Recenze (525)
Věc (1982)
Absolutní napětí z neznáma, jaké jsem kdy zažil, navíc z prostředí, které na mě samo o sobě dýchá osamělostí a bez možnosti výběru mě vtáhlo do děje takovým způsobem, že jsem po skončení definitivně odstavil mrazák a překontroloval všechno maso pomocí žhavého drátu.
Město ztracených dětí (1995)
Není nad dokonale ponurý kompaktní svět plný všemožných postav a postaviček, kde jsou ale hlavní hrdinové jako doma a pomáhají mi tak proklouznout tímhle dílkem na fantaskní vlně a vůbec mi nevadí, že děj by šel odvyprávět za použití několika vět, protože je stále se na co dívat a lze do nekonečna obdivovat kreativitu tvůrců.
Delikatesy (1991)
Kdosi tady mluví o filmu , jako o pohádce a já souhlasím. Jedná se o poněkud drsnější pohádku s nepohádkovou podobou, ale s o to víc pohádkovějšími charaktery. Děj se zrovna tak odehrává v podstatě v rámci jednoho domu, který v mých očích symbolizuje vše od slizkého podzemí až po věž s princeznou. Zkrátka, kdo si rád hraje, jistě nebude zklamaný ani u tohoto zdánlivě bizarního filmu o ničem.
28 týdnů poté (2007)
Plnohodnotné pokračování předešlého snímku, co se akce a atmosféry týká, ale některé scény musel psát naprostý debil, který si pokroutil k potřebám děje, co jen potřeboval bez ohledu na uskutečnitelnost, či pravděpodobnost takového jednání všech zúčastněných. Pokud se mi ale nebude chtít u filmu přemýšlet, pak je to jednoznačně bombastický zážitek.
28 dní poté (2002)
Výborný snímek, ze kterého tísnivá atmosféra přímo odkapává a nebýt degenerujícího majora, který začíná inklinovat k diktátorství, tak by veškeré lekačky, akce a atmosféra za pět hvězd bez problémů vydaly.
Vše o mé matce (1999)
Tohle budu muset ještě nějaký ten den strávit a přebrat, ale jedno je mi jasné. Film je věnován všem, které, ale i kteří chtějí být matkou… a já si teď jen nejsem jistý, jestli to vlastně také nechci. A teď vážně, po Volver je to v mém pořadí druhý film, který mě vtáhl do života žen se vším, co k tomu (asi) patří a byl to nezapomenutelný výlet plný ženského humoru a starostí, které potlačují absolutní smutek a zatímco štěstí je alegorie, teprve neštěstí vypráví opravdové příběhy, jakým je tento.
Mládí v trapu (2003)
Tohle mě pobaví prakticky pokaždé! Téměř všechno se dá čekat , ale můj výbuch smíchu je stejně i tak nezadržitelný a stejně spontánní, jako kdybych nikdy podobnou komedii neviděl.
Orphan (2009)
Až na přehnaný závěr, který je, jak tu EdaS vtipně podotknul, spíše vypůjčený z terminátora, je atmosféra zbylé části filmu rámována houstnoucí a krásně deprimující atmosférou. Vždycky mě zaujmou manipulátoři skrytí tam, kde by je každý méně vnímavý hledal až na úplný závěr a leckdy na to pak před samotným zjištěním třeba i dojel :-)
T.M.A. (2009)
Příjemné překvapení. Pokus o mysteriózní horor v našich končinách není tak častý a když, tak je to k nekoukání, ovšem tohle není ten případ. Tady to funguje a navíc je spolu s filmem dodána i psychologická rovina, která taky není k zahození. Zkrátka poměr cena úroveň oproti zahraniční produkci bude na srovnatelné úrovni a shlédnutí tohoto snímku mě rozhodně nepohoršilo, naopak.
Neviditelné zlo (2006)
Nelogická slátanina, kde nefunguje nic, krom funění Glena Jacobse.