Danton

Francouzská republika je ve druhém roce své existence a začínají se projevovat nedostatky. Není chleba a lidé začínají být nespokojení. Jeden z vůdců M. Robespierre je pro zavedení teroru a masových poprav všech "nepřátel revoluce" jako prostředku pro udržení disciplíny. Do Paříže však přijíždí i G. Danton. Také vedl revoluci, ale je pro mírnou cestu. A lid ho miluje. Intriky a souboj hlavních osobností Francie konce 18. století - to je stěžejní náplň Wajdova filmu. Kdo nakonec zvítězí a získá moc? Celým filmem se táhne všudypřítomný strach. Strach z přítomnosti, strach z lůzy, strach z protivníků i z lidí v nejbližším okolí. (04.03.2016)

Dělat z Dantona hrdinu a z Robespierra padoucha je hodně laciné. Soud s Dantonem bych spíše přirovnal k politickým procesům v 50. letech, kdy komunisté věšeli své spolustraníky. Čili svině se zbavovaly sviní. Film sám se místy až příšerně táhne a já měl neodbytný pocit, že vše je točeno výhradně pro Francouze, případně pro ty, kteří se o události kolem Francouzské revoluce zajímají. Pozornost tak udržují jen výborný výkon Gérarda Depardieu a strhující projev Wojciecha Pszoniaka v roli Robespierra, který svého francouzského kolegu v mých očích přehrál. 50% (21.07.2015)

Myslím, že se dá do puntíku souhlasit s oficiálním textem distributora - Wajda opravdu tuhle historickou perlu zrežíroval skvělým způsobem, film skutečně překypuje výbornými dialogy a Gerard Depardieu tady bezpochyby podává jeden ze svých nejlepších výkonů (ale vynikající je i představitel Robspierra Polák Pszoniak). Snímek se soustřeďuje na konfilikt dvou osobností Velké francouzské revoluce a na pozadí vlády teroru zobrazuje úskalí revolučních tendencí, které se bohužel opakují stále dokolečka a nevyhnou se žádné době. Zkrátka revoluce požírá své děti - tak to vždycky bylo a tak to bude. Nádhernou pointou je závěrečný výstup malého chlapce, kterak recituje zoufalému a nemocnému Robspierrovi Deklaraci občanských práv... Zkrátka Danton je úžasný film s nepřekonatelnou atmosférou a i přes neodvratný a každému jasný konec nechává diváka napnutého až do konce. Film s velkým F... (10.10.2006)

Danton pôsobí dojmom pečlivej scenáristickej prípravy a nemám mu prečo neveriť. Najviac mi svojou historickou zaangažovanosťou a špinavým politickým pozadím významnej historickej udalosti pripomenul Szaboovho Plukovníka Reidla. Asi aj tým, že ako Wajda, tak Szabó majú slabosť pre históriu a zobrazujú ju spôsobom, ktorý by som nazval akýsi "európsky poloakademizmus". Jeho aktualizáciu vidím v tom, že sa po podobných historických politických filmoch budete aj na súčasných politikov pozerať s odporom. Zrejme právom, pretože ľudia sa vo svojej podstate nemenia. (27.07.2015)

Poměrně slušně se daří vylíčit chaos a sociální rozdíly, které ve Francii zavládly. Pomocí monologů a rozhovorů hlavních postav film předkládá hlavní myšlenky i vlastní historii. Potíž nastává v okamžiku, kdy divák není obeznámen s historií revoluce. Jednotlivé činy a výroky Dantona nebo Maxmiliána se stávají nepochopitelnými a zmatenými. O hédonistického Depardieua se tahá asketický Robespierre a bezejmenný pidimužík s kordem, ale proč? To je otázka. Danton se na scéně potácí ze strany na stranu, popíjí víno a jeho záměry jsou neznámé. Když se výbor pro veřejné blaho rozhodně ho uvěznit, divák nemá ponětí, proč to udělal. Evidentně má ale obtloustlý politik moc manipulovat davem. A tak mezitím, co probíhá směšný vykonstruovaný proces, Robespierre se nechá malovat. V zásadě je zde Maximilián vylíčen jako kostnatý a, ač povětšinou s klidnou tváří, výbušný diktátor, který nechává zabíjet lidi pro vlastní přesvědčení veřejného blaha. Danton oproti tomu je zde jako mučedník, jediný pravý idealista, který chce dobro pro lid. Krátce po expresivní popravě Dantona a dalších kontrarevolucionářů se Robespierre jeví jako nemocný chudý stařec, který pochybuje sám o sobě, což si uvědomuje, když mu jeho synovec recituje revoluční články. Film má několik kladných momentů, ale jako celek se mi zdá, že hraje spíše na dojem. Hudba, která nedokresluje, ale tvoří atmosféru, expresivní výjevy stříkající krve, plamenné projevy, opulentní hostina. Naproti tomu informační hodnota pokulhává, protože divák je uveden do již běžícího děje a problematika je jen lehce načrtnuta. Každopádně poselství filmu, že revoluce začala zabíjet své vlastní děti, se podařilo vyobrazit celkem přesvědčivě. (19.12.2013)