Reklama

Reklama

Příběh začíná ve třicátých letech, kdy se hlavní hrdina jménem Martinet od lékaře dozví, že mu zbývá už jen pár měsíců života. Protože je bohatý, chce toho chamtivý doktor využít a se svým bratrem ho o všechno obrat. Nakonec Martinet všechny přežije a ještě více zbohatne. (MVanis)

Recenze (22)

Oskar 

všechny recenze uživatele

Další perfektní komedie, vylovená z vod neprobádaných českou distribucí. Napsal ji René Goscinny, duchovní otec Asterixe, Luckyho Luka nebo Mikulášových patálií a je to znát - pod povrchem vyprávění empatického vůči všem postavám to třeská pěkně sršatým vtipem. Lékař Michel Galabru má na krku početnou rodinu, jejíž členové si vzájemně lezou na nervy v těsném bytě. To by se mohlo změnit. Pacient Michel Serrault, jemuž doktor lehkovážně prorokuje nejvýš dva roky života, má pěknou venkovskou usedlost, zajímavé úspory a žádné příbuzné. Uzavřou dohodu, které jsem díky neexistenci české verze neporozuměl do detailů, ale princip je jasný: rodinka bude tomu strejci platit určitou rentu, ta jí umožní pobývat v jeho chalupě, něco do ní investuje, něco opraví a vděčný stařík na to bude pamatovat v závěti. Čili podobná výchozí zápletka jako třeba ve filmu Na samotě u lesa. Le viager je ale sofistikovanější a dějovější komedie; používá silnější nadsázku, nápadité způsoby skoků v ději o celá léta dopředu a nádherně zlomyslný humor. Všechny postavy včetně vedlejších a epizodních jsou velmi pečlivě charakterizované a protože sledujeme děj od roku 1930 do konce sedmdesátých let, procházejí důmyslně vymyšleným vývojem podle toho, jak s jejich sny a proklamovanými životními hodnotami nakládají neúprosné dějiny. Michel Serrault dostal nezvyklý úkol. Už na začátku hraje téměř o generaci staršího člověka, než tehdy byl; v průběhu filmu dále zestárne o dalších čtyřicet let, přičemž je ale rok od roku čipernější, zatímco nedočkaví supi z Galabruho rodiny kapou. :-) Je skvělý jako vždy. Jeho monsieur Martinet dějem prochází jako bezelstný nekomplikovaný člověk, který nemá ani tušení, jaké komploty se odehrávají za jeho zády a má svou "rodinu" upřímně rád. Michel Galabru, nešťastná hlava nevděčné rodiny, které se tolik snaží zajistit důstojnou existenci, je hybatelem děje a rovnocenným hrdinou filmu. Je zvláštní fandit v příběhu na principu "kdo s koho" oběma stranám, ale tady to jinak nejde. Jestli existuje něco jako laskavý černý humor, v tomto filmu ho najdete. 100% ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Ak chcete čoskoro získať majetok dedením, presvedčte sa na základe zdravotnej prehliadky, či Vaša nádej bude ozaj v blízkej budúcnosti odmenená bezprácnym príjmom. Presne v tom dúfajú aj hrdinovia filmu. Jednoducho, jeden z nádejných dedičov - lekár, potvrdí po bežnej zdravotnej prehliadke osamelého dôchodcu jeho blízky koniec. Osamelý dôchodca si však na staré kolena zaobstaral dom v lákavej blízkosti Saint-Tropez. Ukuje sa plán na jeho získanie. Nič ťažké. Nezostáva iné, ako čakať na smrť chorého a osamelého trpáka. Komediálnosť príbehu, založeného na mixe opakovaných situácií trávenia Vianoc, dokumentárnych záberov príslušného roku, meniacej sa vizáže i počtu preživších osôb, spočíva v tom, že lekárska predpoveď sa ukáže ako.... ....jemne povedané nedostatočná. Umrie každý, to je jasné. Len otázka kedy je nejasná. Príjemná záležitosť s kopou humorných detailov. Nerehocete sa síce hurónsky, no permanentný úsmev počas sledovania ostane zachovaný. Poznámka: Drobnú roličku, skoro by sa dalo povedať, také dlhšejšie cameo si strihol aj mladučký Gérard Depardieu (24 - nejaký jeho piaty, šiesty kinofilm), v úlohe vysmiateho nájomného vraha. ()

