Já, spravedlnost

"Pro Hitlera je jedna smrt málo! Musí umírat stokrát." Tak zní imperativ organizace, která pod vedením vůdcova bývalého spolupracovníka po válce Hitlera ukrývá a ve jménu "spravedlnosti" smývá vlastní spoluvinu na válečných zločinech sadistickou mystifikací. Führer, udržovaný v domnění, že válka pokračuje, má poznat nejtemnější zákoutí strachu. Ocitá se pod gilotinou, aby byl v posledních vteřinách dočasně "zachráněn" a zas a znovu prožíval totéž. K takové kratochvíli je potřeba mít Hitlera živého, což dostává na starost dvojník jeho lékaře MUDr. Heřman (Karel Höger). Důvod, proč ten film není tak slavný, jak by být měl, je asi v odlišném přístupu scénáristy a režiséra k předloze. Román Miroslava Hanuše jsem sice nečetl, ale je zřejmé, že Miloš Macourek napsal scénář jako dobrodružný sci-fi thriller, kdežto Zbyněk Brynych ho natočil svým osvědčeným "neučesaným" způsobem, jako dejme tomu Transport z ráje. Já, spravelnost je mimořádný film, ale myslím, že by stál za remake. Takový, který by nesmírně atraktivnímu příběhu dal odpovídající formu. 80% (10.03.2008)

Až do televizního uvedení jsem vůbec netušil, že tento film existuje. A přitom je to takřka klenot. Kdo by si kdy pomyslel, že u nás vznikne příběh o Hitlerovi, který přežil válku a stal se vězněm, aniž by o tom sám věděl? Atmosféru má Já, spravedlnost velice silnou, zaujaly mě výborné dialogy, herci se skvělým Karlem Högerem a přesným Fritzem Dietzem v čele, Brynychova psychorežie a vůbec celá ta sterilní, chladná nálada. Scény "projevu", "popravy gilotinou" a závěr s mrazivou pointou, na takové scény se nezapomíná. Čtyři a půl zaokrouhluji nahoru. (09.02.2011)

Velmi pozoruhodný snímek, který je z nepochopitelných důvodů, stejně jako celá řada opravdových českých skvostů 60. let opomíjen. Konspirační teorie spojené s nacismem jsou jistě jedny z nejčastěji diskutovaných a koho by nenapadla otázka co když Hitler nespáchal sebevraždu na sklonku války a žil někde dál v hlubokém utajení. Tento snímek se odehrává v roce 1946, zatímco v Norimerku probíhá mezinárodní tribunál s ostatními válečnými zločinci, Hitler je kdesi v Německu ukryt v sanatoriu, které spíš připomíná obrovskou pevnost dokonale izolovanou od okolního světa. Sanatorium je plné bývalých příslušníků SS a Wehrmachtu, ale Hitler, jak je postupně osvětleno, zde není jako milovaný Vůdce skrytý před spravedlivým trestem, nýbrž jako vězeň pro kterého je trest smrti málo a onu spravedlnost, která je i v názvu snímku, představuje Hitlerův věznitel Harting, který svými teatrálními inscenacemi přepadů a následného souzení vystavuje Hitlera obrovskému psychickému mučení. Roli Hitlera výtečně a přesvědčivě ztvárnil německý herec Fritz Deitz, který ho díky své podobě hrál velmi často. Aby bylo možné podávat Hitlerovi léky, je najat český lékař Dr. Heřman podobající se skutečnému Hitlerovu osobnímu lékaři, který v podání Karla Högera představuje klasického kladného hrdinu, který je proti své vůli nucen vykonávat příkazy, které se příčí jeho přesvědčení. Řeší nejprve dilema, zda má vůbec léčit největšího zločince lidstva, díky kterému milióny lidí umíraly, poté co však pozná jakým způsobem je Hitler trýzněn, jeho myšlenky spíš směřují k otázce, zda mučení i takto nepochybně velmi provinilého člověka je morálně v pořádku a nebylo by na místě spíš jeho trápení ukončit. Charismatický Karel Höger byl přesně tím typem herce, který se na takovouto psycholgicky náročnou úlohu dokonale hodil a ztvárnil ji s bravurou sobě vlastní, ostatní herci mu pak zdatně sekundovali. Možná polovina filmu byla pro větší věrohodnost natočena v němčině, čemuž byl uzpůsoben i výběr herců. Po technické stránce je ale třeba vytknout velmi povrchní a silně zestručněné titulky, které leckdy i úplně chybí. Celkově se ale dá říci, že je věčná škoda, že takovéto snímky vyplouvají z hlubin archívů k veřejnosti jen velmi zřídka. (26.04.2007)

Režisér Brynych patřil k pouhému průměru naší filmařské scény, ale Já, spravedlnost je po Transportu z ráje patrně jeho nejlepším snímkem. Silná dramatická látka se holt natáčí líp. Etický problém viny a trestu se řeší v - řekněme - čapkovském stylu, který zvýrazňuje herecký výkon Karla Högra. Ten měl se ztvárněním podobných psychologicky náročných rolí četné zkušenosti už z divadla a do postavy lékaře řešícího morální dilema se ideálně hodil. Film řeší otázku, zda pomsta může být východiskem pro trest byť i sebevětšímu zločinci a dochází k závěru, že oběť hnaná nenávistí se může dostat na stejně nemorální pozice jako pachatel. Pokud pominu dramaticky silné téma, pak zpracování zas tak oslnivé není. Dnes je Já, spravedlnost zapomenutým kouskem naší filmové historie. Celkový dojem 60 %. (19.01.2008)

Jak stárnu, přestávám těm filmům z "Nové vlny" rozumět. Za Högera dva body; film zajisté nadhazuje otázku, jak by to vypadalo, kdyby Hitler neskončil v berlínském bunkru 30. dubna 1945. Kdybych si nepřečetl obsah filmu v odborné knize, vůbec bych nepochopil, že Vršťala stál proti Hitlerovi a chtěl ho úmyslně trýznit. Všechno bylo hrozně nepřehledné; navíc tam vystupovala skupina, která ho chtěla z ostře střeženého zámku ukrást pro Bormana, ve filmu docházelo k řadě přestřelek, skoro všechno se odehrávalo ve sklepeních onoho zámku... A Inge vypadala tak sympatická, přesto byla dvakrát zastřelená... Ach jo. (27.02.2016)