Málo mě znáš
Režie:
Tomáš KleinScénář:
Tomáš KleinKamera:
Kryštof HlůžeHrají:
Iveta Bartošová (a.z.), Ladislav Štaidl (a.z.), Petr Sepéši (a.z.), Svatava Bartošová (a.z.), Helena Vondráčková (a.z.), Heidi Janků (a.z.) (více)VOD (1)
Epizody(3)
Obsahy(1)
Dokument vznikající v režii Tomáše Kleina přinese nový pohled na pozici Ivety Bartošové v českém showbyznysu. Tvůrci se na život „popové princezny“ zaměří především očima jí blízkých žen. Ať už prostřednictvím moderátorské ikony devadesátých let Terezy Pergnerové spolu s další moderátorkou Lenkou Hornovou, manželkou hudebního magnáta Karla Svobody Venduly Svobodové nebo Ivetiny vizážistky Ludmily Štinglové. Dokumentární cyklus se ve třech dílech zaměří na roky 1980 až 1987 o cestě naivní, byť sebevědomé holky z Frenštátu pod Radhoštěm do velkého světa, období 1987 až 1994, tedy doby pod uměleckým vedením Ladislava Štaidla a léta 1994 až 1998, kdy se Iveta Bartošová z jeho vlivu postupně vymaňovala, zatímco prožívala kariérní vrchol. V Málo mě znáš budou diváci moci poprvé zhlédnout nikdy nezveřejněné autentické záběry, které s Ivetou Bartošovou v devadesátých letech natočil její fotograf. (Voyo)
(více)Recenze (28)
Dosavadní ohlédnutí za tragickým osudem Ivety Bartošové sázela hlavně na dojímání. Tvůrci Málo mě znáš mohli jít stejnou cestou, znovu odvyprávět emotivní popelkovský příběh, nekomplikovat pohádku souvislostmi a demytizací normalizačního popu, a zřejmě by měli úspěch. Přesto se odvážili jít jinou cestou A navzdory několika slepým skvrnám (např. podíl Novy na bulvarizaci života IB, používání oněch reduktivních škatulek jako „popelka“ nebo „princezna“) to dělají velmi dobře. Dynamicky, empaticky, kriticky. Divácky, přitom vkusně. Bez mýtů, nevkusné jímavosti nebo idealizace (o Bartošové se mluví především jako o profesionálce, která se dokázala přizpůsobit poptávce, ne jako o extrémně talentované zpěvačce). Je to poutavě odvyprávěný příběhem o mnoha rolích Ivety Bartošové, těch naplněných i nenaplněných, stejně tak výzva k zamyšlení, zda by některé věci (třeba psaní o životech slavných) nešlo dělat jinak, věcněji a s větším citem. V opačném případě budou toxické vzorce a nerealistická očekávání, které zničily život a kariéru Ivetě Bartošové a mnoha dalším ženám a mužům, dál formovat podobu šoubyznysu a hatit lidem sny. ()
Dokument se u mě dělí na 2 části. V té první polovině můžeme vidět spoustu dobových záběrů (nutno podotknout skvěle zařazených) a celkově se na to dívá velice dobře. Druhá polovina dokumentu už je ze slabšího těsta a poslední díl místo toho, aby vzdal hold IB, tak se pokouší o existencionální "cosi", které alespoň na mě absolutně nefunguje, a vy se vlastně vůbec nic nedozvíte. Zároveň byl přeskočen úplný konec jejího života (život v Uhříněvsi, Macura vs. Rychtář) a působí to tak nedodělaně aneb když si tvůrci dali práci se začátkem její kariéry, tak proč se absolutně vyflákli na její konec? Je to škoda protože jak jsem psal, úvod byl víc než slušný. Chybělo mi i zmínění jednoho z viníků celého vyvrcholení IB, a to pana Novotného, kterého já osobně beru jako jednoho z tvůrců její sebevraždy. ()
Je to prázdné a celkem k ničemu. Pořád se mluví o princezně, která to měla těžké, omílá se Štaidl... A najednou se objeví titulek, že spáchala sebevraždu. O chlastu a chlapech, kteří se kolem ní točili, ani slovo. Tak k čemu dokument, ve kterém budou všichni jen velebit jak byla úžasná? Nedozvíte se vůbec nic, co jste doteď nevěděli. ()
"Taky na ni stála fronta, ale dostala ji Iveta. No tak, bydlely jsme vedle sebe." V pubertě jsem s Ivetou prožil nejeden vlhkej sen a kvůli jejímu hlasu to tak úplně nebylo. Na dokumentu se mi nejvíc líbil popis princip fungování hudebních mafií za socíku, osvěžení porevolučních prázdnejch sálů při vystoupeních zasloužilejch umělců a vzpomínky fotografa Miloše Schmiedbergera. Toho chlapa jsem neznal a on přitom byl u všeho. A abych ukázal svou znalost tématu, tak Ivetu jsem potkal v roce 1986 v Brně při natáčení Dva z jednoho města a žádná romantická princezna to v tu chvíli teda fakt nebyla. Spíš měla ráda zvířátka. Zrovna si táhla na zádech docela slušnou opici. ()
Velmi citlivě, s úctou, láskou a respektem natočený dokument, ve kterém dostaly prostor k vyjádření veskrze inteligentní osobnosti. Věřím, že zcela záměrně se opomíjí poslední léta I.B., což nijak dokumentu neubírá na vypovídající hodnotě. Protože dle mého názoru bylo jeho cílem hlavně připomenout, jak schopná, krásná a talentovaná byla Iveta Bartošová, a na co všechno se hlavně díky bulvárním médiím zapomělo. Jejich záběry a závěry tady nepochybně neměly místo. Moc mě dostala úvaha jednoho novináře vystupujícího v dokumentu, který se tak zamyslel a řekl, že v době, kdy na ni bulvár útočil a psalo se o ní jen v něm a v podstatě pořád špatně, že oni raději psali o jiných a "zajímavějších" tématech a že možná měli tím spíš psát o I.B. a v lepším světle, aby tím bulvár konfrontovali. Nezbývá jen říct, že je škoda, že se třeba tak nestalo. Je smutné, že to skončilo, jak to skončilo a snad už jsme se nad sebou všichni zamysleli a až se někdo bude nedejbože zase topit, tak mu nabídneme pomocnou ruku. ()
Reklama