The Pied Piper
The Pied Piper of Hamelin
Obsahy(1)
Moderní zpracování středověké německé legendy o krysaři, který ztrestá hříšné a zpupné město Hammeln. Je to jeden z nejnáročnějších filmů, které kdy byly ve světě animovaného filmu natočeny. Expresivně, dramaticky stylizované loutky a scény se stávají krutým obrazem života, z něhož vymizel cit a láska. Film Krysař patří plným právem mezi základní díla české i světové animované tvorby. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (140)
Stoprocentně působivé. Pavouky a krysy nesnáším obzvlášť. Pamatuju se, jak jsem se jako malé dítě chvěl před obrazovkou strachem. Poprvé u tohoto díla a poruhé u Něčeho z Alenky Jana Švankmajera. ()
Nekompromisně pochmurná atmosféra, která dokonale koresponduje s legendárním příběhem, stojí hlavně na neodolatelně dekadentních kulisách, výborné hudbě (Pavlíčkova kytarová „Krysař theme“ je dokonalost) a v neposlední řadě skvělých loutkách, které i přes hodně expresivní formu dokonale vyjadřují emoce i dané charaktery (samotný Krysař je zatraceně charismatický kus dřeva). Tak jako tak, začínám chápat, proč jsem se coby malé robátko raději klasické české loutkové animaci programově vyhýbal, pro děti v ní opravdu moc není. ()
Výborný loutkový film, který oživuje Krysařův mýtus se stejnou silou jako Dykova novela. Nádherné výtvarné zpracování laděné do pochmurné a protáhle gotické nálady nutně utkví v paměti. Nádherný příběh v uhrančivém hávu. ()
Kdyby to nebylo zbytecne natahovany a film mel nakejch 25 minut, tak je to pecka. Jenze jelikoz je pribeh hodne prostinkej, dostavuje se po case urcitej stereotyp, precejen sledovat dvacet minut panaky prehrabujici se v penezich a nasledne dvacet minut odevsad vylezajici krysy neni dvakrat zabava. Nastesti film je hodne zajimave stylizovanej, coz mu pridava na atmosfere, ktera jeste zhoustne po prichodu krysare, takze ve vysledku docela atmosferickej animak. ()
Četla jsem, konečně i viděla jedno filmové zpracování. Kdybych ho dostala u maturity, tak se nebojím, jsem připravena :-D Aneb jak si Zíza počkala na Krysaře a pohltila ho dvakrát jinak ;-) ()
film sem viděl jako malej, a byl sem z něho opravdu vyděšenej. Pak sem ho viděl znova, asi před 3mi lety a byl sem z něho naprosto nadšen. Skutečně působivé dílko ()
Mistrovský kousek Jiřího Barty a jeden z vrcholů české animované tvorby natočený podle stejnojmenné novely Viktora Dyka. Temné dílko podbarvené výbornou hudbou. Základem úspěchu byly výtvarně pozoruhodné loutky a jednoduchá animace, ze všeho nejvíc ale scénář, který využívá atmosféry středověkého hanzovního města. Pocit rozkladu hodnot je znát z každého pohybu loutky, z každého obrazu všudypřítomných krys. Téměř dokonalá ukázka hororového žánru v rámci animovaného filmu. Celkový dojem: 100 %. ()
Vcelku nepříjemný, dost působivý film s výtečnou polohororovou (žánr "rodinný" mi nepřipadá jako moc vhodné označení) atmosférou a dokonale padnoucí hudbou. Tento styl animace mi příjde mnohem zajímavější než u tuctových animáků, ale posouzení nechám na znalce :-) Nebude to sice čistých 5* (atmosféra i vyobrazení krys by mohly být IMHO ještě víc strašidelnější a drsnější), ale Krysařovi je po zásluze rád přiklepnu. ()
Vcelku prostý námět je oblečen do mimořádně invenčního a působivého roucha jak výtvarného pojetí tématu i hlavních figur. Výsledkem je mimořádně silný dojem, který je ještě násoben rafinovanými gradacemi děje, v nichž se místy uplatňuje i náš specifický humor, řadou Anglosasů označovaný za "zvlášť černý". Tísnivé podobenství krysaře v Bartově pojetí tak získává celou řadu podnětných objevných nových pohledů. KRYSAŘ je nesporně dalším úspěchem české školy animovaného filmu, jak postupně vznikala a rozvíjela se od čtyřicátých let minulého století. ()
