Biblické příběhy: Pavel z Tarsu

Známý příběh sv. Pavla je víceméně slušně převedený na plátno. Člověk se může i vizuálně ponořit do časů, kdy vznikalo největší náboženství světa. Náboženství, které opravdu není od lidí, jinak by - jak pravili zdejší kněží chrámu - samo zaniklo. Nejenže nezaniklo, ale přežilo teror za římských císařů (Nero, Diocletianus), přežilo kolaps antického světa, přežilo renesanci i velkou francouzskou revoluci, křesťanství nezničil ani komunismus, ani Hitler, ani New Age. Přežilo vše. A osobnost svatého Pavla, jakkoli lehce cholerická, na tom má velký podíl. Ocenit musím casting, výpravu i hudbu. Zfilmované biblické příběhy většinou trpí přílišným patosem, ale tento počin dopadl vcelku dobře. Ačkoli Pavlovo pronásledování nebylo ztvárněno dobře, vlastně mi jeho vůči Kristu nepřátelská léta nejlépe ztvárnil Ruben. Jsem ale rád, že se tu objevily myšlenky z Pavlových listů, které tvoří pokladnici moudrosti křesťanství. (20.07.2013)

Jaký div, když si Bůh dokáže použít jako nástroj pokoje někoho, u koho bychom to nejméně očekávali. Na své cestě do Damašku při pronásledování křesťanů dostane Saul znamení a oslepne. Od té chvíle započne v jeho nitru proces naprostého obrácení a znovuzrození. Později se mu otevřou oči a nechá se pokřtít. Už není Saulem, nýbrž Pavlem a jeho odhodlání nést radostnou zvěst všem lidem navzdory rozličným překážkám a utrpení je jen důkazem toho, že je jeho jednání projevem absolutní důvěry v Hospodina. (07.02.2013)

Po filmové stránce - proč ne? Ale co se věrnosti týče, tento snímek nedoporučuju. U kdečeho se dá volné převyprávění respektovat. Co se Bible týče, tady se volnost neodpouští. Zvláště ne, pokud jde o podstatné věci jako je seslání Ducha Svatého nebo křest. Vypadá to, jako by sami autoři Bohu nevěřili. Jinak by chápali důležitost neměnnosti Bible. Proč na tom tak záleží? Kdo třeba vidí film dříve než čte Bibli, už mu často v hlavě zůstane obraz toho filmu. Pokroucený obraz... Tak třeba křest. Jistě se shodneme na tom, že kromě Ježíše Bůh poslal na zem ještě Jana, zvaného Křtitel. Proč ho tak nazývali? Protože jeho posláním bylo křtít. Čili on byl Bohem vyškolená a pověřená osoba. Kdo ví lépe než on, jak křtít? Kdo si tedy dovolil křest poupravit? Další věc - autor si toho přimyslel až příliš. Pokud by se to týkalo pouze domyšlených postav, dejme tomu. Ale do Biblických příběhů si nelze domýšlet události! Tady je vyloženě snaha zaujmout senzacechtiého diváka na úkor poselství , což je v tomto případě kontraproduktivní a neodpustitelné. PS: a ta nahotinka tam jako dělá co?!? (13.06.2017)

Hm, dost slabo spravene, zial.. Cenim snahu natocit nabozensky film, ale Pavol bol ovela vacsi chlap, ako sa tu predstavuje.. Kde su jeho studia, listy, ohnive vystupenia, bohe.. Tuna skor dali do popredia fiktivnu postavu "Rubena", ktory samozrejme v Skutkoch apostolov neexistuje. Chapem, ze chceli vtestnat do dakoho nazory a postoje davov, no ale nemuseli takto silnu osobnost, popri ktorej vypada ten Pavol ako jogurt. 3* za snahu, inak by boli asi 2*. Slabe herecke vykony a biblicka nedoslednost.. No skoda.. (04.08.2016)

Krásný biblický příběh o obrácení se na křesťanskou víru, kdy první část byla lepší té druhé. Alespoň co se děje týče. První část byla víc epická, více dějová, více napínavá. Ve druhé už by si někdo mohl říct, že té křesťanské propagandy je až příliš. Navíc šikovný ateistický rétor by se mohl celkem s úspěchem pokusit o znechucení křesťanské víry. Já ale dávám čtyři hvězdy, protože si myslím, že křesťanství, jakož i víra v Boha, je velice důležité. I přes někdy až moc fundamentalistické řeči právě ve druhé části tohoto filmu. (21.03.2012)