Vanilkové nebe

Když se smíchá několik filmových žánrů do jednoho filmu, nemusí to dopadnout dobře. Tady to ani tak nevadí, respektive smíchání žánrů, jako je drama, horor, romantika, probíhá tak zajímavě, že jsem ani v průběhu filmu nad tím nepřemýšlel. Některé pasáže bych si ale přece jen odpustil a místy uvadající tempo filmu je také jednou ze slabin. Herci jsou nečekaně dobří, ale nevyrovnaní. Cruisova kreace není příliš uvěřitelně zahraná, ale je zajímavá, zvláště v pasážích, kdy není za fešáka, to stálo za to. Penélope Cruz standardně dobrá a Cameron Diaz je výstavní mrcha. I tak tenhle film řadím mezi bizarní podivnosti, a zvláštní je, že ji natočil většinou normální Cameron Crowe. Tenhle kousek by zapadal lépe ve filmografii takového Cronenberga nebo snad i Lynche. Oba dva by to zřejmě natočili ještě o kus přesvědčivěji.70% (11.01.2012)

Zajímavé dílko. Prvních zhruba devadesát minut se v podstatě neděje nic mimořádného. Začnete poznávat Tomovu postavu, jeho život, jeho holkou do postele, Cameron Diaz, navštívíte jednu party, na které se na okamžik mihne i Steven Spielberg a Tom i Vy se zde seznámíte s Penelope Cruz. Zcela nevázaný a nenáročný děj, hodný příjemného úvodu nějaké odlehčené romantiky. Poté se v několika okamžicích přehoupne do ukázkového dramatu. Zbytek filmu již pokračuje v naprosto chaotických a velmi působivě zpracovaných rovinách, v níž se prolínají sny a realita tak zpřeházeně, že jsem byla totálně ztracena a přestávala jsem stíhat a poznávat, jaká linie právě probíhá. Celková pointa je velmi zajímavá a nečekaná, ale jakoby zcela plynně naváže na předchozí děj, takže jsem jí nebyla jakkoli šokována. Skvěle navybíraný soundtrack dává Vanilkovému nebi ten správný "snový" nádech. (30.04.2011)

Musím uznat, že přes téměř permanentní pocit vyumělkovanosti a hereckého přehrávání má tento snímek i řadu kladů. 1. Snímek VANILLA SKY ve mně (především ve své 2. polovině) dokázal vyvolat pocit zvědavosti, jak to vlastně celé dopadne. 2. Film považuji za dojemný (a myslím to v tom nejlepším slova smyslu). 3. Filmu sluší geniální soundtrack (Underworld, Leftfield, Radiohead, Sigur Rós, U2 etc.) A ještě jedná noticka k přehrávání ve VANILLA SKY. Při uplatnění presumpce neviny jsem ochoten uznat, že možná (ale skutečně jen možná) je možné v určitých sekvencích brát přehrávání jako "umělecký záměr". Nic to však nemění na tom, že 1. zde stále zůstává onen zbytek filmu, u něhož jsem to přehrávání prostě nezkousnul, a 2. mě to během snímku neustále rušilo. Shrnuto a podtrženo: Ze snímku jsem měl podobný pocit jako ze snímku PLÁŽ, a to: nelituji času stráveného u tohoto snímku; není to špatný snímek, ale na můj vkus je to vše až příliš vyumělkované. (13.02.2004)

Videla som takmer hneď po španielskom origináli Otvor oči (1997) a preto som silne cítila rozdiely. Tu je všetko také očividne "americké" a kto pozná oba filmy, rsp. špecifiká amerických remakov i súčasnej kinematografie všeobecne, určite chápe. Bohužiaľ, americká verzia - napriek tomu, že som už poznala dej a nemusela sa teda zorientovať - nedrží pokope tak dobre ako španielska. Barličky zjednodušujúce celý ten chaos, zvýrazňujúce filmovú reč a skracujúce cestu medzi pointami robia skôr medvediu službu celistvosti príbehu a atmosfére. Miešanie piesní i väčšina soundtracku sa mi nepáčila... no a pikoška na záver - celý čas som mala pocit, že Tom Cruise oľutoval odmietnutie Nožnicovorukého Edwarda a chcel si raz v živote zahrať "zrůdičku", aby videl, či mu to vynesie také vavríny ako Johnnymu Deppovi ;-) (04.03.2008)

Cameron Crowe zremakoval španělský film Abre los ojos, obalil ho do hollywoodského pozlátka, přidal osobitou poetiku a z toho všeho vzešlo něco na pomezí tvorby Davida Lynche a Croweových starších děl, které připomíná především romantická linie, výrazná role rockových/popových písniček a celkově kladný vztah režiséra k hudbě, jejímž prostřednictvím podtrhává emocionální náboj většiny scén. Lynche zmiňuji z toho důvodu, že Vanilkové nebe užívá podobného konstruování fabule, kdy zpočátku jasný děj komplikují další a další mystifikační scény a prezentace „podvratných“ informací. Crowe ale narozdíl od mistra mystifikace oplývá trochu jiným pohledem na lásku, takže má románek mezi Tomem Cruisem a Penelope Cruz (ta ztvárnila stejnou roli i ve španělském originálu) blíže k idylické červené knihovně a hollywoodskému pozlátku. Idylka se ale začne postupně hroutit a příjemný romantický film oslavující „tu pravou lásku“ se začne pomalu přetvářet v mysteriózní thriller, který dokáže v divákově hlavě udělat slušný guláš. Ale oproti Lynchovi se Crowe na konci uchýlí k vševysvětlujícímu závěru, který přeruší veškeré divákovy spekulace a nabídne mu jednoznačné a nezpochybnitelné vysvětlení. V poslední čtvrthodině tak Vanilkové nebe zavítá až na pole sci-fi, což může v kontrastu s jednoduchou romantickou první polovinou na diváka působit značně rušivě, ale pokud se přistoupí na hru tvůrců, ukáže se, že je tento film dobře promyšlený, vše do sebe hezky zapadá (ač jsou některé scény značně prvoplánové) a ve svém celkovém vyznění nakonec ani ten některými kritizovaný závěr dobře zapadá do celého konceptu. ____ Vanilkové nebe je z audiovizuálního hlediska uchvacujícím zážitkem, Crowe natočil líbivější verzi španělského originálu a v každé scéně spojil vizuál se zvukovou stopou tak dokonale, až některé úseky filmu působí jako vypilovaný videoklip. ___ Místo Cruise bych si sice dokázal hned vybavit lepší kandidáty na hlavní part, což platí i o Cameron Diaz, ale musím přiznat, že šílený scientolog předvedl svůj nadstandard a svým výkonem filmu nijak neubližuje. Perlou celého filmu je rozhodně Penelope Cruz, která je okouzlující od první do poslední minuty, její postava je zajímavá a mnoho scén jsem si oblíbil právě díky jejímu španělskému přízvuku, gestům a…no modří určitě vědí, co mám namysli. ____ Nejen díky uhrančivému audiovizuálu, Penelope Cruz a celkově zajímavému příběhu (v tomto případě ale pochvala směřuje spíše k tvůrcům originálu) jsem se k Vanilkovému nebi už několikrát vrátil a musím říct, že posledních pár minut filmu odehrávajících se „pod nebem jak od Moneta“ patří mezi mé nejoblíbenější filmové okamžiky. (08.03.2010)