Constantine

Podvodník, vtipálek, zloděj, mág... No, prostě John Constantine. Angličan z Liverpoolu, modrooký cynický amorální bloňdák se strništěm, který je věčně zahalený v oblaku kouře z cigaret a v tajuplné anglické mlze řeší mysteriózní případy, během nichž sází spíše než na nějaké zbraně na svůj důvtip, kterým přechytračí (nebo podvede chcete-li) à la Hloupý Honza snad každého, od běžných smrtelníků až po mocnosti pekelné. Nic z výše uvedeného ovšem ve filmové adaptaci není ani náznakem. Ať již vizáží či chováním hlavního hrdiny, umístěním děje nebo ostatně i akčností jako takovou. A přesto to neznamená, že by Constantine byl špatným filmem; není, je jen špatnou adaptací. Ovšem čert to vem, když z těch "CGI akčněji laděných comicsáren" patří i po letech k těm vůbec nejlepším. Vše je tu tak, jak má u dobrého popcorňáku být; jen holt nemá nic z toho, co má obsahovat povedená adaptace Constantina. (01.06.2012)

Já sice tyhle báchorky o démonech moc nemusím, ale tady mě hned z počátku zaujala hlavní postava Johna Constantina a tak jsem se chytil a příběh odjel a nutno říct, že to byl nejen velmi poutavý příbeh, ale vizuálně a hudebně skvěle zpracovaný film, který bavil svým obsahem i herci v hlavních rolích Keanu je jasnej a pani Bondová je sexy a charismoška téměř vždy a za každých okolností. (20.08.2022)

Takhle se mají dělat komiksové adaptace - za zvuku skřípání fanboyovských zubů jít vlastní cestou. Tady tvůrci pochopili, že komiksy, nejen ty mainstreamové, ale také i ty overgroundově alternativní jsou funkční snůška přepálených klišé, pozérství a povrchnosti s nádechem něčeho hlubšího. Ale když se to adekvátně uchopí a rozehraje, může to být ohromně zábavné, a to na celém spektru od camp cringe až po neironickou lásku. Obsazení Keanu Reevse je geniální tah, jak existenciálně zasmušilého hrdinu místo tuctového dark and gritty pajduláka pro kluky proměnit v nejvíc ňufí trpitele v historii blockbusterů. Kdykoli si připálí cigáro, procedí přes rty nějakou tu osudově obtěžkanou hlášku nebo dělá nedostupného, máte sto chutí ho obtulit a hodit do ohrádky se štěňátky. Hodně to podporuje Rachel Weisz coby cool laňka s bouchačkou na mýtince obehnané démony. Jejich společná chemie funguje skvostně a vyprávění to rozkošně šponuje, až si přejete mít moc ďábelsky zastavit čas a napasovat je do toho polibku. K tomu vymazlená kamera, která se opájí těmi skvostnými obličeji v nekonvenčních širokoúhlých kompozicích, a precizní výprava coby součást zábavného world-buildingu, kde je něco směšně doslovné a něco se prostě jen děje. Při prvním Reevesově otevření zippáka se člověku na tváři rozlije takový ten přiblblý úsměv, který přebije až fenomenální nefiltrovaná rozkoš z Tildy Swinton coby nadpozemsky povýšeneckého archanděla Gabriela a Petera Stormareho v roli Tilla Lindemanna. (24.03.2023)

Když je hlavní hrdina charismatickej a na pohled příjemnej až na půdu, trpí přímo akutní hláškovitostí a ještě k tomu je vyjímečnej i ve svým ne zrovna obvyklým povolání, měl by to být skvělej film. Jenže on je to jen dobrý film. Lepší, než většina dalších z roku 2005, ale přesto jen průměrný. Ve skutečnosti mi bylo celkem jedno, jak to dopadne a vlastně jsem ani nechápal, co je tak strašlivýho na tom, že by ten synek prošel skrz. Občasný akční scény jsou opravdu hezký, i ty scény, kde akce není se mi líbily, protože co si budeme povídat, je to po čertech kvalitní dílko (formou). Jenomže ten obsah, ten obsah je příliš plytkej i na akční film budoucího prezidenta USA Arnolda. Ne, že by byl hloupej, jenže tam vlastně o nic nejde. Já osobně preferuji možnost, že peklo není místo, kde by byly duše lidí neustále mučeny (a upřímně, rozeznáte bolest z žáru tisíce a nebo sto stupňů? já tedy ne), ale spíše oproti nebi je to místo, kde je aspoň nějaká sranda. Kde nejsou všichni tak nechutně hodní, milí a zbožní a kde jsou i lidé normální chovající se jako my všichni. Podle Bible bych už za tohle prohlášení šel do pekla. No, fakt je, že mi tam něco neštymovalo, a těžko jde určit co. Snad nedostatek ponurosti nebo možná, že nejtemnějším Luciferem je pro mě navždycky Gabriel Byrne z Konce světa. A že finále není vyvrcholením filmu, protože tím je paradoxně začátek. (02.04.2006)