Kamera:
Miroslav SoučekHudba:
Petr MalásekHrají:
Miroslav Táborský (vypravěč), Pavel Rímský (vypravěč), Viktor Preiss (vypravěč), Zlata Adamovská (vypravěč), Jiří Suchý, Zdeněk Svěrák, Jiřina Bohdalová (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Po čtyřech desetiletích od smrti jedné z největších legend českého divadla Jana Wericha vznikl jeho první velký filmový dokumentární portrét. Dokument s názvem Jan Werich: Když už člověk jednou je přináší strhující životní příběh této herecké legendy. Svobodné myšlení v nesvobodné společnosti přinášelo Werichovi mnoho úskalí a tato myšlenka prochází celým filmem. Stejně jako snaha tvůrců přiblížit fenomén chytrého humoru, který je Werichovu vyjadřování připisován. (Falcon)
(více)Videa (15)
Recenze (74)
Občas mají někteří lidé pocit, že moudrý klaun Werich Jan zná odpovědi na všechny jejich otázky, a proto není divu, že si (hloupě, samozřejmě) nějaký ten jeho citát vymyslí. Každého je potřeba brát jako člověka a jsem rád, že tento dokument, na rozdíl od jiných, tento fakt nezastírá. Velkorysá stopáž, mnoho informací a citace z Werichových dopisů jsou hlavní devizy tohoto rozevlátého filmu. 90%. ()
"Mějte se tady dobře..." Při sledování tomuto dokumentu, který obsahuje zajímavý průřez životem a kariérou Jana Wericha, mi určitě dobře a příjemně bylo. Jana Wericha obdivuji od mládí a vskutku tak v mém případě platí to, co o něm v tom dokumentu říká jeho pravnučka, totiž že on byl takovým "dědečkem celého národa." Asi nejvíc se mi v jeho případě vždy vybaví některé hlášky z jeho forbíny Horníčkem (včetně té o relativnosti středověku, která zazní i v tomto dokumentu). S Janem Werichem mám spojené též některé jeho moudré bonmoty (včetně těch o blbcích: „Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem"). Ty mi zde tedy trošku chyběly, ale to je asi tak jediná droboučká vada na kráse. Jinak úžasné bylo poslouchat vzpomínky Jiřího Suchého na Wericha. Jestli je někdo úžasným Werichovým následovníkem a dnes již sám legendou, tak je to právě Jiří Suchý. Tak si říkám, jak je dobře, že se natáčení tohoto dokumentu mohl ve svých devadesátinách dožít. ()
Velmi dobrý dokument o jedné z největších kulturních osobností minulého století. Zamrzí začátek, který má zřejmě v divákovi hned vyvolat emoce (od dokumentu ale čekám hlavně fakta), ale vzhledem k tomu, že zbytek filmu je (naštěstí) chronologický, se tam vůbec nehodí. Je určitě dobře, že jsou připomenuty filmy natočené v zahraničí. Oceňuju titulky informující, o jaký film v ukázce jde, ale tyto titulky ke konci chybí. Nakonec si z filmu odnáším i jakousi myšlenku: "My Češi jsme takoví kulturní bojovníci. Když je nám zle, spojíme síly, nikoli však s flintou v ruce, ale v umění. Mezi řádky si zanadáváme na ty, kteří nám velí, a je přitom úplně jedno, jestli jsme si je sami zvolili, nebo nám byli zvoleni, pak se vrátíme do svých životů, které celkem rádi přizpůsobíme dané situaci, a jsme rádi, že máme klid." ()
Čech je největší čechožrout. Čím starší je tělo mé, tím více je moje srdce napojeno na duši pana Wericha. Toto povídání o smutných osudech a událostech velkolepého, vzdělaného člověka, který humorem reflektoval a referoval o době a životech v té danosti, zanechalo ve mě mnoho pocitů, nejen obdiv k jeho osobnosti, ale též jakousi pachuť ze skutečnosti, že jeho slova jaksi zůstávají pozapomenuta, nevyslechnuta. Můžu jen doufat, já, ten věčný pesimista, že třeba následující generace pochopí myšlenky velikána československého umění, že pochopí, co myslel tím svým mějte se tu dobře. ()
Poctivý a dobře zpracovaný dokument, zvlášť pěkný jsou vstupy pana Svěráka. Osud Jana Wericha není nijak radostný, ba naopak, v závěru a popisu života ve stáří už vyzní hlavně smutek ze zlých okolností; ubitý talent a nenaplněný potenciál "národního umělce". O důvod víc vážit si svobody projevu a nedát znovu dopustit takových obětí. Kolem vily na Kampě procházím denodenně s cizinci, myslím, že začlením i zmínku o něm. "Satira je tím silnější, čím blíž je k tomu drátu nabitýmu elektřinou. K tomu, co se nesmí." ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- „Nevyhnuli jsme se ani otázce celoživotního přátelství s Jiřím Voskovcem, které bylo narušeno realizací filmu Císařův pekař (1951) a Pekařův císař (1951), kdy se Jan Werich bez souhlasu Voskovce vrátil k tématu Golema, jež spolu zpracovávali už před válkou. Premiéry Císařova pekaře v New Yorku se Voskovec nezúčastnil, ačkoli v NYC žil a vnímal to jako zradu. Pak ale přátelství obnovili a pravidelně si psali dlouhé dopisy. Úryvky z některých dopisů ve filmu citujeme,“ uvedl spoluautor a spolurežisér filmu Martin Slunečko. (SONY_)
Reklama