Danton

Gerard Depardieu ve své nejlepší formě, jako vyžilý revolucionář je prostě fantastický . Jestli nemáte rádi politická dramata, kde se hodně konverzuje, asi DANTON nebude nic pro vás. Ti ostatní ocení zajímavý pohled do zákulisí významné etapy francouzské historie, kdy revoluce začala požírat své děti a hlavní představitelé revolučního hnutí šli postupně pod gilotinu zásluhou politických intrik. Velmi poučná podívaná, při které si člověk uvědomí, že se lidé se nemění a politikaření a nečisté intriky jsou nesmrtelné. (24.08.2003)

Veľká francúzska revolúcia, jej pôvodcovia ale i obete. Režisér Andzej Wajda majstrovsky zachytil nepokojnú revolučnú dobu bez toho, aby sa stal film veľkolepou historickou epopejou. Skôr sa sústreďuje na súboj dvoch mužov "otcov revolécie", každý uznávajúci svoje ideály v podaní Gérarda Depardieua (nominácia na Cézara a Cena amerických filmových kritikov) a menej známeho Wojciecha Pszoniaka v úlohe Maximiliána Robespierra (jeho cesta pod gilotínu nasledovala 114 dní po Dantonovi), ktorý sa svoje úlohy zhostil snáď ešte lepšie, pričom má snímka značne inscenačný ráz. Silno spracovaný je či už Dantonov posledný veľký prejav, tak aj následná veľmi chladná poprava. Wajda získal za réžiu niekoľko významných ocenení, okrem iného aj Cézara a nomináciu v kategórii najlepší film. Nakrúcanie začalo až po štvorročných prieťahoch spôsobených politickou situáciou v Poľsku, za kameru sa potom postavil Slovák Igor Luther. (23.02.2008)

Historicky vcelku věrný snímek. Teda aspoň myslím, protože o téhle éře až tak moc načteno nemám. Francouzská revoluce je hodně zajímavé téma. A zrovna fáze, kdy "revoluce požírá vlastní děti" mi přijde jako jedna z částí historie, která se celkem ráda opakuje. Takže vřele doporučuju - i kvůli G. Depardieau. UPDATE 2018: Viděl jsem to po děsně dlouhé době a přišlo mi to znova výborný. Akorát jako nejzajímavější osoba celého děje už mi nepřišel poživačný Danton, ale Robbespierre. Divný, asketický, mocichtivý chlap a manipulátor, který se ale docela snaží nesejmout bývalé kamarády. Jenže ono to už od nějakého bodu prostě nejde a začíná být jasné, že se budou sekat hlavy. Jestli bych teď filmu něco vytknul, tak to, že pokud člověk nezná nějak přesněji historické okolnosti a lidi, nebude dost často vědět, kdo je kdo. Třeba já doteď nevím, kdo byl ten Robbespierrův kámoš s naušnicí. (16.07.2007)

Toto je v pravdě syrové dílko ze syrové doby, kdy ve Francii žádná hlava neseděla na krku dost pevně, a to ani ta královská. Když už si totiž dovolíte useknout hlavu i Bohem byvolenému králi, může vám být jedno už úplně všechno, do Pekla stejně zahučíte, ať děláte co děláte. A tak musel přijít prcek z Korsiky a ten je do toho Pekla poslal všechny...to už ale jinde jsme. Danton je film o strachu, revoluci a přátelích, kteří tě zradí...70% (24.05.2014)

Dělat z Dantona hrdinu a z Robespierra padoucha je hodně laciné. Soud s Dantonem bych spíše přirovnal k politickým procesům v 50. letech, kdy komunisté věšeli své spolustraníky. Čili svině se zbavovaly sviní. Film sám se místy až příšerně táhne a já měl neodbytný pocit, že vše je točeno výhradně pro Francouze, případně pro ty, kteří se o události kolem Francouzské revoluce zajímají. Pozornost tak udržují jen výborný výkon Gérarda Depardieu a strhující projev Wojciecha Pszoniaka v roli Robespierra, který svého francouzského kolegu v mých očích přehrál. 50% (21.07.2015)