Vij

Pod nálepku pohádky se dá schovat ledajaký příběh a to co pohádka pro koho znamená se může zásadně lišit podle kulturního prostředí v němž se nachází. Klasické schéma pohádky, tak jako ho známe my se šťastným koncem není pohádka pro jiné. Očividným příkladem toho jsou pohádky bratří Grimmů, zejména pak pohádka O umrlém dítěti - matce zemře dítě, je pochováno, ale matka pro něj teskní tolik, až se jednou v noci vrátí a vysvětlí matce, že pokud bude takto pro něj hořekovat, tak nebude nikdy mít v hrobě klid. Proto se Vij dá celý těžko přesně zařadit do jednoho ze žánrů (horor a pohádka), které jsou mu často přisuzovány. V našich poměrech jde brát a porovnávat s pohádkou, jak ji známe sami. Hlavní hrdina není člověk bez bázně a hany, ale spíš ne zrovna svatý student pravoslavného semináře, nemá slíbenu polovinu království (ale "odměnu pokud nesplní úkol ano), čaroděnice je souasně princezn a k tomu všemu jediná ženská postava celého filmu, z toho je jasné, že žádný pohádkový happyend, jak jej máme zafixovaný se, konat nebude. Existují dva druhy prostředí, jedno mimo kostel plné obyčejného drsného života provoněného alkoholem a druhé v kostele, mystické, nadpřirozené. Rozdál mezi těmito prostředími je umocněn barvami. Realita je zde barevná a působí jako jisté připoutání se ke skutečnému životu, kdežto v kostele převládají odstíny šedé a s každou nocí tam strávenou šedé přibývá a je výraznější. Tak vzniká efekt působící na diváka matoucím dojmem, říká si je to vlastně ještě realita, sen anebo vidny způsobené šílenstvím? (15.06.2008)

Vij je oproti tradičním ruským pohádkám plných grotesknosti o poznání temnější podívanou, která – ačkoliv obsahuje několik humorných momentů – poměrně často inklinuje k hororovému žánru, což platí především o scénách v kostele, v nichž musí hrdina Chroma přečkat tři noci ve společnosti čarodějnice. Ve filmu je užito množství vizuálních efektů, které sice nezapřou dobu svého vzniku, avšak i dnes jsou divácky atraktivní a oplývají svéráznou poetikou. Ve scéně třetího večera v kostele se pak vyskytují i z vizuálního hlediska zajímavě řešená monstra, ačkoliv samotné ztvárnění titulního Vije mě naopak zklamalo. (09.01.2011)

Nádherná atmosferická hororová pohádka s vynikajícími kulisy a podmanivou hudbou Karena Chačaturjana. Má to svoje obrovské kouzlo. Na prdel mě posadila kamera (zejména v kostele během tří nocí, kdy se Chomov má modlit za mrtvou dceru jistého bohatého hodnostáře). Povídku od Gogola jsem nečetl, takže nemohu srovnávat, ale film mě zaujal natolik, že pálím za pět!! (06.08.2012)

Když spojíte pojem Rusko a pohádka - každýho napadne Mrazík. Mrazík je asi jedinou ruskou pohádkou, která u nás zlidověla. Což je velká škoda, protože je tu ještě VIY. Baba Jaga z Mrazíka má tady značnou konkurenci. Čarodějnice kterou tu ztvárnil N. Kurulov není o nic horší. Samozdřejmě že tady nemůžeme mluvit o klasické pohádce. V pohádkách je většinou láska, kladné i záporné postavy a šťastný konec. Kladné postavy by jste tady hledali marně a láska je tu znázorněna maximálně mezi otcem a mrtvou dcerou, popřípadě Chomova láska k chlastu. Přiznám se, že Gogolovu knižní předlohu neznám, takže jsem vůbec netušil co mě čeká. Prakticky taky nemůžu ani knižní předlohu srovnávat s tou filmovou. Jen můžu říct, že to co jsem viděl se mi líbilo. " Pohádka " s hororovými prvky. VIY má krátkou stopáž, takže pomalejší rozjezd nestačí přejít v nudu. S " příchodem " kostela, ale začíná narůstat napětí a atmosféra začíná pěkně houstnoust. Chom prostě během tří nocí dostane v kostele pěkně pokouřit. Třetí noc jsem sledoval s otevřenou držkou, protože to co přišlo jsem fakt nečekal. Mínusem tohohle kousku je snad jenom samotné ztvárnění VIY(E), které v dnešní době vyvolá spíš mírné pousmání namísto strachu. Jelikož mě i tak Gogolova povídka opravdu zaujala chystám se v nejbližší době zkouknout všechny filmy inspirované Gogolovou předlohou. (10.02.2018)

Je fajn, že našinec už z principu neodmítá vše, co má nálepku 'Sovětský svaz', no pryč s politikou, Vij je totiž ukázkou skvěle zvládnutého řekněme pohádkového hororu. Po většinu času tam teda všichni jen chlastaj (inu Rusové :-), ale o to děsivější jsou večerní scény z kostela, a na to, že je to film z poloviny šedesátých let, tak to teda klobouček, masky démonů nebo i samotného Vije jsou vskutku děsivý. Ona i ta loutková kostra jednoho trošku vycuká :-) A když si k vizuální stránce přičteme i tu audio, o skvělý hororový zážitek je vystaráno. A já si můžu odškrtnout (po všech těch Amerikách, Angliích nebo Franciích) další zem, ze které jsem viděl hororový film. (10.05.2015)