkapávající krví, to už je na mě moc silná káva. Něco tak otřesného jsem zažil již dávno, při Deodatově ´Cannibal Holocaust´, kde se in natura porcuje chudák želva. A tady to bylo podobné. Natočení žádného filmu neospravedlňuje zabití živé bytosti, jenom proto, aby scéna vypadala efektně. Žádného! Bez * hodnocení.

Film velmi silný v detailech, v jednotlivostech, ale ne tak přesvědčivý v celku. Je tu několik opravdu vynikajících, strašidelných scén, které vyvolají mrazení v zádech, ale mám takový pocit, že to, k čemu celý film směřuje, nemá tak emocionálně drtivý dopad, jak by se z předchozího průběho mohlo stát. Prostě přijde konec a „…hm, to je všechno?“. Jinak ale fajn. Plusem je jednoznačně neurotický výkon Deborah Kerr, ten uzlíček nervů jsem jí sežral i s nitěma, obě děti hrají také dobře a všimněte si, jak jsou v detailním pohledu jejich tváře jemně podsvětleny, aby se zdály zřetelně zlověstné. Tady Freddie Francis, pozdější to slavný ´hammerovský´režisér, společně s hrou stínu v potemnělých místnostech, odvedl skvělou práci. Za ty občasné zimomřivky (hra na schovávanou!) a znepokojivou atmosféru dávám silné 4*.

Hororem bych to určitě nenazýval, spíše takovým thrillerem, který až na dvě scény citelně postrádá dusivé napětí. Ale to by nevadilo, je tu ale jeden problém – nečekaný dějový twist, který je sice zrežírován působivě, ale staví na hlavu vše předešlé a postrádá jakoukoliv logiku. Stejně jako pointa a smysl počínání hlavní postavy, ty se bohužel s hloupostí twistu vezou do samotného lehce vygradovaného závěru. Je to fakt škoda, v první půli měl tenhle film našlápnuto opravdu „hitchcocovsky“, ale skončil jako úplné béčko.

Jeden z prvních hororů (dokonce jsem někde četl, že úplně první), který přinesl téma reinkarnovaných čarodějnic, které vždy o sabbatu obětují nevinnou dívku, aby si prodloužily věčný život. V Itálii přímo na tenhle film zareagoval Mario Bava svojí Černou nedělí a odstartoval tam populární vlnu gotických hororů. Příběh sice není bez chyb. Padouch a oběť jsou od začátku přímo dáni (což nešťastně prozrazuje i dobový plakát k filmu), ale ta atmosféra je k nezaplacení. Krásné kulisy zchátralých domů města posedlého satanismem, hustá mlha se převaluje nízko nad zemí, nechybí zlověstná podzemní kobka a krásný pochmurný hřbitov s obřími kříži. Hudba zajímavě střídá jazzové pasáže s hororovými symfonickými, podepřené sborovým zpěvem. Zajímavé je, jak se zde opakují scény při obou návštěvách prokletého města – ty stejné pohledy občanů, ty stejné rituální prvky a všechno to směřuje k nevyhnutelnému. Konec je fakt paráda, výborně graduje, z kříže šlehají plameny a do toho zlověstný zpěv sboristů. Christopher Lee je bůh (jako obvykle), i když tady hraje spíš druhé housle, jednoznačným trumfem je Patricia Jessel, démoničtější čarodějnici byste těžko hledali.

Criterion blu-ray projekce. Tarantinův inspirační zdroj. Neskutečně strohá, emocionálně chladná podívaná. Yates vždycky dělal takovéhle filmy, i ten slavný Bullitt byl vlastně takový, ale tam skrze McQueena aspoň nějaké emoce protlačil a měl několik nezapomenutelných scén. Tady jsou dvě loupeže banky, z nichž jedna trvá asi minutu, druhá na začátku filmu je mrazivě chladná, provedena se stoickým klidem, opravdu povedená, ale tím pozitiva končí. Všechno zde probíhá s takovým klidným ksichtem, i ti herci deklamují staticky, Mitchum je tu vysloveně jenom do počtu, jeho hra „na obě strany“ je vám vlastně celkem šumafuk, stejně jako strasti mladého překupníka zbraní. 100 minut stopáže se rozplyne jak pára nad hrncem, bez zapojení diváka do děje a to je vzhledem ke kultovnímu statutu, jako ten film má v zámoří, docela zklamání.