kajas

Minutu od minuty bláznivější a zároveň méně a méně koukatelné. Mrzí mě to o to více, protože Cieslar do tohohle paskvilu sehnal velmi kvalitní herecké obsazení. Právě za jejich snahu nehodnotím ještě hůř.

Pokud jste viděli předchozí dva filmy (třeba i několikrát, televizní reprízy jsou poměrně časté) a považovali jste je za letní nenáročnou oddychovku se sympatickými herci, určitě vás nezklame ani tenhle snímek. Rozhodně je lepší než nepovedená dvojka - námětem i hereckým obsazením (tedy bez pánů Krampola a Korna, jejichž kreace táhly předchozí díl ke dnu). Scénář ale není zrovna žádné veledílo, a tak vás může překvapit uspěchaný závěr, kdy se všechny problémy vyřeší během minutky a párují se spolu i postavy, které spolu během filmu prohodily sotva dvě věty. Prosluněná atmosféra, vzpomínka na pana Postráneckého a profesionální technické zpracování (které už bohužel není pro české filmy ani zdaleka samozřejmostí) mi ale nedovolí hodnotit špatně.

A mně se to líbilo. Perfektní "uchošťourové" dialogy Macháčka s Vilhelmovou, zajímavě vykreslené vztahy všech zúčastněných. Tahle Hřebejkova poloha mi vlastně vyhovuje nejvíc.

Matku s dcerou hrají herečky se sedmiletým věkovým rozdílem. Achjo. Hanzlík nosí celý film jednu a tu samou košili a přitom si hraje na protřelého svůdníka se znalostmi klasické literatury. Achjo. Písničkový soundtrack doprovázející některé scény je neskutečně primitivně nazvučený. Achjo. Hovnocuc a vesnická ožíračka u kolotočů. ACHJO.

Deštivý červnový víkend přímo lákal k tomu pustit si v televizi nějakou vzpruhu. "Dragouny", jak tyhle pány něžně přejmenovala moje maminka, můžu už pěkných pár let a na jejich pražský koncert v roce 2018, který mě zázračně vyléčil ze začínajícího nachlazení, asi nikdy nezapomenu. Z jejich předchozího turné jsem sice neznala všechny písně, ale Danova energie na mě zapůsobila i přes televizní obrazovku a několikrát mi z téhle krásné akce přeběhl mráz po zádech. Skoro 5*.

Nádherně napsaný (typicky po hubačovsku) a dobře zahraný příběh o složitém vztahu staršího otce a dospívajícího syna. Televizní inscenaci by klidně stačilo o dvacet minut méně, přesto mě postava pana Brodského dojímala. Pěkné.

Filmový průmysl je koronakrizí zasažen víc, než jsme všichni čekali, udělat si kino doma pomocí internetových služeb je tedy nadále velmi aktuální záležitost. Na poli celovečerní režie debutující Hargrave se rozhodně nemá za co stydět. Akční sekvence jsou natočené přehledně a milovníky žánru určitě potěší. Když se ale zrovna nestřílí ze zbraní s bezednými zásobníky a scénář se snaží zabrnkat na vážnější, emocionální notu (protože ústřední hrdina je pochopitelně osamělý psanec bez rodiny), dostává vyprávění trhliny a vy už se těšíte, až zase začne nějaká řežba. Určitě by stálo za to druhou třetinu trochu sestříhat, na stominutovku by se dívalo s větší radostí. Na jedno zhlédnutí každopádně víc než v pohodě.

Pány z ostravského Divadla Mír jsem vůbec neznala, ale po téhle korona pecce si budu muset doplnit vzdělání v jejich další tvorbě. Zejména Štěpán Kozub bavil snad v každé scéně. Napomohla ale určitě také přítomnost známých tváří, které se nebály udělat si legraci samy ze sebe. Langoše tak zbožňuju zase o něco víc. "Víte, jakej má nick na Call of Duty? Kouba. Já jsem se kvůli vám nechal ostříhat, pane Kouba."

Rukopis pana Kachyni jsem vůbec nepoznávala a bohužel jsem nesympatizovala ani s ústřední dvojicí. Body získává pouze jako vždy okouzlující Tomáš Holý a scéna trhání třešní :).

Z nějakého důvodu jsem si v dětství pletla tuhle minisérii s "Vlakem dětství a naděje", asi kvůli všude nepřehlédnutelné Heleně Růžičkové. Společnou mají tyto dva zdánlivě odlišné pořady ještě jednu věc, před lety jsem je oba shledávala zajímavějšími. Největší dojem na mě nyní udělala pouze úvodní epizoda, zbytek na můj vkus příliš upozaďoval hlavní hrdinku ve prospěch "vedlejších" vězenkyň.