Knoflíkáři

Příjemná chuťovka Petra Zelenky, která těží hlavně tím, jak zajímavě je napsaná. Odrežírovaně to je taky velice dobřé, ale ještě to postrádá ten Zelenkův typický přesah a Knoflíkáři jsou opravdu "jen" takovým bombonkem... Přesto naprosto úžasně vtipným."Ty už prosimtě nic neřeš, nepřepínej, ale hlavně, hlavně po ničem nepátrej!" (21.06.2010)

Další české "rádoby umění" které není mým šálkem kávy. Dvě hvězdičky za úvod, do kterého by člověk neřekl že je to dílo nějakého českého režiséra a za první povídku, která ještě za něco stála. Další už byla velké WTF a to se stupňovalo až do finále kde to ta závěrečná naprosto zabila. Malé holčičky vyvolají ducha kterého vidí všichni a všem to naprosto přijde normální, nemluvě o tom že může platit historickou měnou, schválně kolik diváků se pozastavilo nad tím, jak vůbec onen voják zemřel že je tak mladý a že si to ani nepamatuje a myslí si že žije. Příběhy jsou sice provázané, ale neřekl bych že dohromady tvoří nějaký ucelený celek, ba dokonce bych řekl že některé jsou naprosto zbytečné a film by se bez nich i obešel, nebo by si vystačil se zkrácenými verzemi...když jsme u toho, on ten film nějaký děj má? Co se vlastně snažil zdělit? Ne, české filmy opravdu ne. (18.09.2013)

Kromě už zmíněné hlášky "To neřeš, po tom nepátrej" mi zalezla za nehty ještě "Neživíš, tak nepřepínej". Ale vlastně mi za ně zalezl celý tenhle vychytaný film, nejen díky své geniální provázanosti a překvapivými vyústěními povídek, ale hlavně tím, že je to prostě "tak trochu jiný" film. Z celého zpracování vyzařuje skutečná tvůrčí invence a inteligence, kterou je asi Petr Zelenka nadán měrou takovou, že by jí kus mohl věnovat některému "chudšímu" kolegovi, a ještě pořád by mu zbylo na natočení dalších filmových perel. Z hereckých výkonů bych vyzdvihl "knoflíkáře" Bořivoje Navrátila a "letce" Jiřího Kodeta. Jejich povídka o lidských úchylkách je prostě dokonalá. (29.08.2002)

Příbuzní Samotáři nebo Zelenkovy mystifikační dokumenty se mi sice líbily víc, ale do seznamu nejoriginalejších českých filmů bych Knoflíkaře zařadil bez problému.  Petr Zelenka stvořil unikátní sestavu povídek se silnou atmosférou doby a devadesátkového večera (ta z toho tříští!!! Přímo puntíčkařské, i když samozřejmě nezaměrně),  obdařil ji typickými absurdními nápady, které jsem opět musel obdivovat. Překvapí už jenom odvážný inveční černobilý začátek s Japonci, druhá povídka s taxikářem je zase výborně propletená a vypointovaná.  Nejméně mi sedla třetí povídka, přišla mi moc morbidní, tam pobavila hlavně písnička pacienta zhrouceného z rozchodu (říkal jsem si, že jsem ho musel už někde vidět - a ono Marek Najbrt!.) Naopak nejvíce se mi líbila čtvrtá povídka - setkání dvou mužů s jedinečnými úchylkami. Ta rozhodla o nadprůměrném hodnocení. Pan Kodet dokázal  krásně dělat letadlo, zasloužený Český lev. Také je zajímavý spojující motiv atomové bomby. (16.08.2023)

Asi mi nezbyde než se uchýlit ke zbabělému hodnocení, neb si netroufám film hodnotit jako celek. Takže tu máme 6 vzájemně slušně propojených příběhů z nichž na mě zapůsobily dva. A to: Štěstí z Kukury(díky své poetice) a Idioti(díky přívalu humoru). Zbytek filmu ovládla výrazná nuda. Takže takovou jednodušší matematikou to vidím maximálně na 2*. Lva tady nějak nechápu, ale já toho nechápu na světě víc. Takže asi tak. (27.10.2011)