Král Artuš

"Zemřel v bitvě? - Je to rodinná tradice." S rytíři Kulatého stolu jsem v písemné podobě strávil nejedno deštivé odpoledne a tak roním neveselou slzu z toho, že mi zase jednou z jedné slavné legendy zůstalo pouze pár jmen a jeden záběr na stůl ve tvaru kruhu. V hlavě mi proto zůstane pouze vzpomínka na tuctový rytířský snímek, jemuž vévodí Skarsgårdova šeptanda, Owenovo zarputilé plácání klišoidních pravd a zejména divokost Keiry Knightley, jejíž nabídku ochrany před znásilněním divokými Sasy samozřejmě beru. (15.04.2012)

Zajímavý nápad zkusit zpracovat legendu o Artušovi způsobem, jak to mohlo ve skutečnosti být. Bohužel právě scénář je největší slabinou filmu, mohla to napravit režie, kdyby právě ta nebyla tím druhým největším záporem. Film, který sám o sobě není špatný, jen je naprosto ve všech ohledech tuctový. Jediným opravdu výrazným kladem je Zimmerova hudba. Sice je to zase jen úprava a variace jeho předešlých věcí, ale stále to ve filmu na plno funguje. (01.02.2005)

Jeden z nejkrásnějších příkladů, kde klasická kinoverze a director's cut je jako nebe a dudy. Kinoverze je pohádkou pro téměř odrostlé diváky, director's cut jsou nehorázná jatka s pár opravdu vytříbenými záběry. Škoda, že do kin nešla R-ková verze, hned by bylo hodnocení o takových patnáct procent vyšší. Mně tedy legenda o Artušovi, Merlinovi a Excaliburu nikdy moc neříkala a popravdě vůbec nezajímala, ale na film se koukalo příjemně, hlavně díky heroickému Zimmerovskému doprovodu, syrové kameře s nespočtem přeletů přes travnaté rozlehlé pláně, irské krajině, Clive Owenovi a zlatíčku Keiře Knightley. Sice se o legendu po zhlédnutí zajímat nezačnu, obrázek jsem si ale udělal. (09.01.2009)

Excalibur nechávám stranou, zde se jedná o pokus zachytit Artuše jako postavu historickou. Po opětovném zhlédnutí si musím přiznat, že většina artušovských filmů je daleko mizernějších. Kromě válečných scén mi utkvěl v hlavě především přechod zamrzlého jezera - mrazivě působivé. Cenzurovaná verze, která proběhla kinem i TV by ode mne měla o hvězdu méně. Nebažím po násilí, ale vystříhat ze syrového příběhu všechny krvavé scény je opravdu trestuhodné! (31.12.2010)

Vzorový případ toho, že když se moderní Hollywoodští filmaři pouští do historických velkofilmů, vznikne z toho nebetyčná sračka. Ale jak je možné, že v padesátých a šedesátých letech vznikaly výtečné historické velkofilmy právě v Hollywoodu? Odpověď je jasná. Tenkrát bylo dostatek kvalitních herců, kteří své role hráli s maximálním nasazením a láskou a s citem pro filmování. Byly dělané srdcem a ne penězma. A vzorovým nepodařeným historickým filmem posledních let (tím bych mohl nazvat skoro všechny kromě "Gladiátora", "Posledního samuraje", "Království nebezkého" a ještě některého na jaký jsem si momentálně nevpoměl) je "Král Artuš". Že tvůrci naprosto ignorují legendu, s tím jsem počítal (už úplně pomíjím to, že Artuš nebyl napůl Brit a napůl Říman, ale byl Kelt). Že se pokusili vymanit ze světa kouzel a tajemna, proč ne. Ovšem podařilo se jim natočit neskutečnou slátaninu plnou špatných bojových scén, neskutečného množství střihů a špatných herců. Clive Owen je naprosto tragický, Kieru Knightley mám docela rád, ale zde ji nedokážu vystát. Udělat z křehké královny Ginevere princeznu bojovnice, to je na pěst. Jediní dva herci byli dobří, a to Ioan Gruffudd a Stellan Skarsgard. Tak kvůli nim tomuto paskvilu nedám odpad. Vivat di "Excalibur" a vlastně i "První rytíř". (12.05.2007)