(mOnkey)

Šestnáctistá čtyřicátá osmá variace mysteriózních asijských duchařin. Já jich nicméně viděl jen hrstku, takže jsem ani nebyl příliš přesycen. Atmosféru to má dobrou a to přesto, že se první polovinu absolutně nic neděje (pár spiritualistických náznaků neberu v potaz). Ansámblu vévodí téměř samé herečky, a tak díky tomu, ale i kvůli samotné povaze Yoga Hakwon jsem si téměř jistý, že se látky nějakým způsobem onedlouho chopí i američtí filmaři. Tentokrát to ani nebude na škodu. 65%

Tak trochu jsem čekal, že po scénáristické stránce nepůjde o žádný zázrak, ale bohužel mě to minulo i emocionálně. Ústřední dvojice netvoří nijak harmonický pár, ale na Ji-won Ha se aspoň zase pěkně kouká. Okoukaná romance bez šťávy a špetky nápadu. 60%

Ty čtyři hvězdy jsou tentokrát převážně za vizuál, protože scénárista se poměrně slušně flákal. Rádoby šokující vyprávění, jehož pointu ti zdatnější odhalí za 20 minut (aspoň už vím, kde bral Scorsese inspiraci pro svůj Shutter Island), zaujme hlavně zajímavým zpracováním a hrátkami s kamerovými filtry (no dobře, Bale je taky slušný). Nicméně i přes slabší příběh se na to moc pěkně kouká a druhá půlka má slušný spád. Akorát tak může mrzet, že tvůrci celkem nehezky uráží divákovu inteligenci polopatickým dovysvětlováním všeho, co jsme si mohli přes hodinu sumírovat v hlavě sami. 75%

Parádní komorní nezávislák (těžko mluvit o komedii, když primárně to o humoru není, i když hlášky i scénky jsou mnohdy velmi vtipné; a romantice, když základní schéma tomu absolutně neodpovídá). Joseph Gordon-Levitt a Zooey Deschanel se skvěle doplňují a hlavně se na ně pěkně dívá, on je neuvěřitelný sympaťák a ona přirozeně krásná. Režisér Webb oplývá zřejmě velkou fantazií a invencí, protože neustále hýří skvělými nápady (scénka očekávání X realita je jednoduše dokonalá). Potěší i četné odkazy na filmové klasiky a jednoduše nařvaný soundtrack. Největší překvapení uplynulého roku. // Tím, že po druhé projekci půjdu na plný počet, jsem si byl prakticky jistý, ale proč si nepočkat (navíc v originálním znění), že ano? V hybridním žánru, který jsem si soukromě nazval romantickou tragédií, totiž 500 dní se Summer jednoduše nemá konkurenci, a pokud bych se na ni díval jako na „romantickou komedii“ - kterou ovšem v žádném případě není - pak je podle mě tou nejlepší, jaká se za posledních 20, možná 30 let urodila. No fakt. Když začal Tom zpívat Train in Vain od The Clash, měl jsem v tom jasno. 90%

Tohle že má být nejdražší a zároveň nejvýdělečnější film historie? Sorry, ale to neberu. Titanic měl aspoň jakous takous výpravu, ale Avatar je oproti ostatním Cameronovým blockbusterům jako uplakané děcko, které se mermomocí dožaduje pozornosti. A když to nejde jinak, snaží se vsadit vše na jednu kartu, konkrétně na vizuál. To by mi ani tak nevadilo (vždyť po technické stránce se jedná o extratřídu), ale já mám pořád radši, když se můžu u filmu pobavit, když mi nabídne zajímavý děj a ne tu hromadu splašků, na které údajně Cameron pracoval několik let. Inu, asi se chlapec hodně fláká, protože podobně propracovaný příběh jsem minule sepsal na hajzlíku. Herci by nebyli špatní, jen je většina z nich až trestuhodně nevýrazná (nemyslím modrásky, ti se nedají dost dobře hodnotit), oproti tomu hlavní kápo nejspíš utekl z béčkového akčňáku, jinak si jeho "herectví" neumím vysvětlit. Co mi ale přišlo nejvíc úsměvné, byla závěrečná bitva mezi lidmi a Na'vi, která sice byla plná destrukce a výbuchů, přesně jak jsem očekával, ale natočena tak k uzoufání fádním způsobem, že kdybych nevěděl, že se jedná o Avatar, nejdražší film historie, sotva bych tomu uvěřil. No nic, Jime, tohle prostě není pohádka pro mě. 40%

Jakožto obrovský fanda muzikálů musím vyjádřit zklamání nejhrubšího kalibru. Moulin Rouge je sice optimisticky veselým snímkem, ale zároveň i snímkem děsivě rozvleklým a hlavně obludně nezábavným. Taneční čísla jsou opravdu rozmáchlá co do počtu lidí na place, jenže choreograficky daleko zaostávají za klasikami žánru jako Singin' in the Rain nebo My Fair Lady. Takže i přes přehršel barviček působí Moulin Rouge až nepatřičně odtažitě a díky karikovaným vedlejším postavám, které ale nejsou vtipné, směšně. No a k tomu soundtracku se raději ani nebudu vyjadřovat - humus dekády!

Největší vadou na kráse tohoto dokumentu, mapujícího bouřlivý život jednoho z nejvýznamnějších frontmanů Rock'N'Rollové scény, je jeho stopáž. Hodina je prostě na člověka Joeova formátu setsakramentsky málo. Na Joea Strummera zde vzpomínají jednak jeho kamarádi z běžného života, jednak přátelé z hudebních kruhů. Nových informací sice tento dokument přináší poskrovnu, ale ta hudební vystoupení jsou přesto stejně dravá a živelná jako za starých časů, kdy z Klešáků byla sice cítit mladická nerozvážnost, ale přesto z jejich hudby čišela čirá láska a nadšení. 75%

Na první pohled nesourodé typy žen se setkávají, aby mluvily o svých problémech. Místy vtipné, často absurdní, ale hlavně dost utahané. Většina hlášek se honosí sexuálním podtextem (což není na škodu) a dialogy umí být dvousečné, protože když životní moudra pronáší prostitutka, můžete se buď za břicho popadat, nebo nevěřícně kroutit hlavou. Aspoň že na ty baby se pěkně kouká. 50%

Dr. Parnass kdysi dávno uzavřel sázku se samotným ďáblem, ve které stálo, že jeho prvorozené dítě uzme tento pekelný pán a jako protiobchod bude Parnass mlád, aby mohl být s ženou, kterou miluje. Když ale nastane den šestnáctých narozenin jeho dcery a ďábel si přijde pro svou odměnu, rozhodne se Parnass o svou dceru bojovat. Náš pekelník je naštěstí shovívavý a rád si hraje - proto přijde s novou nabídkou - dceru získá ten, který jako první získá pět lidských duší. Ocitáme se tak ve světě, který ovládá lidská představivost a hravost, ale ve kterém je třeba bojovat se svým osudem.

Ty vole! Tohle dobrodružství Spongeboba a jeho kámoše Patricka je nadupané hláškami a hlavně vtipnými scénkami až k prasknutí. Praštěná dvojice se vydává hledat korunu místního vládce, kterého sužuje problém s pleší (taková koruna by se mi na můj... ehm... problém taky hodila). Přitom zažívají různorodá dobrodružství a potkávají řadu zajímavých individuí. Já se s chutí vysmál hlavně Davidu Hasselhoffovi, který patří k mým nejoblíbenějším terčům posměchu (a za sebou tak nechává i zahanbeného Chucka Norrise). Takže dobrý!