(mOnkey)

Remake je lepší. A to ze dvou prostých důvodů. Zaprvé má výraznou osobnost Richarda Gera, který zastíní svůj japonský protějšek. Zadruhé nabízí větší emoční dopad, kdy tato starší verze nemůže kvůli zevšeobecnění a nevyváženému rozvržení příběhu poskytnout patřičnou katarzi (což je přinejmenším zarážející, protože Hallströmova verze je o dobrých deset minut kratší). I tak si ale tahle slzopudná (i když to je v tomto případě vlastně protimluv) podívaná nezaslouží ten cukrkandlově kýčovitý obal. 50%

Od fanouška pro fanoušky. Scott Pilgrim je od začátku do konce neuvěřitelně kreativní jízda napříč stylovostí, že to budu asi ještě dlouho rozdýchávat. Edgar Wright je démon, během sta minut složil poctu hrám a hernímu byznysu jako takovému, komiksárnám (které jsou teď tak populární) a geekům, a nezapomněl ani na hudební příznivce (parádní kytarovky) a teen zaláskovaná děcka (teda vlastně teenagery). No a poslední bod je asi ta jediná drobná kaňka na jinak pospolitém celku, protože od toho se odvíjí trochu jednodušší příběh, který je až zbytečně schematický (Tím samozřejmě nemyslím levelové pojetí, které je naopak tvůrčím záměrem a jako člověk, který vyrůstal s ovladačem NESu a SNESu v ruce, tohle oceňuju - včetně výtvarného pojetí, odkazujícího na žánr 2D skrolovacích plošinovek a mlátiček právě z 8bitu... Ach jo, jak já bych si zase zahrál třeba Double Dragon. Ale jinak můžu doporučit Scotta Pilgrima i v jeho parádní retro herní podobě, která se s hráčem vůbec nemaže, přesně jako za starých časů - a nebo mi to možná už tak nejde). Ale co je na tom všem úplně nejšílenější, je fakt, že to vypadá vizuálně neskutečně, protože to muselo stát ohromné prachy, které se kvůli specifickému (a velmi úzkému) koncovému publiku nemůžou studiu nikdy vrátit. Ale Edgaru Wrightovi fandím. 85%

Vrah zabíjející nejlepší evropské šéfkuchaře jednoho po druhém podle jejich vlastního receptu? To tu rozhodně ještě nebylo! Tahle černá kriminálka krásně kombinuje tajemno s humornou stránkou. Jen identita toho záhadného zabijáka je tak trochu nasnadě (i když se to v závěru snaží maskovat fikanou berličkou). P.S. Ve filmu se nachází jedna fotka s Philippem Noiretem, na které jako bych viděl i Louise de Funèse, co jsem se díval, hráli spolu v Kapitánu Fracasseovi. Můžete mi někdo, zda je to skuteně on, potvrdit nebo vyvrátit?

ATMOSFÉRA. Zas a znovu dokázal Tom DiCillo vytvořit neopakovatelnou atmošku a prd přetavit v originální a nezapomenutelný zážitek. Natočit špatný film jednoduše není v možnostech tohohle člověka. Jak jen to ten chlap dělá? 90%

Jestli kdy někdo plánoval natočit film o životě Jamese Deana, svou šanci prováhal před dvaceti lety. K tomuhle dost dobře nejde nic moc napsat. Jarmuschovsky upovídaná báchorka s Pittem pochodujícím v semiškách odnikud nikam. Má to zvláštní poetiku, má to šmrnc, a už kvůli těm botkám, hudbě, a v neposlední řadě bujné kštici to stojí za to vidět.

Tahle pichlavá kritika blyštivého pozlátka (zevnějšku) a prázdného vnitřku se dá efektivně aplikovat nejenom na filmový svět Hollywoodu se všemi svými celebritami, nýbrž i na další mainstreamové lidské obory. Je dobře, že hlavní role ztroskotanců a vyvrhelů společnosti ztvárňují dva zdatní herci (klasicky úžasný Buscemi, ale čím dál tím víc mám v oblibě i Pitta), kteří své charaktery utáhnou. Naopak celebrity "hrají" špatně až estrádně (Lohman ujde). A právě to se mi na tom líbilo, že z nich DiCillo dokázal udělat pouhé ploché loutky, které se hýbou, jak jim někdo nařídí (jenom ty špagáty tu chybí). Pokud mě v tuhle chvíli napadá jediná věc, která je na csfd krutě nedoceněna, pak právě tahle. 90%

Super. Prostě super. Tahle komorní nízkorozpočtovka má tak neskutečně uvolněnou a fajn atmosféru, až člověka mrzí, že se sám neúčastní natáčení (skutečného i toho filmu ve filmu). Nechápu, proč jsem dílo Toma DiCilla tak dlouho odkládal, když na jeho práci slyším jen a jen chválu. Ale co nejdřív to hodlám napravit. Pro mě zatím jeden ze tří nejlepších nezávisláků (společně s Jarmuschovkami Down by Law a Limits of Control... no dobře, jeden ze čtyř, Night on Earth nelze vynechat). Mimochodem, už jsem zmiňoval, že Steve Buscemi je frajer? 90%

U šplhání mi nebylo věru dobře. Sám mám strach z výšek, a tak i když všechno nebylo tak vysoko, jak se divákovi může zdát, ten stísňující pocit opravdový byl. Jinak však standardní groteska, která má kromě této ještě jednu famózní scénu - hned tu první. A proto se přikláním k vyššímu hodnocení. 75%

Pokud si během sledování nedokážu vytvořit k žádné z postav vztah, znamená to, že mě snímek tu více, tu méně minul. Strings mě minuly totálně. Plytký příběh a vzhledem k absenci mimiky minimum emocí mě sžíralo natolik, že i těch pětaosmdesát minut trvalo zhruba stejně jako stoletá válka. Nitky zažily svůj vrchol ve Woodově bijáku Plan 9 from Outer Space. A za tímto smutných faktem si stojím. 25%

Myslím, že nemá moc cenu se dohadovat, zda je Rocky Horror Picture Show originální nebo ne. Nepopiratelným faktem totiž zůstává, že tenhle muzikál jednoduše nemá obdoby. Ať už jde o FANTASTICKÝ námět, skvělé zpracování, geniálního Tima Curryho a další aspekty filmu, tahle freak show JE prakticky bezchybná. Pátou hvězdu nedám jenom proto, že si chci nechat prostor na druhou projekci a hlavně si to musím nechat uležet v hlavě. A že to tam bude strašit pěkně dlouho. 85%