Kráska dne

No nádhera, teda až na ty sny, to si tvůrci mohli odpustit.... i když vlastně ne, pomáhali dokreslovat myšlenky hlavní hrdinky. A propo hlavní hrdinka, to je dálší nádhera, první dáma francouzského filmu madame Catherine Deneuve je naprostá a totální kráska dne, pro mě teda i následující noci, protože opravdu do ní se nejde nezamilovat. Žádný film mě neukazál tak upřimně intimní stránku ženské osbnosti jako Kráska dne a velkou zásluhu na tom má právě Catherine, protože ona se na tuhle roli hodila i po fyzické stránce, teď nemyslím její půvab, ale celek, protože díky své postavě působí hrozně křehce a zranitelně a to jen zvýrazňuje její vnitřní utrpení a rozpolcenost. Vynikajcí biják. Je jen škoda, že ČT nezopakuje svůj hodně dávný tah, kdy každý čtvrtek po dobu snad dvou měsíců dávali jednu "buňělovku" za druhou, tenkrát jsem byl ještě příliš mlád než aby do mě jeho filmy dokázaly vstoupit s takovou silou jako právě včera Kráska dne. (07.02.2012)

Spíše Yves Saint Laurent než Catherine Deneuve, která tu vypadá jako pouhé neživotné ramínko na módní oblečení. Film evokuje jedinou zajímavou otázku, která zní podobně jako známý slovosled "Ty víš, že já vím, že ty víš, že já vím, že ...", a ta otázka zní – Je to film o ženských snech o mužské nadvládě, nebo film o mužských snech o ženských snech o mužské nadvládě? Neboli odkud se vlastně ty sny o nadvládě, zmocnění se, podlehnutí, čili všech těch dominantně-submisivních vztazích berou? Není to celé o překonání hranice "já-cizí" – hranice, která se dobrovolně překročuje pouze ve zlomku procenta, když se dají dohromady veškerá setkání s jinými lidmi, která člověk prožije za celý svůj život? To, od čeho se snaží osvobodit Severine, je slupka civilizovanosti. Navíc, jak napovídá film v krátkých návratech do minulosti, muži Severine jinak než nemravným nátlakem k sexu nevzruší, protože to je jediný způsob spojení, který Severine poznala v době svého dospívání. Proto Severine vyhledává anonymní sex s neznámými muži, kteří k ní přistupují jako ke svému, byť dočasnému, majetku, a probouzí v ní tak ženské libido. ___ V podstatě se opět jedná o známou buñuelovskou kritiku blahobytné a bezpečné jednotvárnosti a pokrytecké morálky buržoazie s její vykleštěnou, vyvanulou nebo pokroucenou sexualitou. Přes veškerou "erotičnost" je to celkem uspávající film, což je u buñuelovských snímků normální jev, protože herci v nich hrají jako zombie nebo loutky – beze stínu skutečných emocí. Buñuel nenabízí ani řešení, ani soucit, ani očistu a v tom zůstává stejný jako buržoazní měšťan bez vášní a pravdy, kterého kritizuje. Ironickým paradoxem celé moderní civilizace je to, že zajištěný, pohodlný a nudný měšťanský život, od kterého měšťan utíká, je jeho sen, cíl a naplnění. Nuže, člověk vždy touží po opaku toho, co má. (20.07.2013)

Patrně jediný Buñuelův film, který se mi opravdu líbil. Nyní čtu Kesselovu předlohu, jež u nás vyšla pod názvem Belladonna a vysloveně se kochám. A kupodivu si ani nepřeju, aby se v tomto případě Buñuel pokoušel o dobový film, protože v 60. letech by jen těžko dokázal realizovat uvěřitelná 20. léta. Takto dává smysl i ta strojená móda, ve které Deneuve vypadá, jakoby neustále chodila po přehlídkovém molu, což ideálně koresponduje s její postavou, jež jen minimálně vnímá skutečnou realitu, ve které existuje. Ty nečekané prostřihy na sny ve snech a obecně celé to téma prostituce pro upevnění romantické lásky, to dohromady tvoří velmi zdařilý korpus pro zajímavý divácký zážitek. (24.05.2017)

Jakmile někde hraje Catherine Deneuve, tak je to v podstatě záruka kvality, protože ona je prostě neskutečná herečka, i když je pravda, že ji Polanski a v tomhle případě Buñuel využili trochu monotónně a ona je místy taková opakující se. Je ale zřejmé, že je to pro potřeby filmu, který má úžasně absurdní okamžiky, které jen podtrhávají smysl celého příběhu, který překvapí už úvodní scénou. (12.06.2015)

O zdánlivě chladné krásce, která měla umírněně odvážné erotické představy - o spořádaném manželství, kterému evidentně tenhle druh fantazie zcela chyběl - o palčivé touze, která došla naplnění - a o nepřiměřené ceně, která musela být zaplacena ... i s lichvářskými úroky. Intimní, komplikovaný, křehký i provokativní příběh, který si nehraje na morálku a hází za hlavu zažité konvence - a jehož finále vás bez pardonu vrátí zpátky na zem. (07.02.2012)