Útěk z L.A.

Lidé se dnes často ptají, kam zmizely westerny. Ale oni nikam nezmizely, jen se převlékly za post-apo filmy. Monumentální panoramatické krajiny z westernů bez jediného živáčka odpovídají vylidněným krajinám z post-apo filmů, hrstky desperátů zase několika zbylým přeživším po katastrofě. Není proto vůbec náhoda, že konec westernů (klasických, revizionisticky-peckinpahovských, italských špageťáků, mayovek, socialistických red westernů, eurowesternů) a začátek éry post-apo filmů spadá do stejného období někam do 70. let. Málomluvný pistolník Snake Plissken tu ostatně kopíruje Eastwooda z dolarové trilogie, jen místo ponča nahodil pásku přes oko. Zápletka je stále stejná. Mění se jen kulisy. Podobný žánrový přesun provedl třeba první Vetřelec, který vzal slasher a předělal ho mazaně do sci-fi. Pointa je nicméně v tom, že Útěk z L.A. je zcela očividně western vydávající se za post-apo a že tuhle kosmetickou žánrovou změnu, která vlastně žádnou změnou není, tematizuje i postavou transsexuálního gang leadera Hershe nebo specializovanou hollywoodskou klinikou vedenou hlavním chirurgem Beverly Hills. Proti těmhle drobným změnám, ať už pohlaví nebo vzhledu, pak stojí skutečný radikál Snake Plissken, který ve filmu hned dvakrát pronese „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“, čímž naznačuje asi tolik, že tyhle drobné změny nejsou dostatečné a že je potřeba do toho pořádně šlápnout. Proto také v závěru provede to, co provede. Mohli bychom to říct pomocí soudobého levicového slovníku i tak, že Plissken tu vystupuje jako radikální univerzalista jdoucí proti partikulárním oportunistům, ať už je jím maoistický terorista Cuervo Jones, teokratický prezident Spojených států či invazní jednotky z Kuby a Mexika. Snake Pliskin podobně jako svatý Pavel přináší a reprezentuje univerzalitu, jež slouží jako hráz proti záplavě různých partikularismů (nacionalismu, rasismu, sociálního vyloučení, genderu, environmentalismu), neboli, jak říká svatý Pavel, pro křesťana neexistuje rozdíl mezi muži a ženami, nebo mezi Židy a Řeky. Snake Plissken má v podstatě ke všem postavám a uskupením ve filmu stejně neutrální vztah, nebo spíš cynický odstup, čímž překračuje jednotlivé hegemonické, kulturní, mocenské či náboženské zájmy. Jakékoliv etnické či hierarchické společenské vztahy jsou mu prostě cizí. Odsud je i zřejmé, podle čeho se pozná skutečný post-apo film od falešného: ve skutečném post-apo filmu nejsou žádné bezpečné zóny, kde by se dalo schovat před zničeným světem venku a načerpat síly - žádné ostrůvky klidu nebo oázy připomínající zbytky měst, kde by se daly nakoupit zbraně a lehký holky. Ve skutečném post-apo filmu je jen zlo a šílenství. Z tohoto důvodu jsem nucen postavit výše než Carpenterův diptych Útek z NY/LA, kde taková odpočinková místa jsou, Van Dammova Kyborga, což je film kvality možná diskutabilní, avšak naprosto nemilosrdný a krutý bez možnosti kamkoliv se schovat – ryze univerzální svět bez jakýchkoliv partikularit. (28.04.2012)

Ojedinělý filmařský úkaz, jehož výstavba je zajímavá a zábavná především vzhledem k předchůdci - na jednu stranu jde o regulérní sequel, v němž se posouvá fikční svět a na minulé události se často odkazuje, na druhou stranu to celé vypadá jako remake, který vzal dějovou osu prvního filmu a našrouboval na ni dobové žánrové potřeby. Zatímco Útěk z New Yorku tak zastupuje čistokrevné osmdesátkové béčko, které celkem seriózně vzdává poctu různým žánrovým předobrazům, Útěk z L.A. je devadesátkově ryze eklektický, sebeuvědomělý, nadnesený a překvapivě anarchistický. Je to plné hrozných triků a nesmyslů, ale Carpenterovi to zase tak nějak samozřejmě prochází a většinou jde o velkou zábavu, popřípadě o velmi podvratně vypointovanou blbinu (závěr je skvělý a přesvědčil mě o té čtvrté hvězdě). Kurt Russell si to navíc dává jako nikdy. 70% (25.03.2020)

Sice je to becko jako svine a je jasny, ze se snazi neco vytezit z uspechu predchoziho dilu, ale neni to jen trapna nastavovana kase, ale slusna zabava s par dobrejma akcnima scenama a skvelejma hlaskama. Spis bych to ale pojmenoval Utok na L.A.. Kurt Russell je spravne drsnej, cool a porad ve forme, Steve Buscemi ma jako vzdy mensi roli, ale je paradni. Navic pribeh mi neprisel uplne jednoduchej a blbej a v zaveru se to hezky zamota a i kdyz jsem to tak trochu cekal, nijak zvlast me to nenastvalo. A ze triky nevypadaj nijak uzasne, tady je to fuk, tohle je becko, ktery ma za ukol pobavit a to se mu dari celkem dobre, obzvlast, kdyz tu je fakt paradni hudba. (12.03.2006)

Ach ouvej. Z toho se dalo vymačkat sakra víc. Tvůrci měli v rukou celkem slušně nadupanýho hrdinu, ke kterému byl čas velmi přívětiví. Velmi slušně udělaný svět a sem tam dobré obsazení. A přes to takovéto šlápnutí jinam. Podobný začátek, podobný průběh a alespoň ten konec je trochu jiný, než NY. Sakra to musel mít i zraněnou stejnou nohu? (teď doufám, že se nepletu) A co ten přiblblej basket? Trošku bych zde upravil jedno známe rčení. Když dvakrát děláte totéž, není to totéž. Kór ve filmové branži. 65 procent. (12.11.2014)

Tohle pokračování beru jako nepříliš povedený žert samotného Johna Carpentera. Ne jen že je to v mnoha ohledech horší než předchozí díl, ale většina triků tu byla opravdu na otřesné úrovni a ani samotný děj (který v mnohém až okatě připomínal jedničku) mě moc nebavil. Co si budeme nalhávat, kromě několika povedených scén, to byla dost nuda. Líbila se honička a následná bitka s motorkáři, nebo slizký doktor Bruce Campbell, kterého bych snad ani nepoznal, kdybych dopředu nevěděl o jeho účasti. Valeria Golino tu byla naprosto zbytečná (a to jsem se na ní těšil – mám pro ní jistou slabost) a Steve Buscemi taky podal jeden ze svých slabších výkonů (to bylo zřejmě dáno i jeho postavou, která mně moc nezaujala). Bohužel, ale tomuhle prostě nemůžu dát ani průměr… (27.08.2018)