Nejdelší den

Nejdelší film o nejdelším dnu uteče jako voda. Scénář našel totiž dokonalý balanc mezi spojeneckou a německou perspektivou, mezi civilními dialogy a seznamováním s vojenskými strategiemi, mezi epickými scénami s desítkami komparzistů a vyplňujícími pasážemi v interiérech. Záplava slavných tváří tentokráte není od věci, protože divák se díky nim lépe orientuje, kterou dopředu plánovanou dějovou linii vlastně sleduje. K absolutní dokonalosti schází paradoxně trochu vyhrocenější osobní příběhy a potlačování osudovosti na úkor ironického pomrkávání k historii, která již byla napsána (kolikrát jen zaznělo "Byli by blázni, kdyby podnikli invazi v tomhle počasí / na tomhle místě?"). Z pozice vytyčených vyprávěcích měřítek a komunikativnosti vůči divákovi však dílo v podstatě bezchybné... 85% (02.03.2019)

Nie hurávlastenecký, ale vlastenecký megaskvost dokumentárneho rázu úchvatne podáva prípravy na vylodenie spojencov, priebeh jedného z najdlhších dní, aké pozná história, 6. 6. 1944 a vojenské stratégie všeobecne. Patrí a bude patriť až do konca k tomu naj, čo som na vojnovom poli videla. Bez debaty. (16.01.2009)

Velmi kvalitní film z 2.světové války, ve kterém si snad zahrály všechny mužské hvězdy Hollywoodu. Není se co divit. Nejstrašnější válka v dějinách lidstva nemůže jedním filmem vypovědět všechny hrůzy, utrpení a strádání jaké zažilo obyvatelstvo v celé Evropě. Jsem si jista, že příběhů z války je tolik, že schopní režiséři mohou ještě dlouhá léta čerpat náměty na další kvalitní filmy. Nesmíme zapomenout, ale nesmíme již nikdy nic tak příšerného připustit jako byla druhá světová válka. (07.01.2008)

Opulentní válečná podívaná, jejíž multiperspektivní románová struktura podává neobyčejně komplexní obrázek slavného vylodění. Film od začátku paralelně stříhá mezi muži různých hodností a národností, přičemž každý má přístup k jiným informacím, což významně pomáhá budovat napětí. Na jedné straně nechceme, aby Němci věděli, kdy spojenci zaútočí, zároveň si přejeme, aby byli o invazi včas informováni např. členové francouzského odboje. Jedině správná synchronizace může přinést vítězství. Díky rozmáchlé stopáži nám sice můžou být postupně představeni všichni hlavní aktéři (byť je později spíše než podle jmen rozpoznáte podle tváří známých herců), ale důraz je kladen primárně na samotnou operaci a její jednotlivé kroky, nikoliv na psychologii postav a jejich citový život. Jde o podobně fascinující procedurální ansámblovou válečnou akci, jakou o rok dříve nabídla Děla z Navarone nebo o několik let později Kam orli nelétají. Oproti nim je ovšem Nejdelší den zároveň více orientovaný na co nejvěrnější (v rámci možností žánru a hollywoodského vyprávění) zprostředkování historických fakt, čímž předjímá dokudramata, která se dostanou do módy o něco později. Díky zaměření na to podstatné je film navíc nabitý akcí. Téměř neustále se v něm něco zásadního děje, nebo alespoň k něčemu zásadnímu schyluje. Některé masivní scény, viditelně natáčené se stovkami komparzistů pobíhajících po pláži, berou dech nejen svou rozmáchlostí, ale i virtuozitou režie (obzvlášť vyniká jeden nepřerušovaný letecký záběr bojů probíhajících na obou březích řeky). Občasné komické vsuvky (procházející jeptišky) a dialogové scény mezi vojáky (které "velký příběh" nikam neposunují) tak představují vítanou možnost vydechnutí. Pojetí války je s ohledem na dobu a charakter projektu poměrně černobílé. Zejména američtí vojáci jsou bezchybní hrdinové, zabíjení je nevyhnutelné a nevyvolává ambivalentní pocity a nihilistický dovětek v podobě posledního dialogu přichází příliš pozdě. Ani silná alergie na Johna Waynea a heroické oslavy virility vám ale nebrání vychutnat si, jak obratně je film vystavěn a jak svou konstrukcí v něčem připomíná (mimo jiné) Dunkerk Christophera Nolana. 80% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Subjektiv, Madsbender, gudaulin (10.08.2017)

Film vznikl počátkem 60. let a představuje v tom dobrém i zlém zrcadlo válečného žánru v americké kinematografii 50. let a vlastně i tvoří pro danou dekádu jeho pomyslný vrchol. Je maximálně ambiciózní, má velký rozpočet a dokáže vytvořit velkolepou podívanou plnou válečné techniky tisíců komparzistů i velkých filmových hvězd své éry. Rozumím vysokým, ba nejvyšším, hodnocením mnoha uživatelů, pro mě ale nikdy nepředstavoval citovou záležitost. Vadilo mi na něm a stále vadí používání humorných momentů, které mají spojeneckým vojákům a důstojníkům získat dodatečné sympatie a bavit publikum. Dobře to vystihl ve svém komentáři uživatel wosho. Je paradoxní, že z filmového hlediska vychází lépe německá strana, protože je zobrazená střízlivěji, bez humorného nadhledu. Ve filmu, který se na jednu stranu snaží o realistické zobrazení grandiozní bitvy, se objevují na straně spojenců dnes bychom řekli "cool" scény, které narušují strukturu filmu a pokouší se o jiný žánr. Ve vypjaté situaci vám tam napochoduje sbor jeptišek a v tu ránu jakobych dostal cepínem ránu mezi oči, v dramatické chvíli vylodění se kamera baví buldokem, který věrně stojí po boku svého důstojníka a nezúčastněně sleduje bitevní vřavu kolem sebe. Můžete se pobavit nešikovností a nepraktičností polního kněze atd. atd. Neupírám snímku několik opravdu vymazlených válečných scén, jako je střetnutí o ouisterhamské kasino nebo souboje o pobřežní pevnůstky či parašutistu uvízlého na kostelní věži, ale film jako celek u mě ani zdaleka na nejvyšší mety nedosáhne. Celkový dojem: 65 %. (12.08.2012)