Cirkus Maximum

Cirkus Maximum dle obsahu slibuje rodinnou komedii o rodině cirkusových artistů a o jejich náročném živobytí. Popis filmu však působí vzhledem k realitě přímo komicky, jako bych se díval úplně na jiný film. Snímek od začátku působí dost lacině, humor se absolutně nepovedl, většina vtipných scén hraničí s trapností. Scénář je plný nelogičností, díky podivnému střihu a zvláštní návaznosti jednotlivých scén působí nesourodě a jako celek absolutně nefunguje. Výkony herců jsou občas až k smíchu, těžko říct, jestli to zapříčinily jen mizerné dialogy. Jediná věc, která se s přimhouřením očí dá nějakým způsobem vyzdvihnout, je příjemně uvolněná atmosféra. Ale to je na hodinu a půl trvající film vcelku málo. Nebudu lhát, byla to hrůza. Ani nevím, proč jsem to už po chvilce nevypnul. V každém případě zdejší hodnocení tak nějak odpovídá tomu, co na diváka čeká. 1/10. (20.03.2023)

Debut Artura Kaisera a to i na poli scenáristiky nejspíš nedopadl tak, jak si nejspíš představoval. Přitom ale musím říct, že Cirkus Maximum není zdaleka tak špatný, jak naznačují zdejší hodnotitelé. Bohužel je pravda, že místy je film velmi nedotažený a záležet si tvůrci nedali třeba na zdánlivě nepodstatných detailech. Až trapně pak působí třeba scéna, kdy stan sice stojí na špatném místě, ale protože úřednici jeden z bratrů přefikne náhle je povolení k dispozici. Nemyslím si, že jsou zde důkladně popsány problémy cirkusáků, zvířat vidíme docela málo. Vše působí jako nějaké poslepované epizody pamětníků z kdysi dávno realizovaného festivalu. Chybí ucelená dějová linka, která by spojovala všechno ostatní. Takhle se děj tříští, místy nedává smysl. Pořád by vše ale mohl zachránit kvalitní humor, když už jde údajně o komedii. Ten bohužel chybí. Tedy, chybí ho víc. Je zde bohužel znát, že se jedná o hodně levný film. Produkční práce není nejlepší. Na druhé straně jsou herecké výkony celkem slušné, však taky obsazení není nejhorší. Leč snímek sráží strašně slabá dramaturgická linka, slaboduchý humor a těch pár cirkusových čísle, ačkoli nevypadají nejhůř, film zachránit nemohou. (10.01.2024)

Aktuálních 17 % si tenhle film rozhodně nezaslouží. Jistě, není to veledílo, ale drží to pohromadě víc než jiné ceněnější české filmy současnosti, třeba Il Boemo, které je opravdu jen sledem scének bez významu a s mizerným scénářem a dialogy. Tohle má hlavu a patu, ví, co to přesně chce říct, a skutečně to není o cirkusových číslech, ačkoliv ke konci dojde k sestřihu toho nejlepšího z manéže. a naštěstí jen sestřihu, protože jinak cirkusové filmy i kvůli sovětským koprodukcím moc nemusím. Některé postavy jsou figurky, ale zábavné, pobavilo a potěšilo mě, jak se sem zamontovaly mé oblíbené Poděbrady (včetně Poděbradského zdroje!) a jak si Matonoha vzpomněl na své i mé rodné město a udělal pár fórků bokem (krígl ma tabuli) nebo dokonce zapěl slavnou písničku Gustava Broma a Josefa Kainara Hvězdy nad Brnem. Celé je to o soudržnosti, která dnes chybí, o tom, že bychom měli umět překonávat nejen v rámci rodiny hádky a rozepře, a v téhle oblasti se film hodně povedl. A dialogy nejsou sice zcela špičkové, ale mají hlavu a patu a dokonce i nějaký přesah - zvláště u role klauna Oldřicha Kaisera, který zde dokazuje, že hrát skutečně umí, pokud dostane dobrou roli, a ne Vánoční příběh. Jen škoda, že pár scén je utnutých či nedořečených, třeba ta s úřednicí, když po představení přijde a principál ji lifruje k primátorovi. A ano, asi neměli tvůrci moc peněz na realizaci, ano, product placement je tu vidět, ale to je to poslední, co bych zde tomuto filmu vyčítal. (06.01.2024)

