Pyšná princezna

Jedna z těch pohádek bez kterých by snad neexistovaly Vánoce aneb klasika všech klasik. Dnes už sice řádně ohraná, ale sámo o sobě jde o opravdu skvělý počin. Jasně že ani Pyšná princezna se neobešla bez několika vět poplatných době (zejména ke konci), ale tak se už hold česko-slovenská tvorba musí brát. Ve výsledku moc pěkné 4 hvězdy. A osobně - každý rok sice Pyšnou princeznu vidět nemusím, ale jednou za dva už potěši. Odvolávám co jsem odvolal a slibuju co jsem slíbil (25.12.2009)

Zlatý fond, ktorý sa z dnešnými rozprávkami typu Řachanda nemôže ani porovnávať. Je totiž v inej galaxii. Pred viac ako šiestimi desaťročiami vedeli tvorcovia bez materiálu a techniky, ako je dnes vytvoirť niečo krásne, atmosférické, romantické, proste rozprávkové. Dnešní tvorcovia nemajú scenár a zdá sa, že ani hercov. (20.12.2016)

Časy, keď sa ešte dal takýto najnaivnejší príbeh krásne spracovať sú už asi preč. Ale nevadí, pretože si ho môžme aspoň takto pripomenúť. Chýbalo mi tam viac humoru, ale to je minimum. Touto rozprávkou by sa malo riadiť väčšina slečien v dnešnej dobe. A našťastie ju ešte nemám natoľko 'omletú' aby som hodnotenie znížil. 80%. (07.01.2008)

Kouzelná černobílá pohádka, kterou už dávno prověřil čas a stále se těší velké oblibě, dnes jsem se k ní po mnoha letech vrátila a opět jsem podlehla podmanivému příběhu o jedné příliš rozmazlené, o jednom velmi ušlechtilém a jak je zpívající kvítko očarovalo, že šli ruku v ruce k zahradnické práci a vzájemné náklonnosti.. Alena Vránová a Vladimír Ráž stvořili jeden z nejkrásnějších pohádkových párů a pro mě osobně jsou nezapomenutelní, k tomu jedním dechem dodávám, že celý herecký ansámbl je nesmírně sympatický a každý je ve své roli uvěřitelný.. Bylo mi potěšením.. (30.07.2022)

Šíleně smutná princezna se sice Bořivoji Zemanovi povedla ještě více, nicméně neznamená to, že by se mi na Pyšnou nějak špatně dívalo. Za to, že spoustě lidí leze krkem, a cukrovím obtěžkané vánoční televizní diváky nutí dýchavičně sáhnout po ovladači od televize, podle mě mohou hlavně její častější než časté reprízy. Lidem, kteří v Pyšné princezně hledají ideologické dvojsmysly a považují ji za komunistickou propagandu nejhrubšího zrna, se musím smát. Ne že bych jejich postřehy (tedy alespoň ty méně paranoidní) popíral, já je zkrátka dokážu ignorovat, nezajímají mě. Dívám se na pohádku, ne na filmový týdeník. Navíc když to Aleně Vránové s Vladimírem Rážem tak sluší a hudba Dalibora Vačkáře bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co pro tuzemskou kinematografii vzniklo. (23.12.2014)