pakobylka

Čistý a přesně cílený řez dějinami civilizace, provedený s profesionální zručností, bez lítosti a bez patosu - zato s hlubokým porozuměním pro sílu i slabost lidského rodu, pro jeho přednosti i poklesky. Jako byste ten chirurgický zákrok sami prožili, jako byste se znovu narodili ... a s prvním nádechem se dostaví neobyčejně intenzivní pocit, že jste se právě stali součástí světa, kde všechno souvisí se vším, kde bezpočet kapek tvoří oceán. Někde už jsme byli, někde se nacházíme - a někam směřujeme, naše srdce stravuje věčný hlad ... a tak nenasloucháme hlasu moudrosti. Co když jsem na chvíli nahlédla do budoucnosti ? Co když člověk musí nejdřív všechno ztratit, aby si začal vážit toho, co měl ... když je Země jen jedním z milionů nebeských těles na noční obloze ...

----- " ... Uvidíš svět, odkud pocházíme. Tam už žádná zeleň není. Oni svou matku zabili ... " ----- James Cameron stvořil svět, který mi chyběl - jenom jsem to nevěděla. Svět pro ty, kdo chtějí snít ... "Avatar" není pouhou vizuálně téměř dokonalou podívanou, naivní sci-fi pohádkou s dějem částečně inspirovaným jinými filmy, s obsahem předem jasně daným - prostým, přímým a nekompromisním jako vystřelený šíp … ----- " … Jsem tu a budu bojovat, to přece víš …“ ----- Až po druhém návratu z Pandory mi došlo, že James Cameron prostě neměl jinou možnost. Že MUSEL použít dostatečně známý, typický příběh, který se už mnohokrát stal - modelovou situaci a modelové charaktery, protože jenom tak mohlo vyniknout typicky lidské chování. Že síla a POSELSTVÍ "Avatara“ jsou právě v jednoduchém a přitom dokonale propracovaném příběhu, který je ve své podstatě velkolepou hrdinskou fantasy, kde každý obraz má své místo. Pokud se dokážeme dívat bez předsudků, uvidíme se jako v zrcadle. Nemusí se nám to líbit - ale to je asi tak to jediné, co s tím můžeme dělat. Historie se neustále opakuje - a v touze po bohatství a po moci děláme pořád dokola ty samé chyby. Doktorky Grace jsou v menšině, navíc se prakticky mohou jenom snažit eliminovat důsledky naší činnosti. Pandora se zdůrazněním vazeb všech živých tvorů a s možnostmi jejich vzájemného propojení je symbolem Země - a toho, jak s ní zacházíme. "Avatar“ představuje hloubku vesmíru, kterému možná dává smysl teprve život - a stává se obžalobou samotné PODSTATY naší skvělé kořistnické civilizace, nejen jejích krvavých dějin. Naše vlastní planeta se rozmanitostí a krásou forem života vyrovná Pandoře, ale my už to nevnímáme - my už JI nevnímáme. ----- " … Jaký to je zradit vlastní rasu ? … “ ----- Za daných podmínek nejspíš fajn pocit. Děkuju Jamesovi Cameronovi - za jeho vizi vzdáleného fantastického světa, kterou dokázal přenést do "Avatara". A za klukovskou drzost - a za odvahu, se kterou vzdal poctu všem těm báječným dobrodružným příběhům, které jsem vždycky milovala.

Velice osobitý výklad Bible, v němž figurují dvě svérázné nezávislé mocnosti, které opakovaně zasahují do běhu našeho světa a obvykle se řídí svými vlastními pravidly. A John Constantine - cynik se zvláštním darem, kterému už nezbývá moc času … Chce jenom spasit svou hříšnou duši, nestojí o roli hrdiny - ale na to se ho nikdo neptá. Ocitne se uprostřed rozhodující hry o budoucnost lidstva a dostane šanci ovlivnit její výsledek. Dokonalé herecké obsazení, neskutečný nadhled, působivé triky, promyšlený děj a postupná gradace akce i napětí tvoří dohromady kompaktní celek, ve kterém je obsažena hloubka lidského srdce, podstata dobrých skutků - a třeba i síla víry, přičemž věřit můžete v cokoliv.

Fascinující příběh, který snad ani nelze vstřebat hned napoprvé. Můžete si ho vyložit čistě po svém - neztratí nic ze svého kouzla a temné osudovosti, mrazí i hřeje zároveň. Je založený na chytrém a promyšleném scénáři, citlivé režii a excelentních hereckých výkonech. Jake Gyllenhaal prostě BYL Donnie Darko, k tomu není co dodat ... a pokud si připustím tu šílenou možnost, že se to MOHLO stát, musím zároveň říct, že jsem nikdy předtím neviděla tak odzbrojujícím způsobem hrát o spásu duše … a světa (?) ... nebo o něco docela jiného ...

V žádném případě nejde o pohádku pro děti, i když se jedná o příběh fantastický po všech stránkách - od námětu a scénáře přes hudbu, kameru a režii až po herecké výkony. Příběh, v němž se prolíná depresivní a místy hodně drastický obraz fašistického Španělska s legendou o dávno ztracené princezně podzemního království. Jenže i pohádkový svět, do kterého umí vstoupit jen Ofélie, dokáže být nebezpečný, bezcitný a krutý, jakoby do sebe nasál atmosféru našeho skutečného světa - a nezdá se, že by děj musel nutně směřovat ke šťastnému konci ... Pozorně se dívejte, protože v podstatě je čistě na vás, jestli budete věřit na víly ...

