Jak krtek ke kalhotkám přišel

Jestli chcete slyšet krtka mluvit, pak je to pouze v tomto filmu (veškeré ostatní filmy častno namlouvali členové rodiny pana Milera, protože to byly jen jednotlivá slova jako "Hele hele", "Na", "Tady" a podobně). Tady bylo však nutné trochu víc, aby i malé děti pochopili postup výroby. Nádherně malované, nejvíc jsem jako malý miloval raka, takový trochu drsňák a zároveň na krtka tak hodný (06.06.2012)

Tak tento diel je jedinecny, pretoze ako v jednom z dvoch dielov celej serie sa v nom rozprava. Komunisticka garnitura zadala Zdenkovi Milerovi zakazku na budovatelsku rozpravku. Zdenek sikovne a ume vytvoril skvost, ktory mal vplyv ako na mladych, tak i na tych skor narodenych a prezil i samotny rezim. Kalhotky predstavovali monterky a kym Krtecek k nim prisiel prechodil celu plejadu zvieratiek, kde bolo vydiet kolektivny duch a kazdy v tom pribehu na niecom malom pracoval. Tento jedinecny vytvor (KRTECEK) zije uz viac ako 52 rokov na nasich obrazovkach. Naprosty unikat ktory sa da pozerat i v dnesnej dobe. (04.05.2009)

Škoda, že nejsou krtečci nějak spojení dohromady - takhle je tu strašně moc krátkých dílů a já nevím kolik jich mám jak ohodnotit. Takhle to shrnu zhruba za všechny. Krteček je česká klasika, pojem, plný krásných příběhů a ideální pohádka pro děti (nejen). ''Kalhotky'' byly můj první krteček (samozřejmě v knížce) a pořád nejoblíbenější, takže píšu zrovna sem. Bravo pane Milere, já určitě nezapomenu. (21.06.2010)

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)

Nepopírám, že jako dítě jsem to měl rád, ale teď se mi zdá, že krtkova snaha nechat si a stále při sobě nosit všechno, co najde na zemi, dvakrát výchovně nepůsobí. Ostatní zvířata jsou oproti němu na výši – nelpí na majetku a jsou ochotna pomoci i hrabivému krtkovi, kterému jinak nestojí za návštěvu. (08.07.2009)