Recenze (920)
Všude dobře, proč být doma (2009)
Velmi příjemná zábavná indie romantická komedie, s několika geniálními momenty (následovanými záchvaty smíchu) i sentimentálně- emociálními scénami, které opravdu fungují. Pro Vary letos platilo, že to nejlepší nakonec. 90 %
Justice: Křížem krážem vesmírem (2008)
Nářez. Ale na koncert bych jim nešel, v obavě o svůj život :)
Panika v městečku (2009)
Originální, absurdní, šílené, zábavné. A krátké, to se ve Varech počítá.
Piráti na vlnách (2009)
Mejdan roku.
Bílá stuha (2009)
Pravděpodobně paradoxně jsem se předposlední den festivalu dostal do stádia, kdy ne že by mě filmy nezaujaly a já vůči nim byl apatický, ale naopak se mi velmi líbilo vše, co jsem ten den viděl. Včetně a především Bílé stuhy. I když děj spíš pomalu pluje časem, aby se tu a tam zastavil a podrobněji rozebral nějakou událost, příhodu, a přesto že se mi postavy docela pletly (asi kvůli černobílému zpracování), jsem ty dvě a půl hodiny vydržel v pohodě. Dá se spekulovat o nutnosti/smyslu voice-overu, o tom, co by šlo zkrátit/vystříhat (linie hraběnky, její odjezd/příjezd a vůbec opakování a vracení se k událostem), ale celkový dojem hodně dobrý. 90 %
Matka (2009)
Jako by letošní Vary zachraňovala Korea a sázky na režisérskou jistotu. Po Žízni Park Chan-wooka Matka Bong Joon-hoa (Mutant/Host zapomenut). Zpočátku jsem se bál, protože filmy s podobnou tématikou moc rád nemám, a především postava matky mi svým chováním neuvěřitelně lezla na nervy, jinak filmu lze máloco vytknout. Natočen je pěkně, jistě, drží si určité napětí a nádech, herci skvělí, hudba rovněž a k závěru několik scén, ze kterých až mrazilo. 85 %
Všichni ostatní (2009)
Tohle jsem opravdu mohl. I když ten film skoro o ničem není, něčem závažném nebo dramatickém, a většinu času si jen on a ona povídají, hádají, milují, žijí spolu, tak mě to bavilo a věřil jsem jim to. 85 %
Hledá se Eric (2009)
Zpočátku jsem byl hodně nadšený.. i když vlastně nevím z čeho přesně. Prostě jsem si oblíbil losera Erica a bavilo mě, jak mu druhý Eric udílí rady, ideálně ve francouzštině. Pak se hořkosladcekomediální nádech přehoupl do temnějšího, vážnějšího, naléhavějšího... jen ke konci ten "twist" v náladě a stylu už mi tolik nesedl.
Černej Dynamit (2009)
Ne že by si to drželo vysokou laťku zábavy celou dobu, ale minimálně dvakrát jsem málem umřel smíchy. 75 %
Duše Paula Giamattiho (2009)
Námět rozhodně zajímavý, atmosféra zvláštní a bizarní, ale nikoliv nepochopitelná jako někdy u Kauffmana, Giamatti standardně dobrý.. ale na udržení pozornosti na celých 100 minut to nestačí.