Až na ty živý krysy... ()
Dokonalé po všech stránkách. Krysaře jsem se dříve bál. Dnes z něj sice "jen" mrazí, nicméně z působivosti neztratil vůbec nic. Loutky jsou bezchybné (stále žasnu nad tím, jak živě vypadají animované krysy), režie nesmírně nápaditá, hudba jedinečná... A ten příběh, to je zkrátka klasika nejklasičtější, která má stále co říct. ()
Když má člověk vizi a odvahu zpracovat všem známou látku originálním způsobem, je to vždycky dobře. A Jiří Bárta ji měl. Už jenom to samotné město je vyobrazeno výborně, stejně jakou jsou zpracovány lidi v něm žijící. K tomu si ještě připočtěte ponurou atmosféru a opravdu výbornou hudbu a vyjde vám z toho film, ze kterého budete mít chvílemi husí kůži. ()
Město nerovných stěn a pokroucených tvarů, ostrých hran a špičatých rohů, město zkřivené uvnitř i navenek je dějištěm Bártova krysaře. Surreálné loutky vycházejí z tradic středověkého řezbářství poučeného českým rondokubismem. Doplňovány jsou ovšem reálnými rekvizitami (jídlo, víno, krev). Řeč je nahrazena skřeky. Městu vládne atmosféra rušného schraňování a schánění. Lidské úsilí se příliš neliší od krysího. Lidé a krysy se navzájem podobají a dlouho žijí v určité symbióze. Ve dne se lopotí lidé a v noci město ovládnou krysy. Obludně velké krysy však nabírají navrch. Jednoho dne však vkráčí do "Města" Krysař jako fantastické stvoření z mýtů a vyčistí město od všech krys. V závěrečné sekvenci nabírají lidé spolu s krysí povahou rovněž krysí vzhled. Jejich konec je neodvratným a logickým vyústěním příběhu. - Jiřímu Bártovi se podařilo natočit mrazivě pravdivé ztvárnění Dykova příběhu. ()
Aktuálně pichlavé - a možná proto tak krásné! Řinčení řetězů a expresivně pokřivené kulisy důkladně utahují smyčku sebepoznání, a co potom, když ozubené kolo města Hammeln spolyká ty, jež holdují obžerství? Rozhostí se ticho, které prolomí pláč dítěte. Snivost se prolíná s hororem a láska se smrtí; Bartův umělecký počin trhá rekordy a klamně mate mysl. Tak zvláštní jako sny, co mě v noci svazují... ()
pro mne absolutní vrchol animační práce s loutkami, kde nemůžu najít slabého místa, neboť vše je z hlediska času krásně vyvážené a žádná pasáž netrvá tak dlouho, aby mohla začít nudit, byť jen na okamžik. Skvělá je taktéž hudba s vrcholem v podobě " Krysaří písně ", která krásně spojuje prostotu tónů s obrazovou temností. Vážně ony lidské pazvuky dělali lidé zmínění jako hrající? Snad jen toho Čoka bych tam poznal ()
Po dlouhých letech mě tenhle film opět chytl za srdce. Jen považte - všechny loutky, kulisy, scenérie - ruční práce! Nemluvě o malované sekvenci v duchu romanticko naivistických krajin. Původní záměr použít cvičené krysy se neukázal jako dobrý, tudíž až na pár záběrů i ony jsou animované. Hudba členů Pražského výběru + skřeky části z nich snímku na kvalitě přidaly. Obecné poselství je aktuální v každé době, dnes možná ještě více. Honba za penězi a majetkem nemůže nakonec skončit jinak než záhubou. Celkově chmurná atmosféra snímku předpovídá od začátku jeho směřování... Stará německá legenda zůstává nadčasovou stejně jako např. zpracování V.Dyka. ()
Krysař se v české animované tvorbě rozhodně neztratí. Je totiž úplně jiný. Bárta vytvořil zajímavé frigurky, ale nejvíce mě dostávají jeho domy a vlastně veškeré lokace. Pohledy na město z ptačí perspektivy jsou geniální. Všechny ty podivné stavby vytvářejí bizarní svět pokroucených stěn a děsivých chrličů, který by mohl závidět Tim Burton. Pod hudbou jsou podepsáni Kocáb, Pavlíček a flétnu nahrál Stivín, není co dodat. ()
Velice zdařilé animované dílko a klasická legenda O Krysařovi... pěkné. ()
Geniální dílo, maximální počet a ne jednou:-)) ()
