kajas

"Kam jdeš? Lucko, ty vole, dyť já tě mám rád tyvole!" A takhle je to tady se vším. Plus za přesné herce (Kateřina Janečková si už zasloužila více prostoru než v nekonečných seriálech), mínus za scénář generující nudný a divný děj. Z trailerů jsem se těšila, zpětně jsem ráda, že jsem ušetřila za vstupenku do kina.

Viola Davis zase hraje v adaptaci divadelní hry a zase je za to nominovaná na Oscara... Trošičku zamrzí, že název filmu vlastně moc nekoresponduje s dějem. Asi byste čekali standardní biografii slavné blues zpěvačky, ale dočkáte se "záznamu" jednoho dusného odpoledne v nahrávacím studiu. Dusného díky počasí i díky náladě všech zúčastněných. Chadwick ve vypjatých momentech velmi dobrý, přesto si myslím, že nebýt jeho předčasného úmrtí, nominován by nebyl. Herecky kvalitní, řemeslně rovněž, ale za rok si na tenhle film nikdo ani nevzpomene.

Pohádky jsou v dnešní době podle mě docela potřeba. A pohádky od Disneyho obzvlášť. Tahle je, co se týče zápletky, sice velice předvídatelná, zároveň je ale nádherně animovaná (jak taky jinak), má sympatické postavy, roztomilé potvůrky, jejichž plyšové verze se budou výborně prodávat, nezpívá se v ní (což je u animáků často na škodu) a celkově mi sedla mnohem víc než tolik vychvalovaná pixarovka "Soul". Takže díky, rozněžnila jsem se a ráda se podívám někdy znovu.

Kačeří partičku jsem samozřejmě jako dítě žrala, znělku odzpívám (falešně) slovo od slova, ale buď jsem zestárla já, nebo tenhle pokus převést Kačerov na velké plátno...

Protiválečná propaganda disneyovkám nesluší, titulní písnička mi ale zní v hlavě ještě druhý den po zhlédnutí. Zajímavé zpestření, které stačí vidět jednou.

Základní zápletka je poměrně předvídatelná a nabízí pouze jediný, ovšem o to napínavější pistolnický souboj. Díky Hanksovu přirozenému charismatu, talentu mladičké Heleny Zengel (která si záchvaty vzteku už může nechat patentovat) a atmosféře amerického Západu, který se vzpamatovává z válečného konfliktu, ale je na co se dívat.

Protože bychom tu měli hodnotit pouze úroveň zpracování samotného ceremoniálu, musím konstatovat, že v rámci velmi omezených možností se přímý přenos povedl nejlépe, jak mohl. Kopta se snažil, jeho spolukolegyně u rozhovorů potěšila už méně. Předávání ale odsýpalo bez zbytečných vsuvek a vrcholem večera byl pochopitelně dojemný výstup pana Hynka Bočana. Nedá mi to ale postesknout si nad vyzdvihováním "Krajiny ve stínu" a nad naprostým opominutím "Princezny zakleté v čase" (bodík alespoň za Elišku Křenkovou v zábavných předtáčkách).

Standardní koncert kapely, která u nás není zase tolik známá, což je docela škoda. Televizní verze vystoupení je bohužel viditelně osekaná a okrádá diváky o několik známých hitů. Jako víkendová kulisa ale postačí.

"Přece je nezabijeme za to, že hajlovali. Vždyť to jsou sousedi!" A to je asi tak všechno, co jsem si ze Slámova eposu odnesla. Nominacím (a výhrám) herců příliš nerozumím, protože se tu vystřídají desítky vedlejších postav a ani jedna nemá příliš mnoho prostoru. Scénář v rámci požehnané stopáže nabízí jen málo emocionálně vypjatých momentů a i přes viditelnou snahu všech tvůrců (výprava, kostýmy atd.) na mě vůbec nedýchla autentická dobová atmosféra jako u jiných historických snímků. Velké očekávání, velké zklamání.

Když po čtyřech minutách ticha tatínek zakřičel, až mě z toho píchlo u srdce. Další důkaz, že mě animované kraťasy mnohdy emocionálně zasáhnou více než jejich celovečerní kolegové.