Knoflíkáři

O tomhle (kultovním) snímku jsem už dost slyšel (hlášky typu Neživíš, nepřepínej! či Nežereš maso, nepochopíš vtip! už doslova zlidověly) ale až dnes jsem Knoflíkáře viděl poprvé. Líbila se mi ta propletenost, herecké výkony Kodeta, Holubové a Hrušínského a (hlavně ze začátku) ta nenapodobitelná atmosféra. Ke konci se sice film neubrání nudnějším momentům, ale jako celek jsou Knoflíkáři rozhodně nadprůměrní a opravdu kultovní. Málo chybělo a byl z mé strany plný počet. 80 %. (23.04.2011)

taky pridam jednu ze života,,,knoflíkáři to sice nejsou....ale i tak ........ M: ....prase jedno vodporný, ty čuně, ty zrůdo...furt bys akorát chlastal,,,nejses schopnej si posobe umejt jedinej blbej talíř, a chrápeš v čem přideš z hospody...ani se nehodlaš převlict,,,natož zout.. ---- X: panimámo ,mě už to fakt nebavi poslouchat porad dokola,,,, du to skoncovat...todle už se vopravdu neda .. ------ M: hele mladej!!!...kam si myslis ze s tema žiletkama des...vem si to pekne před barak....to si mysliš že tu po tobe eště budu vytírat neboco?!! (23.01.2008)

"Slyšela jsem, že japonština nemá nadávky." "Ne tak docela. Ale je pravda, že některé výrazy nemají." "Jaké třeba?" "Třeba ´kurva´." Nadprůměrná černá komedie, oslavující lidskou jedinečnost. Herci podávají brilantní výkony na malém prostoru, film se na české poměry zcela výjimečně nezabývá politikou a odehrává se v univerzální současnosti. Perla české kinematografie devadesátých let. (11.04.2003)

Knoflíkáře vnímám jako velmi osobité filozofické filmové dílo. Nelze si nepovšimnout inspirace Petra Zelenky, která se snaží navázat na způsob práce těch nejoriginálnějších filmových tvůrců. Je to chytré, odvážné a podnětné při odhalování myšlenek o životě, hodnotách, společenské zodpovědnosti a osobním štěstí. Sarkastická nadsázka rozprostřela svůj tmavý plášť se zlatou výšivkou satiry, absurdity všedního dne, důvtipné provázanosti i důležitým faktorem náhody. Tato náhoda není nahodilá a náhodná, ale je sjednocená a splývá se souborem jedinců v pevný svazek života a přežívání. Tím se můžeme dostat až k vesmírným energetickým vlnám. Zelenkovo hloubavé zamyšlení přináší pestrobarevnou mozaiku způsobů a charakterů, moudrost a znepokojivé chvění důsledků lidské destrukce, pokrytectví a upřímnosti. Výrazným prvkem je ironie v jízlivé i láskyplné podobě. Spojovacím článkem šesti příběhů je filozofická debata o životě mezi moderátorem Rádia 1 (Pavel Zajíček) a jeho hostem (Jan Haubert), literátem a zpěvákem Visacího Zámku. Pojítkem je také postava důvěřivého, přátelského a ochotného taxikáře (zajímavý František Černý) se svéráznou hrou na změnu identity. V Taxikářovi s tématem partnerství, nevěry a sexuální úchylky zaujme náročná žena (dobrá Michaela Pavlátová), správný stimul vyžadující milenec (Jan Čechtický) a běsem žárlivosti posedlý manžel (zajímavý Pavel Lagner). V sarkastických Civilizačních návycích hraje první housle pokrytecký psycholog (skvělý Vladimír Dlouhý). Problémy neřeší, ale potlačuje za pomocí rituálů a podlehnutí povrchnosti. Kromě něj pobaví jeho na běžný život rezignující pacient (velmi zajímavý Marek Najbrt) a zaujme tragikomická milenecká dvojice (David Černý a Olga Dabrowská) na počátku harmonického soužití. V dekadentní Poslední slušné generaci je nejsilnější zbraní hostitel (vynikající Jiří Kodet) v rozkoši simulované destrukce. Pozadu nezůstává ani stydlivý Tverp Jiří (velmi dobrý Bořivoj Navrátil), jeho obezřetná manželka Marta (příjemná Alena Procházková) a nespokojená hostitelka (zajímavá Inka Brendlová). Pitomci jsou rozkošnou satirou běžnosti s prázdnotou. On (dobrý Rudolf Hrušínský ml.) a ona (velmi dobrá Eva Holubová) rozehrávají jednu z podob partnerských vášnivých hovorů o ničem ve standardu s úsměvným vypořádáním se s vlastní omezeností. Ducha amerického pilota a Štěstí z Kokury spojuje jeden z nejhrůznějších a nejzásadnějších lidských činů moderní doby a postava pilota (pozoruhodný Richard Toth) v bezradnosti a tíži osobní zodpovědnosti v hlasu svědomí. Ještě se musí zmínit druhý pilot zastrašujícího nákladu (David Charap). A tři Japonci (Motohiro Hosoya, Seisuke Tsukahara a Junzo Inokuchi ve zdvořilé rozepři absence slovní vulgarity. Je to pozoruhodné dílo, kterým Petr Zelenka naplno pronikl do širšího podvědomí a naznačil i jiné filmařské možnosti k často bezzubému spotřebnímu stylu. A Česko má originálního filmaře i v současnosti. (04.12.2016)

Jeden z nejoriginálnějších českých filmů, který po boku "Marečku, podejte mi pero" spolehlivě táhne žebříček na kultovní hlášky nejbohatších českých filmů posledních deseti let. Petr Zelenka kombinuje úžasně vytříbený humor se zdánlivě poklidným tempem (které je ve skutečnosti smrtonosně inteligentní) a tvoří třpytivou mozaiku na jakýkoliv zimní i jiný večer. Plivanec mistra Hrušínského mi zůstane v paměti zaryt navždy... (13.03.2003)