Město Hameln se probouzí do dalšího nového dne. Řemeslníci už od rána pracují a na náměstí se rozprostírají tržiště různých prodejců. Zákazníci se snaží smlouvat s prodavači, což u obou stran vyvolává vztek a agresivní chování. Toto chování vyústí až do situace, kdy se obě strany o nabízené věci přetahují. U stánku pekaře se náhle objeví krysa, vytrhne z rukou přetahujícího se pekaře a zákaznice koláč a utíká s ním pryč. Obyvatelé města Hameln se však seběhnou a pohotově krysu ubijí vším, co mají zrovna po ruce. V obchodě klenotníka, majitel obskakuje vznešenou paničku s různými šperky, ale její doprovod se na to už nemůže dívat, ohne tedy jeden náhrdelník a klenotník paničku při zkoušení šperku poraní. Večer pořádá starosta města hostinu pro sebe a své nejbližší radní. Během hostiny odhazují zbytky pod stůl, kde se hromadí krysy a mají tedy svou vlastní hostinu. V noci se do spícího města probouzí krysy a pod městem si vytvoří mnoha norami vlastní komplex. Prokousávají se do domů všech obyvatel a kradou jim tam jejich bohatství. S východem slunce prchají do svých úkrytů, při čemž však děsí všechny obyvatele města. Měšťané se začnou proti krysám bránit, ale jejich teror je silnější. Krysy jsou obrovské a rychlé. Na moři za městem chytá ryby na loďce starý rybář, když v tom se mu před očima na útesu objeví tajemný cizinec v tmavém plášti s kapucí. Cizinec přichází do města za starostou s nabídkou úplného zbavení od krys. Starosta souhlasí a jako odměnu mu slíbí 1000 zlatých. Krysař začne na náměstí hrát na svoji flétnu a odevšad se k němu sbíhají krysy. Krysař hraje dál a postupuje směrem k hradbám na útesu u moře. Cestou procházejí kolem domu mladé přadleny, kterou se pomocí svých šperků snaží získat klenotník. Zvukem flétny je vyrušen a vyskakuje z okna. Krysař dovede krysy až na kraj samotného útesu a tam zesílí zvuk flétny. Krysy se jako na rozkaz začnou jedna podruhé vrhat do moře, až nezůstane jediná a všechny se ve vodě utopí. Na cestě zpět do města opět vyruší snaživého klenotníka ucházejícího se o přadlenu a zdrží se u ní. Město se po vyhnání krys vrací do starých kolejí a bohatě oslavuje. Uprostřed oslav se před starostou objevuje krysař a žádá slíbenou odměnu. Starosta mu však za odvedenou práci vyplatí pouze černý knoflík. Rozhořčený krysař odchází od starosty a vydává se za svou milou – za přadlenou. Přadlena se právě před spánkem modlí, když jí do domu vtrhne opilý klenotník s vojáky, který ji nejdříve znásilní a pak zabije. Krysaři se při příchodu do přadlenina domu naskytne obraz rozbitého vybavení domu, ve kterém leží mrtvá přadlena. Zavře jí oči a vydává se na nejvyšší věž ve městě. Na vrcholu věže drží kostlivec – pán času nad městem - přesýpací hodiny, kterými mění den a noc. Krysař ho požádá o zastavení času a vydává se zpět do města. Na náměstí opět začne hrát na svou flétnu a všichni obyvatelé, kteří se postupně proměňují v krysy se k němu začnou sbíhat. Krysař je, stejně jako předtím krysy, dovede na kraj útesu a pomocí zvuku flétny donutí, aby se vrhli do moře. Když se ve vodě utopí poslední obyvatel vesnice, zůstane po krysaři jen plášť, který do dáli odnese vítr. Vše zpovzdálí sleduje rybář, který se vydává do města a najde zde plačící nemluvně, jež si odnese sebou. Město nerovných stěn a pokroucených tvarů, ostrých hran a špičatých rohů. Město zkřivené uvnitř i navenek je dějištěm Bártova Krysaře. Surrealistické loutky vycházejí z tradic středověkého řezbářství doplněné kubismem. Téměř vše, co je použito ve filmu Krysař, je vyrobeno ze dřeva. Všechny postavy i objekty byly nejdříve navrženy na papír a následně profesionálním dřevořezbářem vytvořeny pro film. Celý snímek rozjíždí kovový mechanismus, kde je ve formě hodin zobrazen přechod mezi dnem a nocí typickými symboly měsíce a slunce. Vycházející slunce osvítí znak města Hameln, na kterém orli koulí