Přízraky v Benátkách

Je to trochu lekací, trochu hororové, kamera v úzkých úhlech snímá zblízka, aby vyvolala klaustrofobní dojem lidí bloudících v jednom rozpadajícím se domě uprostřed vod. Ale nějak z toho nemám správný poirotovský pocit. Snad proto, že se některé postavy chovají proti svému literárnímu předobrazu, včetně Hercula. Vážně věříte tomu, že by si dobrovolně namočil svůj pěstěný knír? Je to historka značně překombinovaná, což by tolik nevadilo, kdyby tam nebyly právě ty odchylky, kvůli kterým jsem měla pocit, že nejsem na návštěvě u Poirota, ale u nějakého jeho oddaného napodobitele. K PROSTŘEDÍ KINA: Nečekaným bonusem bylo, že jsem představení viděla s pár ostatními návštěvníky v budově starého kina ve zšeřelém parku. Přidalo to filmu na atmosféře. (05.10.2023)

Branagh je špičkový Herkules a môže ho hrať do konca života, alebo až kým na sklade nedojdú umelé poltvárové fúzy. Z tých troch filmov najlepší a asi aj menej známa detektívka, takže nie je všetko jasné od začiatku do konca. Čítam tu znepokojenie z politickej nekorektnosti, áno skutočne to pohlo aj mnou. Tak málo nebinárnej a tvrdo pracujúcej černošskej komunity? Chceme ich snáď vymazať z histórie? Potom mi to ale došlo. Pri tomto deji bolo lepšie nezaradiť postavy tohto najhodnotnejšieho ducha do deja. Prípadné úmrtie by totiž mohol znamenať útok na tých najzraniteľnejších, zraniteľných hlavne v oblasti hrubého čreva, no a keby sme to riskli a vrahom by nebol beloch/beloška a iné (pfuj!) svetlé odtiene, tak to by bol len poprask! Minimálne 3/4 amerických väzňov by vyhlásilo vzburu, že prečo zase paušalizujeme. Takže takto Kenneth z toho vyviazol z gráciou, pre mňa to síce nebudú nikdy tie pravé Christiovky, ale aj táto snaha sa cení a hoci netrpím syndrómom dokrmovania, kľudne nech točí tieto veci ďalej. Pozorne ale budem sledovať, či nejakú precitlivelú pospolitosť nemakačenkov neurazí, lebo len to je to, na čom vo filmoch dnes v skutočnosti záleží! 🧐 (01.11.2023)

Bezkonkurenčně nejhorší díl z Branaghovy série. Ten duchařský odér mi k pragmatické duši Poirota vůbec neseděl. Mám rád, když spousta postav uvízne na jednom místě a musí se přijít na to, která z postav je vrah. V tomto případě se ovšem sešla nesmírně nezajímavá partička a už vůbec se mi nelíbila lokalita samotná, která byla absolutně nemastná a neslaná a nechce se mi věřit, že by vůbec takovou píčovinu Agatha Christie napsala. Zasadit děj do Benátek a přitom postavy uvěznit v jednom nudném domě nedává žádný smysl. Neskutečná nuda. V závěru jsem usínal. Rozuzlení potom bylo extrémně ploché a odfláknuté. I v tomhle jsem od Agathy Christie zvyklý na podstatně důmyslnější rozuzlení. Předlohu neznám a netuším, co si do filmu tvůrci přidali sami, ale jako celek mě snímek hodně nebavil, a to mám pro žánr krimi obrovskou slabost. Zařazení snímku mezi horory musí být snad vtip. [45 %] (09.11.2023)

Nezáživnejšie sa to už podať hádam ani nedalo. ¾ filmu sú doslova rezaním trpezlivosti, aby sa následne v poslednej dvadsať minútovke všetko odseklo. Čakal som ďaleko viac, teda obzvlášť keď ide o námet v podobe Poirota, ktorý by mal lúštiť tie najkomplikovanejšie prípady. No a to táto epizódka ani zďaleka nenapĺňa, lebo kde nie je prízrak, tam nie je ani záhada. Taký “Fantomas kontra Scotland Yard” je oproti tomuto ďaleko viac mystery kriminálkou, ako by si jeden myslel. A to píšem bez štipky hanby či srandy. (10.11.2023)

První Branaghova Poirotovka, která není adaptací známého románu, poprvé prověřila sílu jeho éry. Zatímco o Murder on the Orient Express a Death on the Nile se daly vést různé spory, protože tyto případy vždycky měly hodně verzí, Hallowe’en Party (1969, česky Viděla jsem vraždu, 1993) nikdy nepatřila mezi notoricky známé romány. Doposud existují jen dva televizní přepisy - Hallowe'en Party (2010) a Meurtre à la kermesse (2014). Koncept halloweenského hororu v uzavřeném prostoru benátského paláce je skvostný. Stejně tak Poirotova interakce s proslavenou Ariadne Oliverovou. Výborná záležitost, která se prakticky okamžitě stává podzimní klasikou. Pokud bude Branagh pokračovat, bude ideální opět zvolit méně známý případ. Jenom je potencionálně škoda to celé posunout do poválečného světa (tento film se odehrává v roce 1947) a uzavřít si tak možnost rozvíjet ten skutečný Poirotův meziválečný svět. #čsfdprojekce (14.09.2023)