K.I.N.G.

Dokumenty České televize patří a patřily vždy mezi skvosty, ale toto na mě jako na laika působí, že se zbytečně rozpitvává něco, co si zdaleka nezasluhuje takovou pozornost. Ve světě je nespočet daleko větších a důležitějších památek, než jaké si zde zaslouží svých 15 minut slávy. Já vím, beru, že je to zaměřeno na naši republiku, ale potom se zužují okruhy a ubývá na zajímavosti. Samé odborné názvy a terminologie mi samozřejmě také nic neříkají, takže pardon.

Stuart Gordon, Richard Band, Brian Yuzna - Tito tři lidé stále patří mezi ty, které obdivuji. Viděl jsem první 3 filmy S. Gordona, jsou velice dobré, dokonce Panenky se mi líbily o něco více, než nesmírně slavnější Re-Animator. R. Band je s Gordonem jedna ruka a vždy jeho snímky (a nejen jeho) doplní duchaplným, úžasným soundtrackem. Nejvíce bych se ale v tomto komentáři chtěl věnovat Brianu Yuznovi, který se na tomto filmu podílel "jen" jako producent. Jeho rukopis je totiž čitelný vždy a všude, on má své vlastní metody, jak oživit divákovu fantazii. Jeho úžasné masky vždy vytvoří pozoruhodnou sci-fi atmosféru, která se mi ale kupodivu někde líbí neuvěřitelně moc a jinde mi snad dokonce vadí. Je mi naprosto jasné, že bez něj by tento snímek nebyl ani z daleka tím, čím je, ale mně tu jeho práce a trochu přehnané množství mrtvé, živé látky a všechno sladěné do černé komedie prostě nesedí. Tyto fakty beru za největší zápory jinak vynikajícího Re-Animatora.

Neobyčejný hororový snímek, temný, jako každý z pokojů Butlerovic rodiny, se zdejším, výrazně kolísavým hodnocením a důvod je jasný. Ten film má totiž možná nápaditý příběh, ale po většinu času nudný průběh, takže se takovému průměrnému zdejšímu rádoby inteligentovi nebo nevybíravému, tuctovému diváku může stát, že ho snímek už v půlce unudí k smrti. Kouzlo je totiž jinde. Je to všechno v atmosféře, která zde je mrazivě přestárlá. Film má nádherný hororový feeling, který až šokuje množstvím tak úchvatných záběrů starých časů, fotografií, různých zatuchlých pokojů a rozpadajících se věcí. Pokud se pak stane i jakákoliv nedetailně zobrazená vražda v takovém prostředí, omdlíváte blahem a hrůzou zároveň. A právě toto si dokážou vychutnat jenom ti povolaní, fajnšmekři - my, hororoví fanoušci...A ještě něco. Vidět Tichou noc, krvavou noc v té odporné kvalitě, která vypadá jako natočená kamerou za pět korun je slast.

Tak jsem si říkal, že po dlouhé době slasher. Tak jsem si říkal, že když to natočil Tobe Hooper, tak to prostě...Takový slibný začátek, taková krásná hlavní hrdinka, takové sympatické navození do standardní atmosféry této doby a přece. Přece to nefungovalo. Netušil jsem, že to někdy o slasher-hororu řeknu, ale tady byla jednoduše první půlka lepší, než ta druhá a důvod je jasný. První polovina byla totiž zatraceně nápaditá a zábavná, i když se vyvražd'ování ještě ani nerozjelo. No a ve druhé bylo všechno špatně. To, co mělo přijít prostě nepřišlo a pro mě je v tomto hororovém subžánru absence gore scén prostě neomluvitelná, natož pak, že tu nejsou žádné nápadité vraždy. Celkově velmi dobré, ale zároveň také značné zklamaní, čekal jsem víc.

Typický příklad dementního oficiálního textu distributora. Tento když si přečtete, tak už víte o filmu úplně vše. Jinak pochvala pro Františka Peterku za herecký výkon.

Nepovažuji se za znalce umění, ale mám ho rád, i když mu možná nerozumím. Tento film je maximálně podmanivý a překrásný. Každá scéna, každý záběr je jako by už měl být vrcholem celého dění, vše je natočeno s obrovskou precizností. Příběh tu pochopitelně nehraje hlavní roli, důležité jsou předsudky, náznaky, symboly, rozklad lidské psychiky a začlenění náboženských teorií a to vše má dopomoci pozvednout výsostně nádhernou atmosféru a specifickou chut' snímku. Pro mě nebývale nevšední a ohromující zážitek.

Režisér snímku Anthony Hickox v mých očích vydatně zprasil pokračování Voskového muzea, avšak na oplátku natočil velice dobré, ba ještě daleko lepší pokračování příběhu o zlém čaroději Warlockovi, který přichází z pekel a chce připravit cestu pro nástup satana na pozemský trůn, jenomže k tomu je opět zapotřebí sesbírat několik magických kamenů. Obě strany, jak Warlock, tak druidi (zastánci dobra) tu už nepůsobí tak komicky, jako v prvním dílu a je zde také použito mnohem více triků, třebaže je vidět, že tvůrce nestály mnoho peněz. Ale i to, včetně s faktem, že je zde i daleko lepší příběh, přidává tomuto filmu na výborné atmosféře a zasluhuje si tak o to větší pozornost.

A co byste čekali od člověka, jako je Michele Soavi? Tento jezdec staré italské hororové školy, který se učil od těch nejpovolanějších a také hrál v jejich filmech, ví velmi dobře, jak upoutat diváka v křesle a také mu přinést něco zbrusu nového, to jest neohrané a nelaciné scény a jako bonus poměrně těžce zamyšlený, poetický příběh tak, jak jsme to v italské hororové tvorbě ještě nemohli vidět. Souhlasím s tvrzením, že je to poměrně zvláštní film a nejzvláštnější je to, že po celou dobu sledování vlastně nevíte, kam se to celé ubírá a kam ten příběh směřuje. Snímek o rozmanitých osudech Francesca Dellamorteho byl správná volba.

Slabší, ale pořád dobrá televizní inscenace. Milan Lasica se své role zhostil dobře a ostatní většinou také. Když pominu scénu s Labudou, která mě prakticky vůbec nebavila, byla to vcelku příjemná podívaná. 50%

Po šesti skvělých filmech, které jsem od Stevea Minera viděl předtím, jsem ho pokládal za výborného režiséra a nečekal bych, že by mě dokázal něčím zklamat a přece. Warlock je totiž zbytečně natažený a nudný hororový snímek, kterému zřejmě dost uškodil i nízký rozpočet. Triky ani masky nejsou moc přesvědčivé a i přes sympatický výběr herců působí směšně, jak se tři figurky honí nekonečnou, 103 minut dlouhou plání nudy a fakt, že svět je v rukou takových dvou poměrně neschopných postaviček, působí celkem naivně.