očima, jakoby se právě probudili ze spánku. Obraz města je ostře řezaný a pokřivený, stejně jako obyvatelé v něm. Navíc na loutkách je jasně vidět nepoměr hlavy k tělu, kombinace dřeva a kovu.V obličejích všech postav je ale i přesto vidět obraz emocí – např. hádky na tržišti, rozhořčení krysaře při nesplnění slibu starostou. Na tržišti je zcela zobrazen charakter místních obyvatel. Lidé jsou sobečtí, hašteřiví, chamtiví, zajímá je jen vlastní prospěch. Spojí se jen při honu na krysu, která ukradla koláč v pekařově stánku. Krysy jsou obrovské, ale jejich obraz je téměř dokonale reálný, prokládaný skutečnými snímky živých zvířat. Dokonce zde máme i obrazy krve a zabití zvířat: ubití krysy prchající s koláčem v tlamě, porážka skotu na první starostově hostině a prasete na hostině druhé. Obličeje většiny loutek jsou ostře řezané, až na šlechtu u klenotníka, kde je možné pozorovat i nakreslené, zvýrazněné detaily obličeje – rudá ústa, nach v tváři, černě orámované oči linkou a modré stíny. Kostýmy jsou také oproti obyčejným obyvatelům barevné a bohatě zdobené. Naprostou výjimku zde tvoří přadlena, která je jemně řezaná s oblými hranami v bělostných šatech, což zdůrazňuje jediný obraz čistoty a nevinnosti v tomto jinak zkaženém městě hříchu. Ve vsazených scénách můžeme pozorovat obraz řaziče místních mincí, který by zde mohl ztvárnit obraz chamtivosti a touhy po bohatství. Na starostových hostinách je možné pozorovat určitý nepoměr pohárů s vínem vzhledem k velikosti loutky, což by mohlo zobrazovat nabyté jmění a určitý dostatek možná i nadbytek. Po hostině, kdy znaveně usínají všichni účastníci si krysy pod městem staví svůj vlastní komplex, který je zabrán z ptačího pohledu a při troše fantazie vypadá jako obří mraveniště. Krysy jsou v této scéně svým počínaním srovnatelné s obyvateli. Shromažďují veškeré jejich bohatství, které dosáhly prokousáním se do jejich obydlí. Po nočním krysím shromažďování bohatství opět vychází nad obzorem reálný obraz slunce a krysy prchají do všemožných úkrytů. Nad městem se zobrazuje postava krysaře, který je stejně jako většina obyvatel ostře řezán, doplněn pláštěm s kapucí. Z dáli ho pozoruje rybář v loďce na moři, jehož voda je také zcela reálná. Při vrhání krys z útesu do moře byly použity čistě jen loutky, utonulá živá zvířata zde nejsou. Při scéně klidného spolubytí přadleny a krysaře se zobrazuje malířský postupně se vyvíjející obraz krásné rozkvetlé krajiny, což by v tomto případě mohlo znamenat jednak vyčištění města od krys, ale i obraz mileneckého páru krysaře a přadleny. Obličej mrtvé přadleny jasně značí již neživou osobu. Její pleť je sněhově bílá a detaily (oči, ústa), jsou vybledlá. Na vrcholu věže, kam se krysař vydává je kostlivec s přesýpacími hodinami dne a noci. Mohl by tak být zobrazen pán veškerého času, jelikož zastavením přesýpacích hodin zastaví i čas ve městě. Při přeměně obyvatel na krysy můžeme pozorovat, že některým z nich ke krysím tělům zůstaly lidské obličeje. Zůstali těm, kteří se nějak provinili na vraždě přadleny a největším hříšníkům města Hameln. Při konečném vrhání lidí – krys do moře je totožná scéna poslední krysy s poslední „lidskou“ krysou. V prvním případě se jako poslední krysa do moře vrhla ta, která si přivlastnila klenotníkův majetek. Na útesu se velmi brání a krysař musí zdůraznit svou hrou na flétnu, aby se také vrhla do moře za ostatními. Ve druhém případě jako poslední zůstává krysa – klenotník, která se chová naprosto stejně jako krysa v případě prvním. Po krysařově pomstě následuje odnešení jeho pláště větrem, což opět pozoruje rybář. Po příchodu do již prázdného města nalezne nemluvně, které se jako jediné nestalo krysou. Je tak zobrazena nevinnost, která neměla být zač potrestána. () (méně) (více)