Cirkusové šapitó, v němž se shromažďuje dobrá nálada jak z tv Šlágru. Petr Šiška, autor námětu a scénáře, by coby stálice tv stanice pro starší a pokročilé mohl vyprávět. A vlastně vypráví. Vypráví nám o jednom cirkusu jménem Maximum, kde se už sto let provozují artistická čísla a železnou rukou vše řídí respektovaný principál (Jan Přeučil), který jednoho dne náhle umírá. Rodinný podnik tak po jeho smrti přebírají jeho dva synové Boris (Petr Batěk) a Max (Radim Fiala), kteří jsou za ta léta separace tak nějak sice odcizení, ale přesto chtějí činnost prastarého cirkusu v úpadku zachovat a jeho prodej pokud možno hned tak nerealizovat. Dojde i na artistická čísla, to ale až v samotném závěru, která jsou vysloveně otřesná, nekvalitně sestříhaná a pramálo zajímavě vyvedená a obdivovat je může jen velmi slabomyslný jedinec. Daleko lepší je, co se děje před nimi. Angažuje se klaun ve výslužbě (Oldřich Kaiser), k cirkusu se přidá hláškující kočovný týpek z Brna (Tomáš Matonoha) s malou opičkou,  neodmyslitelnou duší cirkusu je kartářka (Hana Gregorová) a účetní záležitosti vede Motlice, u které se jen čeká, kdy shodí přebytečné svršky a předvede vnady, kterými se proslavila. A jelikož byli lidé z maringotek kdysi sledovaní v podobě seriálu Cirkus Humberto, je k mání vtípek s Pavlem Mangem alias Vašku v roličce dopravního policisty. Film ale překotně vtipný zase až tak není. A vrcholně dramaticky nápaditý už vůbec ne. Cirkus má sice problémy, mnohdy se zdá, že mele z posledního, ale všechny překážky se vždy velmi rychle překlenou, povolení k zabrání veřejného prostranství se dokonce vyřeší málo pravděpodobnou cestou, nesympatická úřednice (Lucie Benešová) je sexuálně svedena. Nejlépe je na tom film herecky, plejáda herců s filmem šlape a funguje. Režijně je Artur Kaiser ne vždy důsledný a nedokáže svůj film nějak extra povýšit. Svět cirkusových artistů si dával v českém filmu docela velkou pauzu. V rytmu placené reklamy, levnějších produkčních nákladů a sympatického hereckého obsazení se tito kočovní umělci pokusili o návrat. 6/10 (18.04.2023)

Scénář a produkce Petr „šlágrová petarda“ Šiška……….takže jste doufám nečekali dílo mající ambice být zde ohodnoceno větším počtem hvězd, než jednou v horším případě odpadem? Hloupoučký příběh ze světského prostředí, tak trochu Ordinace v růžovém šapitó, ale v šikovných rukách by se z toho snesitelný snímek dal vytřískat. Tady však od kameramana po nástěnkáře nepracoval snad jediný člověk, který filmařinu viděl byť z rychlíku. Artur Kaiser (ne nadarmo se na svých internetových stránkách „pyšní“ takovými kousky jako je Barrandovský Silvestr nebo Recitál Bohuše Matuše) nám ukázal peklo a jako bonus i to co je po něm. A jestli si Matonoha, Přeučil, Fiala a další do svého životopisu i po tomhle výkonu píšou jako profesi herec, tak jim jejich sebedůvěru nezbývá než závidět. Znáte ten pocit, když s dotyčnou věcí nemáte nic společného a stejnak je vám stydno, jako by vás nechytali, jak onanujete uprostřed obchodního domu? Tak ten se u mne dostavil během pár minut…..tohle bylo opravdu příšerné představení. (08.01.2024)