Reklama

Pierre 

všechny recenze uživatele

Když se lékař dozví, že jeho pacientovi zbývá jen pár roků života a má v Saint Tropez krásný domeček, uzavře s ním dohodu, páč si myslí že dědousek brzo zemře a on se pak s celou svoji rodinou bude moct do jeho domku nastěhovat. Takto nás příběh ve 30.letech začíná a jen tak nekončí. Dědeček totiž svět jen tak neodpustí a my s ním zažijeme ještě dalších dlouhých 40 let života. Všechna 4 desetiletí jsou nám ve filmu ukázana dost originálně, třeba skrz filmové týdeníky nebo každoroční Vánoční večeře. Pozoruhodné jsou také jiné invenční nápady (sbor komentující děj je rozkošný) nebo také skvostné herecké výkony Michela Galabru a Michela Serraulta (který ve své roli dokázal neuvěřitelně zestárnout). Zároven jen nám ukázano, co všechno je jedna rodina schopna udělat proto, aby získala majetek. Různé nekalé praktiky se ji ovšem vymstí a její členové postupně umírají. Což se opakuje tak často, že jim člověk vytoužený domeček snad i začne přát a to pooumíraní už mu začne připadat jako otravný cynismus.  Ale podle toho sarkasmu, kousavosti, úderných rodinných dialogů ale i zmíněných historických odkazů poznáme, že pod scénářem je podepsán (krom experta na grotesky Pierra Tchernii, jehož podíl je taky zjevný) autor Asterixe a Mikulášových patalíí Rene Goscinny. Ten svůj styl nezapřel ani ve filmu a dokázal vše dobře zředit. Takže i   navzdory jiste tragikomičnosti v sobě snímek skrývá i jistou laskavou poetiku a nynější karantenní, ale také slunnou jarní dobu mi moc zpříjemnil.  Uživatel Oskar má pravdu, že tady se snad dá mluvit i o laskavém černém humoru, pokud něco takového vůbec existuje. Ale když dědeček Martinel s dojemnou nevědomostí přežil všechny své domnělé chráněnce možné může být všechno. ()

Martrix 

všechny recenze uživatele

Moje pátá srážka s Pierrem Tcherniou sice neskončila boulí na hlavě, ale stejně tak jsme si ani nepadli do náručí. Opět. Přitom nabízí Doživotní renta zvlášť pro francouzské kinofily plný koš dárečků. Sestavu herecké smetánky té doby, ale také třeba kraťounkou roličku čtyřiadvacetiletého nosáče, který se později nesmazatelně zapíše do dějin kinematografie. K tomu atmosféra staré Francie, poklidné tempo a pointa, kterou bych nazval vlčím šklebem. Vykutálená rodinka z Paříže v čele s doktorem Galipem kalkulují s něčím, co je i přes jisté predispozice v rukou božích. A my sledujeme, jak se prognózy pana doktora ne a ne naplnit a jak se pod tíhou chtivosti začnou páteře na první pohled slušných lidí kroutit. Tvůrci nás provedou nelehkou dobou, která skolila i mladší, zdravější než byl Martinet a jemným humorem připomínají, že život sám o sobě je lék, pokud je žit pozitivně, nezáludně a s pokorou. Dávají co proto Galipovcům, kteří nebyli schopni unést, že udělali špatný obchod a marnili své životy nejen čekáním na smrt bezelstného Martineta, ale také snahou jeho odchod uspíšit. Obsahově je tento film v naprostém pořádku. Atmosféra je i přes exkurzi do válečných let moc příjemná. Humor je ...jemňounký, chytrý...lehce záškodnický. Naprostý protipól Vyhrál jsem v loterii, který jsem nedávno viděl. Co se týče stylu humoru, jsou tyto dva filmy vysloveně "ode zdi ke zdi". Tak proč nejsem nadšený? Proč je pro mě pořád lepší Tonoucí se stébla chytá, než film, kterému vlastně nemám moc co vyčíst? Ani nevím...prostě tak. Možná příště. ()

filmmovier 

všechny recenze uživatele

Je obrovská škoda, že tuhle komedii české televize ignorují, je totiž naprosto fantastická a jedna z těch vůbec nejlepších, ve kterých není Funés. Zato je zde ďábelský Michel Galabru se svou zákeřnou rodinkou a Michel Serrault jako stařík, který pořád ne a ne umřít... Ve výsledku možná trochu nadhodnocuji, ale fakt je, že tahle komedie od scenáristy René Goscinnyho si plné hodnocení zaslouží. Je originální, nápaditá a vážně zatraceně vtipná a v poslední půlhodině snad opravdu nemá, co se týče humoru, téměř žádnou konkurenci. A obsazení je, jak jinak, hvězdné i v těch nejmenších úlohách, však je tady i kapánek jednodušší Gérard Depardieu. Mistrovský natočený a napsaný herecký koncert, který prostě od začátku do konce šlape jako hodinky. Nejlepší hlody má rozhodně vypravěč. Škoda, že právě tenhle film zná tak málo lidí. Le Viager si to rozhodně nezaslouží. 95%. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (3)

  • Písně, které si z gramofonu ve svém domě pouští Louis Martinet (Michel Serrault), jsou „J'ai ma combine“ (1930) v podání Georgese Miltona a „Le plus beau de tous les tangos du monde“ (1935) v podání Henriho Aliberta. (Willy Kufalt)
  • Série kreseb pro scénu s vysvětlením principu doživotní renty pochází z dílny francouzského kreslíře a autora komiksů Marcela Gottlieba (1934–2016), v závěrečných titulcích snímku podepsaného jako „du petit Gotlib“. Spolu s hlavním scenáristou a producentem tohoto filmu, Reném Goscinnym, spolupracoval už Gotlib (jak zněl tvůrcův nejčastější pseudonym) např. už v rámci slavné komiksové série „Rubrique-à-brac“ z roku 1968 pro časopis „Pilote“. (Willy Kufalt)
  • Ústředního vypravěče filmu namluvil známý francouzský herec a dabér Roger Carel. Hlas dítěte v kreslené sekvenci patří zase Nathalii Serrault, tehdy 10leté dceři herce v hlavní roli Michela Serraulta (Louis). Ve filmu je rovněž slyšet hlas Claudea Dasseta, který namluvil zprávy o aktuálních politických událostech znějící z rádia. (Willy Kufalt)

Reklama

Reklama