Recenze (920)
Alpy (2011)
Uznávám, že byla má chyba jít na absurdní film a nevědět, o čem to, alespon rámcově, má být. Takže jsem první polovinu nechápal, co se děje a proč se všichni chovají jako pošahaní úchylové. Nicméně, ani po pochopení mi nepřišlo, že by film získal na zábavnosti.
Margaret (2011)
Začátek filmu, hodina, hodina a půl, je velmi dobrá. Některé scény přímo brilantní. Ovšem s postupujícím časem se z Lisy stávala nesnesitelná labilní ....., a přes to se mé subjektivní vnímání filmu nepřenese, když mi chybí identifikace s postavou. Ale dá se to vzít jako kompliment herečce, svou roli zvládla.
Cosmopolis (2012)
Ukecané a podobně bezdějové jako Před úsvitem. Ovšem smysl dialogů mi většinou unikal. Pěkně se na to kouká, film má své světlější momenty (vyšetření prostaty, dortový atentátník), ale ani to nezakryje fakt, že Sheldonova výprava za holičem byla snesitelnější. 50 %
Prometheus (2012)
Aneb jak to dopadá, když se hloupý scénárista snaží napsat chytrý film s chytrými postavami.
Stud (2011)
Stud není film, na který se ostatní můžou zeptat: "Jak se ti líbil?" Není o příjemných pocitech. Přesto uchvátí, semele, rozseká a na konci vyplivne do depky.
Čínský bufet (2011)
Ne tak moc jako u filmu Oběť, ale i zde jsem litoval, že příběh je vystaven a rozvíjen na tom, že hlavní hrdina neuvažuje. (Ono kdyby uvažoval, film je kratší a méně zábavný, že..) Nenudí, nenadchne. Ve dvou dnech již druhý film s nesympatickou asijskou postavou. Samotnou romanci mrzouta a jeho obdivovatelky bych viděl radši.
Oběť (2010)
Nejsem Fuka, ale u tohohle filmu jsem i já pocítil nutkání přemýšlet, co všechno dělají postavy špatně, jak nad ničím neuvažují/ uvažují špatně; a jak kdyby přemýšlely trochu víc, mohl mít film půl hodiny... A to je pro mě pak těžké si film užít a s hrdiny sympatizovat. Začátek se povedl, pak jsou snesitelné hlavně scény s Xueqi Wangem. 50 %
Tenkrát v Anatolii (2011)
Tenkrát v Anatolii? Nuda v kině! První film, ze kterého jsem kdy na Febiofestu odešel, víc než dvě hodiny jsem prostě nevydržel. Úmorný cyklus "policie přijede a zase jede dál", prokládaný hovory v autě... jako postavit kameru ke stolu štamgastů nebo do vlakového kupé, vše se děje "realisticky" dlouho, jako by střihač místo své práce usnul. Přitom herci, obzvlášť doktor a zločinec, byli dobří, a některé vizuální nápady byly dechberoucí - rozsvícená auta jedoucí po zaprášené cestě.
72 dní (2010)
+ černý humor, - jednoduchost. 7/10
Báječný hotel Marigold (2011)
Jako lákadlo do Indie to funguje skvěle, ze spousty barev až oči přechází. Navíc bych si zde dokázal představit onen "4. rozměr" vůní a pachů. S přídomkem důchodcovská Láska nebeská bych byl opatrnější, příběh má svá hladivá, veselá i dojemná místa, ale z celku vylézají klišé a předvídatelnost. 7/10