Othello (TV film)
Drama
Velká Británie, 1981
Obsah
-
V roku 1978 sa anglická BBC podujala v rámci vlastnej produkcie sfilmovať všetky hry Williama Shakespeara za pomoci najlepších divadelných a filmových hercov a režisérov. Othello bol jednou z nich. Príbeh rozpráva o Othellovi, benátskom maurovi, ktorý má ako sa zdá všetko - postavenie, peniaze a krásnu ženu, Desdemonu. Avšak na scénu prichádza Iago - zákerný intrigán rozhodnutý pomstiť sa Othellovi za to, že ho nemenoval svojím pobočníkom. Klamstvom, úskokmi a špinavými hrami ktoré rozohráva na všetky strany doháňa Othella na pokraj šialenstva, vrcholiace v tragédiu. Vynikajúce herecké obsadenie hlavných postáv ponúka divákom naozajstný umelecký zážitok v jednej zo Shakespearových najlepších tragédií, aké kedy napísal. (MaideN-SK)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
zdepapepa
Ač se objevuje pouze v třetím aktu a pouze ve dvou scénách, zklamala mě absence šaška. Výprava může být poutavá jak chce, Anthony Hopkins může být jak chce charismatický, ale vyškrtnout ze ztvárnění mou oblíbenou postavu (byť absolutně nedůležitou pro běh děje), je u mě hrdelní zločin. Nicméně byl bych to za zlouna, pokud bych nevyzdvihl zpracování a některé herecké výkony, např. Roderiga a co do zpracování - na poměry BBC zpracování celého Shakespeara je jedno z těch lepších. Ale i tak mi to nedá a půjdu se podívat po lepším zpracování. Nejspíš okusím další Nunnovo dílo, jeho Lear byl božský.(14.12.2011)
-
bogu
Další komorní Shakespeare od BBC. Některým bardovým příběhům levné televizní kulisy a strohé, utlumené pojetí vadí méně, jiným více, pro bytostně operního Othella se podle mě příliš nehodí, i když ta změna tónu měla některé zajímavé účinky. Miller opět stylizuje prostředí, scénu a kompozici podle obrazů starých mistrů (de La Tourovy svíčky jsou tu hned několikrát a ve ‘willow scene’ Desdemona u plamínku, zrcadla a lebky jeden jeho obraz přímo cituje) a volí ryze alžbětínské kostýmy – výsledný dojem je sice pěkný, ale diváka přenáší spíše do renesanční Anglie nebo Holandska, než na drsný, rozpálený Kypr. Nepříjemná je ale především otázka proč ještě v osmdesátých letech dvacátého století (a navíc v rámci projektu, který měl vytvořit něco jako normativní Shakespearovské portfolio) hraje Othella běloch se zatmavenou tváří? Kvůli výjimečnosti Hopkinsova herectví? Nemyslím. Hopkins je jako rezervovaný, skoro až introvertní Othello určitě zajímavý a ve scénách, kde nemusí zvyšovat hlas a může naopak kouzlit se svojí jemnou stoupavou intonací a delikátním frázováním, je ve svém živlu a dodává Othellovi obrovskou vnitřní vyrovnanost, ale jakmile vpluje do bouřlivějších vod, je jeho výkon, podle mě, přímo hrozný. V takových scénách (a že jich má Othello hodně, obzvlášť v druhé polovině) je vidět, že Hopkins nemá šanci utáhnout Othellův hněv a šílenství; zatímco z Shakespearova Othella se postupně stává hrozivě tikající časovaná bomba, Hopkinsův Othello se jednoduše zhroutí a promění se v ufňukaného slabocha (a, přeznejme si to, Hopkinsova figura tu není právě impozantní), jehož křik je nepříjemnou směsicí dávení se, chrčení a prskání. K hrozivosti mu nepomáhá ani démonická černá paruka a stíny pod očima, efekt je bohužel spíše opačný. Bob Hoskins mě jako Iago zklamal především svým zoufale omezeným počtem poloh a výrazů (či spíše grimas) – jeho interpretace Iaga coby malého uchechtaného fousáče (či, slovy jednoho diváka, „sjetého gnóma“) je docela zajímavá, ale rychle omrzí, jeho hihňání začne brzy vadit a v závěru už Iago vyloženě nudí (!). Desdemona Penelope Wilton je, stejně jako dekorace, sice korektní a ušlechtilá, ale až příliš anglická. Za pozornost ovšem stojí postarší, neobvykle tichý a flegmatický Roderigo Anthony Pedleyho, který mi svou výškou a smutnou, protáhlou tváří s masivními kníry a kozí bradkou silně evokoval Dona Quijota (tak jak by ho nejspíš ztvárnil Jean Rochefort pro Gilliama). Stejně jako většině ostatních BBC Shakespearů, i tomuhle by prospělo trochu odvážnější krácení textu a dynamičtější režie; jako komorní, rodinné drama bez špetky Shakespearovy exotiky může totiž tenhle Othello začít unavovat stejně rychle jako jeho protiklad: bombastické operní melodrama. // LEPŠÍ VERZE: Televizní inscenace Trevora Nunna (1989) nabízí asi nejlepší hereckou sestavu, co jsem zatím mezi Othelly viděl, Orson Welles zase machruje s unikátní poetikou obrazu ve své tradičně expresivní černo-bílé (1952).(23.6.2009)
-
klima777
Když je člověku 14 – 18 let, je rozcitlivělý a možná vnímavější; strašně touží po "životních pravdách" a má pocit, že divadlo může být skutečné a bolavé a ostré jako břitva. Později ho to přejde; v určitých ohledech je to dobře... Tuto televizní inscenaci jsem čirou náhodou viděla jako postpubertálmí jedinec. Dnes vím, že je v mnoha směrech nedokonalá (velmi), ale původní dojem zůstává a je pozitivní (taktéž velmi).(2.2.2010)
-
MaideN-SK
Škoda že tu nieje viac hviezdičiek na oznámkovanie tejto majstrovsky odohratej Shakespearovej drámy. Hopkins stvárnil Othella viac než dobre a zahambiť sa nedal ani pán Hoskins (Iago). Pekné prostredie, skvelý príbeh a skvelí herci. Podľa mňa najlepšie nafilmovaný Othello vôbec.(8.4.2007)