DooFooS

Díky dceři cvičím draka snad stokrát měsíčně a překvapivě mě to stále baví. Považuji za neuvěřitelné, že se stále na některé scény těším a sem tam se přistihnu, že na to koukám a dcera už je dávno, kdo ví kde.

Nechutně nudně dlouhé a z mého pohledu zbytečně … Asi stárnu, ale násilí bylo zbytečně zakrevněné a místy bizarní, ale to se u QT dá čekat. Co se mi na násilí líbilo (to vypadá hrozně, když to takhle napíšu) bylo neumírání postřelených, působilo to na mě v přestřelkách realističtěji. Co mě naopak oslovilo byl humor a herecké výkony a některé scény rád kdykoliv shlédnu znovu a na tom to všechno stojí i padá. Jednotlivé scény jsou dobré a ještě lepší, ale poslepováním se vše natáhne a jako celek je to zkrátka úporný.

Misfits patří mezi mou seriálovou špičku. Pravdou ale je, že po obměnách herců a především odchodu herců Robert Sheehan a poté i Iwan Rheon šel seriál na mém pomyslném žebříčku pomalu dolů. První byl ukázkový nevycválaný zmetek dodávající epizodám šmrc a typický humor a druhý rodící se… asi hrdina :-) Na druhou stranu, je lepší když původní sestava zmizela na vrcholu, než aby mě začala postupem času nudit v původním obsazení. Jen doporučení: Koukejte na to od začátku, nebo postavy nepoznáte a při nahodilém shlédnutí některého z dílů to budete považovat dlouho za blbost, tak jak se to stalo mně.

Onehdá jsem zakopl o knižní předlohu Vetřelce a natěšený se po přečtení znovu podíval na něco, co plnilo mě dětské sny výkřiky ze spaní. Film je stále pekelně dobrý a napětí se probouzí už u úvodních titulků a neustále se stupňuje až do finále. Nicméně kdysi kulervoucí scéna s prchajícím vetřelcem, který se právě prokousal z břicha, mě dnes již spíše rozesmála. Už jsem holt zmlsaný kvalitními triky a to víc smekám, že dospělý vetřelec na mě působí i po těch letech stále důvěryhodně.

Ani nevím, jak jsem se k tomu filmu dostal, ale nesutále jsem přemýšlel, kdy už skončí, páč autistické kvílení v podání Luke Forda se nedalo vydržet, abych záhy litoval, že už je konec. Vyprávění to bylo milé, neinvazivní a příjemné. Navíc mi po filmu zůstaly otázky, na které neumím odpovědět: 1) Sousedka, která nemohla nesutálý randál ustát, byla postava záporná, nebo jen zoufalá?; 2) Jak dlouho vydržím zcela oblečený šlapat vodu?; 3) Kdo daboval autistu a na co při tom myslel?

Milý výlet do dětství, který mě díky skvělému herectví rozesmál i dnes.

Inteligence to moc nepobralo, ale to já taky ne, takže se k tomuto animáku vděčně vracím a pokoaždé si najdu něco jiného, co mě rozesměje. A může to být třeba i jen nevěřícný pohled spoludiváků, kteří jsou totálně zaskočení dabingem a neuvěřitelným přehráváním postav, může-li to jeden o animovaných postavičkách vůbec napsat. No ale řekněte, kde jidne se chodí na lov bukvic a na mušce se záhy ocitá krasobruslař v růžovém, či ve kterém filmu si císař stěžuje na náklady na topení, aby mu komorník v pozadí dával za pravdu přihazujíc papírové bankovky do ohně?

Pravda, při některých scénách jsem se nemohl smát nahlas, aby doma nevznikla tichá domácnost, ale jinak to bylo milé pohlazení pro optimisty, že všechno zlé je pro něco dobré a minimálně vše pěkné stojí za vyfocení, páč hodit se to jistě bude.

Nevyčerpatelný zdroj mých kutilských pokusů!

S tímhle večerníčkem to CCCP nandal USA v Hollywoodu na všech frontách, jak to dělával Tichonov a jeho parta na ledě.