Podezření

Sestra Hana Kučerová (Klára Melíšková) projevuje nedostatek empatie, bezcitnost a jakýkoliv zájem o druhé. Z psychologického hlediska by ji byla nespíš diagnostikována disociace. Člověk takto jedná v souvislosti s prožitým traumatem, týráním a zneužíváním v dětství. Disociace tedy "oddělení se", ve zjednodušené interpretaci znamená, že osoba se na základě prožitého traumatu od svých pocitů oddělí a to proto aby se chránila před emoční bolestí a tím pádem ale není schopna cítit a vnímat. Jedna z možností jak disociaci léčit, je najít v minulosti spouštěcí trauma disociace a to zpracovat a přijmout, jinak řešeno smířit se s událostí. (10.05.2022)

Základní osa příběhu je notoricky známá, protože to není tak dlouho, co případ zdravotní sestry Marešové rezonoval ve všech médiích. Potud tedy nic překvapivého. Samotné odbočky zabývající se rodinnými poměry či intrikami uvnitř nemocnice byly sice tím správným kořením, ale ani tady není nic, co by člověka vystřelilo z ponožek. To se ovšem mění ve chvíli, kdy nastoupí na scénu někdo z trojice Melíšková-Hanuš-Barešová. Tihle tři hrají naprosto famózně a Ivan Trojan tu vlastně jen přicmrndává. Netvrdím, že je to režijně nebo scénáristicky špatné, ale soudím, že bez výše zmíněné trojice by se jednalo jen o mírně lepší průměr. 80% (31.03.2022)

Lidskej příběh o apatické sestře, která se dostane do vykonstruovaného křížku se zákonem kvůli tomu, že se k lidem nechová pěkně. Ta megera s pískem ve vagíně je to fakt na fakcu, což je na jednu stranu dobré, protože to právě z této minisérie dělá projekt, kterej se divákovi nevtírá. Na druhou stranu si tvůrci emocionalitu diváka neomotají kolem prstu, protože hlavní postavu vlastně ani moc nemusí. Mně osobně nevadí, když je protagonista pochybného charakteru - některé mé oblíbené filmy jsou dokonce o pozérech, vrazích, lhářích, lakomcích, lidských pijavicích... Jde však o to, že v těchto mnou oblíbených filmech generuje charakter postavy humorné či bizarní situace. Takto se neděje zde a dít se ani nemá, protože tento příběh je velmi seriózní, přísně dramatickej a vážnej. Proto zamrzí občasné nedokonalosti ve scénáři a herectví. Člověk by mohl říct, že dobrý herec má zvládnout i průměrně napsaný dialog. Podle mě má dobrý herec dobře zvládnout dobrý dialog, který má na starosti scénárista. Některé konverzace mezi postavami však byly vyloženě směšné svou schématickou urychleností (hádka dcery s matkou hned na začátku). Občas mě to úplně vytrhlo z uvěřitelnosti, kterou každé dobré dílo navozuje a udržuje. U tohoto typu děl na tom záleží obzvlášť. Průměrný divák to snad ale ani nepocítí, páč jeho nevybroušený vkus nedetekuje moment, kdy se z dosud organického dění vytratí autenticita. Moji rodiče z toho byli nadšeni. Nutno ale uznat, že po většinu času je to zvládnuto dobře. Audiovizuálně to ale nemá žádný drive, což zapříčinilo, že jsem při sledování dělal něco jiného. Nebylo třeba neustále být očima nalepen na obrazovce, když to vypadá průměrně. Kvůli tomu, jsem však celému případu nedal dost pozornosti a řada detailů mi unikla. Teď nedokážu říct, o co tam vlastně šlo. Spolčily se proti ní kolegyně, kteří jí měly plné zuby nebo jen byla zneužita pro politické hry v souvislosti se změnou vedení nemocnice? V tom, co se tam vlastně dělo, jsem byl ztracen. Možná je to chyba i toho, že informace nebyli divákovi dost dobře předány a v celé té zašmodrchanosti nelze mít perfektní přehled, ale to nedokážu posoudit, protože jsem nedával dostatečný pozor. Přesto mi to nijak nevadilo. Přesně vím, co se umělec snažil říct. Divák by se měl zamyslet nad nejednoznačností faktů, urychlených soudů a smutné skutečnosti naší společenské a mediální reality. O tom všem si jsem vědom. Podezření mi neříká nic nového, ale to jsem jenom já. Souhlasím s tím, že má cenu toto téma prozkoumávat. Celý projekt u mě ale nepadl na úrodnou půdu. Do celé věci jsem nebyl dostatečně vztáhnut. (25.04.2022)

Spoiler - Ad časté dotazy na poslední záběr minisérie. Samozřejmě nevidím tvůrcům do hlavy, ale myslím si, že se mělo jednat o jakési PTSD, kdy zvuk spotřebiče vyvolá vzpomínku na zvuk přístrojů při zástavě srdce. A zároveň tím asi autoři chtěli naznačit, že se kloní k variantě, že sama Kučerová si nebyla jistá, jestli kalium do infuze dala nebo ne (viz dialog s dcerou). (01.04.2022)

Protivná, zapšklá bába s komunikační poruchou proti zbytku světa plného zmrdů, morálních pokřivenců a podivných neschopných existencí aneb když se sere, tak se sere. Dramaturgicky až účelově černě tísnivé, ad absurdum vyhoněné, ovšem intenzivní a kulantně odsejpající, přičemž bába Melíšková je ve své fantastické kreaci naprosto dokonalý Terminátor a mokrý sen všech příznivců citlivého nemocničního cévkování. Úžasně vystřižený charakter, který by snad každý, s kým by se dostal do jakýchkoliv sociálních interakcí, nejradši okamžitě zadusil polštářem. Veřejnoprotiprávní bandita si zase na moment zasloužil výpalné. (29.03.2022)