----- "Nechť je vše, jak chceš Ty ... " ----- Drsné i zasněné, rozervané i zádumčivé, odvážné i nesmělé, akční i poetické ... a snad i maličko baladicky laděné vyprávění s příchutí prastarých mýtů, ukrytých v neprobádaných, temných hlubinách oceánu - nebo na rozlehlých, zasněžených pláních kdesi na východě. Jakoby žilo svým vlastním životem ... pod mocnou ochranou praotce všech draků. Po strhujícím úvodu zpomalí a nechává plynout čas v přirozeném rytmu ... jako mořské vlny omývající břehy dračího ostrova - to aby láska měla kdy vyklíčit, zbavit se všech strachů a pochybností, odhodit zbytky neupřímnosti a sobectví, zavrhnout tajné myšlenky, skryté lži, drobné lsti a malé zrady - a proměnit se v opravdový, ryzí, hluboký a oddaný cit, který jediný může vychýlit neúprosnou dráhu osudu ... dojít vykoupení a vznést se na dračích křídlech ke Slunci. V podstatě by se dalo říct, že jde o variaci na známou pohádku o Krásce a Zvířeti, ovšem na rozdíl od veskrze neumětelského počinu "Kráska a zvíře" z roku 2014 (který má na svědomí Christophe Gans) není neosobní a studená jako pověstný psí čumák - naopak: Věříte v ní a chcete ji následovat ... jako ztracenou a znovu nalezenou naději, jako krásný přelud - jako křehký sen, na který jste ve víru všedních dnů dávno zapomněli. P.S.: Nebo ... z jiného úhlu pohledu - kterak jeden ruský Дракoн jediným mávnutím dračích křídel vstrčil do kapsy komplet všechny americké upíry a vlkodlaky z jejich domovské "Twilight ságy" (2008 - 2012) ----- "Toť vše." -----

"Matrix" je ryze kultovní film - pro mě zůstává zjevením z jiného světa, doslova a do písmene. Pokud ho přesto neznáte a netušíte, oč v něm běží, tak můj zpozdilý komentář nečtěte. Zbytečně byste se mohli připravit o moment překvapení. Pro všechny ostatní mám drobnou (nepokouším se tvrdit, že i dobrou) radu: Je načase si přiznat, že absolutně žádná jistota prostě NEEXISTUJE. Takže pokud nemáte zvídavou a dobrodružnou povahu hazardéra, za bílým králíkem raději nikam nechoďte ... a hlavně - nepolykejte jakékoli červené pilulky !!! Nikdy nevíte, co by z toho mohlo vzejít. Ale i tak bude lepší mít v záloze někoho, kdo vás ve správný okamžik políbí. Pokud nejste ten pravý "Vyvolený", s největší pravděpodobností vás to stejně nezachrání, ale přece jenom ... je tady alespoň nepatrná šance, že se někde přehodí výhybka a něco se změní - že potom dokážete zastavit třeba i letící kulku ...

Velkolepé vítězství Johnnyho Deppa nad Hollywoodem. Nádherně hravý úlet, který nenapodobitelným způsobem a s neuvěřitelnou dávkou lehkosti a nadhledu paroduje sám sebe. Věčná škoda, že Gore Verbinski nedokázal zachovat tak nenuceně zábavnou a bezprostřední linii i pro pokračování téhle bezesporu originální pirátské ságy ... Geniální hudba.

Neskutečně průzračný, čistý příběh, který nesrazil na kolena ani nepovedený, odfláknutý český dabing. Film, jehož síla je kromě propracovaného výpravného děje a nádherné hudby v animaci, díky které jsou pro mě všechny postavy naprosto reálné, skutečnější než v mnohém hraném filmu. Ve fantastickém světě Hayao Miazakiho dobro a zlo nejsou jednoznačně oddělené, bájné i lidské bytosti mají své osudy i svou motivaci a podle toho jednají - přičemž sobečtější a bezohlednější jsou ve všeobecné rovině - jako vždycky - zájmy člověka. Paní Eboshi poskytuje útočiště padlým ženám i malomocným, ale její Železné město je jako ostrov v nepřátelských vodách plných válečných konfliktů - a tak jde tvrdě za svým cílem, doslova i obrazně kácí les a se svými spojenci je připravená k nelítostnému boji s pradávnými mýtickými tvory, kteří ho obývají. Kromě malých Kodamů a Ducha lesa jenom nezaujatý příchozí - princ Ashitaka, sám prokletý a odsouzený k pomalému a bolestivému umírání - dokáže vidět konflikt "očima nezastíněnýma nenávistí“, chápe obě znepřátelené strany a snaží se ze všech sil zabránit tragickému střetu lesních bohů a lidí. "Princezna duchů", kterou miluje od prvního setkání, je divoká dívka San, vychovaná vlčí bohyní Moro, živená nenávistí k lidem a především k paní Eboshi. Sled událostí už nelze zastavit, ale dokud existují hrdinové, kteří se nevzdávají a do posledního dechu a bez ohledu na vlastní život jednají podle svého svědomí, má svět ještě naději.

Snímek, jaký se povede jednou za život … I kdyby James Cameron a Arnold Schwarzenegger kromě dvou dílů "Terminátora" nevytvořili vůbec nic jiného - zapsali by se nesmazatelným písmem do historie světa filmu. První "Terminátor“ byl naprosto strhující ... a "Terminátor 2 - Den zúčtování“ překonal moje nejdivočejší představy - jako jedna z nemnoha výjimek, kdy pokračování předčilo původní film. V ideálním poměru skloubil akci, hloubku myšlenky a POSELSTVÍ, špičkovými triky předběhl dobu a nezapomenutelnou hudbou dokreslil svou jedinečnou atmosféru. Režisérská verze osvětlila i pár nepatrných nejasností původního střihu. Příběh se uzavřel … a neumělé pokusy o znovuoživení vize pochmurné budoucnosti v režii Skynetu, vedené představou zaručeného výdělku, jsou poněkud trapné a degradující.