Fanucci

Dlouho je tento western na 3 hvězdičky. Občas mi připadal jako film natočený v rámci nějaké vládní kampaně proti chlastu. Vyléčený alkoholik se stará o své děti, věří v Boha, je věrný své (mrtvé) manželce a neustále připomíná, že když chlastal, choval se jako prase a vraždící maniak. Dokonce ubližoval i svému koni, ten si to pamatuje, a dává Eastwoodovi po celý film patřičně najevo, co si o něm myslí (tedy až na poslední scénu. To by asi vypadalo trapně, kdyby se s Clintem začal jeho kůň před saloonem točit:-) ) Naštěsí ale film vytáhne z průměru fantastický závěr - určitě jeden z nejlepších westernových konců, co jsem v životě viděl.

Hodně drsný příběh o rozvratu a opětovném smíření manželů. Mistrně zahrané. Např. rozhovor v salónku mezi manžely úplně na začátku filmu nebo celá část "Analfabeti" mi vyrazily dech. Stejně jako u Kdo se bojí Virginie Woolfové nedoporučuji tento snímek lidem před svatbou:-)

Tento film na mne zapůsobil za všech Bergmanových filmů asi nejvíce. Jde o opravdu hutný koncentrát deprese s některými opravdu drsnými scénami (sténání Agnes, střep), který je ale zároveň úžasný. Úžasný v dokonale navozené stísňující atmosféře a postupném rozkrývání charakterů hlavních postav, které vyplouvají na povrch po celý film. Všechno se dozvídáte z malých útržků - postupně. Ze vzpomínek, z chování, z pohledů...Opravdu dobrý film. Doporučuji.

Já nejsem tak nadšen. Myslím, že Cronenberg ve filmu rozehraje tak velkolopou zápletku, že vůbec neví jak jí má zakončit. A taky ji vlastně svým závěrem plným utrápených pohledů nezakončí:-). Film po konfrontaci Eda Harrise a Mortensena na zahradě každou minutou ztrácí na věrohodnosti, což by ještě nemusel být takový problém. Ovšem za předpokladu, že je hlavní úloha (Tom Stall) zahraná bezchybně s dobře zvoleným hercem. Někdo tady znímil, že Dějiny násilí je komorní drama a svým způsobem má pavdu. V takových filmech ale musí všichni herci podat dokonalý a věrohodný výkon. A já "Aragornovi" roli Toma Stalla nevěřil i když uznávám, že to byla hodně těžká role.

Smutné, skvěle natočené a neuvěřitelně citlivě podané. Člověk by musel mít IQ v mínusových číslech, aby mu nedošlo, co se na konci stane. A přesto vás to zasáhne jako rána do břicha. Stejně jako po shlédnutí Ztraceno v překladu jsem měl takový smutný pocit, jenž se mísil s nadšením a spokojeností filmového fanouška, který právě dokoukal úžasný film. Bravo Miss Coppola, toto se vám opravdu povedlo.

Horší než Scorseseho remake, ale rozhodně ne o moc. Největší rozdíl vidím v naprosté bezúhonosti a morální převaze právníka Bowdena v podání Gregory Pecka. Z příběhu se stane klasický souboj dobra a zla, což mne trochu zklamalo (remake je v tomto směru lepší - Bowden není až tak dokonalá postava, nemá čisté svědomí). Naopak velice příjemně mne překvapil Robert Mitchum. Tak skvěle zahraného Cadyho jsem nečekal.

Dost hrozné a to mám - stejně jak tvrdí golfista - k této hudbě vřelý vztah. Jack Black mi je navíc hodně nesympatický. Je to typ herce, který na víc, než si nechat Šakalem ustřelit ruku, nemá. Nejlepší postavou ve filmu je ten tlouštík, který vede securiťáky kapely.

Občas jsem se dost zasmál, ale taky místy dost nudil. Myslím, že je to délkou. Kdyby měl film okolo 60 - 70 minut, tak jsem spokojenější. Nejlepší postavou byl zlý pes toho chlapíka s parukou. Ten se mi líbil moc:-)... 70% (ty tučňáci, které v kinech pouští před filmem, jsou dokonalí. Jednoznačně 5 hvězdiček)

No tak na mně byl ten humor místy až moc drsný. Rozhovory typu: "Spal sem se svojí matkou od 12." Já myslela, že umřela když ti bylo 9. "Jo to je pravda."... Trošku zvláštní humor mají ti Dánové:-) Film zachraňovala postava úžasně hraná Kimem Bodniou, která mi hodně připomínala Tonyho Soprana. Jak výbušnou povahou, tak vzhledem.

John Goodman byl opět skvělý. 70%