kajas

S předlohou obeznámena nejsem a film mě k jejímu přečtení rozhodně nenavnadil. Samotný děj rozplizlý do dvou hodin hodně unavoval a nesympatické, nekonečně naivní hlavní hrdince přesvědčené o své pravdě skutečně nešlo držet palce.

Kdyby se stopáž zkrátila o půl hodinky a Chlebnikov divákovi předával pouze střípky z chodu ruské záchranky, mohla to být větší pecka. Vztah dvou ústředních hrdinů - lékařů - mě spíše rušil, motivace a chování Káti mi během celého snímku nebylo příliš jasné (tak chtěla se s ním rozvést, nebo nechtěla?). Olegův přístup k hypochondrickým pacientům i k byrokratickým nařízením byl ale velmi sympatický.

Po loňské "Elle" jsem se setkala s dalším zástupcem současné francouzské kinematografie. Ozonovo dílo mi některými prvky (manipulativní hlavní hrdinka, otevřenější erotické scény) "Elle" připomnělo, první polovina snímku dokázala zaujmout působivým snímáním (točité schody, zrcadlová hala) i dějovou linkou, ve druhé polovině už se ale bizarnost lepila na bizarnost a hra s publikem zamotala hlavu nejednomu divákovi v sále Puppu.

Dva relativně sympatičtí Íránci žijící ve Francii se na letním tripu (bez drog) snaží přesvědčit třetího z nich, aby se nevracel do rodné země. Tento obézní knírač mě bohužel přiváděl k šílenství a já jsem se těšila na každou scénu, ve které bude chybět. Docela problém. Ani zábavná debata o třech typech prdů to nezachránila.

Velmi milé překvapení. Žádná komedie s dramatickými vsuvkami, jak poslední roky vypadá snad 90 procent české filmové produkce (ne že by mi to nějak zvlášť vadilo, ale tahle žánrová změna je velmi osvěžující). Z Liškovy postavy jsem měla během celého filmu velmi nepříjemný pocit, a i když tvůrci postupně dávkují náznaky jeho skutečné povahy, ze "záchodové scény" mě až mrazilo. Potěšily ale výkony i ostatních, méně okoukaných herců. Námět je navíc opravdu zajímavý, o těžbě vltavínů jsem do té doby neslyšela. Škoda jen poněkud useknutého závěru, který s odhalenou pointou už dále nepracuje, pár minut navíc by filmu nemuselo uškodit. Přesto jsem velmi ráda, že jsem se ke "Zlodějům" dostala alespoň díky projekci na KVIFF.

Předfilm ke snímku "Zloději zelených koní". Koloběh života, smrti a možného dalšího života už byl zpracován i působivěji, s animační technikou malby na sklo jsem se nicméně setkala poprvé a hlavně díky ní udržel tento kraťas mou pozornost po celých 15 minut.

Pokud jste k Heathovi a jeho filmům měli pozitivní vztah a jeho nečekané úmrtí vás opravdu zamrzelo, dokument se vám nemůže nelíbit. Ano, lze namítnout, že divák nemá šanci se dozvědět téměř nic o Heathově "temné stránce". Mluvící hlavy v podobě přátel a rodiny pouze velebí hercův talent, rozchod s Michelle Williams, podle mého názoru zásadní zlom v jeho životě, se okomentuje dvěma větami, a tak dále. Na druhou stranu máte možnost s pomocí mnoha archivních záběrů zjistit, že Heath byl skutečně všestranně nadaný (mimo jiné režisérské ambice) a můžeme se jen domýšlet, jakých dalších úspěchů mohl dosáhnout.

Čekala jsem o poznání zajímavější zpracování tématu, o kterém jsem se poprvé dozvěděla na jedné vysokoškolské přednášce. Zpracování bez romantických odboček, mladého Polívky a Čtvrtníčka. O důležitých událostech si postavy pouze vyprávějí. Výborný Novotný (Stivínová neměla moc co předvést) si ale vysloužil ještě hvězdičku navíc. Loňský Hilsner se každopádně Polesnému podařil o dost lépe.

S přihlédnutím k době vzniku jistě zajímavý, snad i přelomový kousek, na kterém ale dokážu ocenit jenom Wellesův herecký a režijní talent a výborné masky. Příběh mě za srdce nechytil, ale dovedu si představit, jak Hearst po uvedení filmu zuřil ;).

Týden před premiérou jsem si zopakovala "Na vlnách podivna", a ačkoli jsem tento díl dosud přede všemi hájila, jeho nejnovější bratříček je lepší. A je dokonce lepší než dvojka a trojka. Má tak nějak zajímavější příběh (Barbossova dějová linka mě skoro až dojala), sympatické vedlejší postavy a parádního Bardema, ze kterého mi v jeho prvních scénách běhal mráz po zádech. Dvouhodinová stopáž také "Pirátům" sluší a film tak v žádném okamžiku nenudí. Bylo zkrátka moc bezva se po šesti letech zase v kině zaposlouchat do legendární Zimmerovy melodie a užít si parádní dobrodružství jako stvořené pro velké plátno. P. S. No, a závěr mě rozplakal. P. P. S. Musím pochválit i český dabing, na který jsem si troufla jenom díky tomu, že byli zachováni dabéři z původní trilogie.