Masaryk

Masaryk je natočen tak trochu na jistotu, jeho styl vyprávění sice skáče mezi časovými liniemi, různými místy a opět se do nich vrací, ale nijak výrazně nepřekvapí či nezaujme pozici revolučního filmu. Náhled do hlavní postavy se zaměřuje na sebedestrukci včetně nezměrné tíhy v podobě věhlasného jména a očekávaných politických výsledků navazujících na svého otce, avšak je příjemné tento styl sledovat v nepříliš expresivním kabátku. Jan Masaryk je tedy představen spíše jako oběť, jenž neměla dostatečně velká bedra, což mělo za následek i drogovou závislost. Samotný představitel Masaryka, Karel Roden, je opravu vynikající, ač bych si představoval možnost ještě většího vytěžení jeho hereckého umu, tak i přes to jeho charisma a herecké zkušenosti srší v každém záběru a fakt, že prakticky nesleze z plátna se tak zdá jako velké pozitivum. Co snímek lehce stahuje do míst se slabším hodnocením je rozhodně nerozvážnost a ukvapenost poměrně nezkušeného režiséra, využití hudebního doprovodu je v úvodu zbrklé a své nejlepší náboje si na emotivní části v závěru filmu bohužel nenechává, podobně negativně lze vnímat i křečovité scény halucinace, svítání či příliš viditelnou střihovou skladbu. Avšak nutno podotknout, že se vzhledem k velikosti tématu jedná o chyby spíše drobnějšího rázu. Masaryk je tak zajímavým náhledem nejen do psychického rozpoložení ústřední postavy, ale také poutavým pohledem na vliv a důsledky jejího jednání na poli diplomatického rázu, přičemž by se jednoznačně dalo vyždímat mnohem více, avšak v konečném shrnutí třetí celovečerní film Juliuse Ševčíka nelze příliš hanit. Kvalitně odvedená práce s lehce nevyužitým potenciálem. [65%] | Kino (13.03.2017)

Jednalo-li by se o “skutečné události,” šla bych s hodnocením o hvězdičku výše; vzhledem k tomu, že však neexistují žádné záznamy o Masarykové léčení ve Spojených státech, je scénáristovo rozhodnutí věnovat této zápletce polovinu příběhu poměrně nepochopitelné. Obzvláště, vezmeme-li v úvahu, že oněch historicky podložených a zároveň zajímavých aspektů, na které se mohl Masaryk zaměřit, je více než dost. (01.05.2017)

To si děláte zadek? Masaryk není zdaleka tak špatný film jako třeba Lída Bárová nebo Ve stínu, ale zároveň to není ani trochu dobrý film, už jen kvůli tomu, že je diváku naprosto všechno, co se tam děje, dokonale ukradené. Není šance dostat se blíž k postavám, protože neexistuje jakýkoli přirozenější vnitřní rytmus scén, vše je nám jen spěšně verbálně oznamováno, nic se nedá prožít / spolužít. A především, dialogy jsou ve většině případů přinejmenším pitomé (ale zároveň ne dost na to, aby se člověk v kině aspoň smál, kromě scény s TGM). Věrohodnost v politické či historické rovině nemůže ani z části nastat, protože státníci se tu mezi sebou baví jako desetiletí kluci, kteří si hrají na válku. Výprava ve výsledku působí vlastně strašně levně, neustále chybí pár komparzistů v pozadí... Jsem vlastně dost překvapený, protože jsem čekal, že to bude dobré aspoň jako průměrný Hřebejk. (05.04.2017)

O tomto snímku bylo slyšet především souvislosti s "Českým lvem" a jistá předpojatost se tak nevyhnula ani některým zdejším reakcím. Co se děje týče, dopředu jsem netušil jakému období života Jana Masaryka se film věnuje - a po jeho zhlédnutí jsem více než spokojen. Události kolem mnichovské krize znám docela podrobně a tak jsem se rozhodně neztrácel v retrospektivách (což je jedna z výtek, které se tu vyskytují), jejich řazení naopak považuji za navýsost účelné a logické. K pojetí historických událostí nemám nejmenší výhrady, to jak jsou ztvárněny osobnosti s nimi spojené se mi velmi líbilo, speciálně britská a francouzská politická reprezentace, nebo krátká scéna s Emanuelem (! - nikoliv Františkem ja by bylo lze se také domnívat ) Moravcem. K výtečným hereckým výkonům je zbytečné cokoliv dodávat, kamera i lokace jsou skvělé a hudba je zážitkem sama o sobě. Julius Ševčík mne v dobrém smyslu překvapil už svým předchozím snímkem (byť je mi jasné že jeho styl není pro každého) a "Masarykem" jen potvrdil své filmařské kvality. (09.03.2017)

Nestržen filmem, hodil jsem lehký "zíving" (česky: zíval jsem jak prase, s držkou ala Schelinger), prohrabal jsem se nudným, zkresleným, téměř tendenčním filmem. Těšil jsem se na "hrabalovský" pád politika v závěru, jeho smrt nahradili hanebně titulkem, že dodnes není jasné, co se pod okny událo. Jistě nikdo nečeká, že se před filmem i po filmu obložím odbornou literaturou, z níž budu mít načten každý Masarykův prd. Když ale film do mě téměř dvě hodiny hrne kontrastní esej, kdy Másu vidíme zbědovaného v blázinci, následně příčetně řídí vysokou politiku, tak tady někdo neodhadl kvocient věrohodnosti, a předkládá něco zavánějící trusem. Sakra, na tom filmu není nic k uvěření. Fajn, Mása bral kokeš, chodil si tajně na něj i v sanatoriu, Mása měl rád ženské, fajn, co by ne, ženské jsou skvělá věc (řečeno "rodenovskou replikou" z jeho krajně neoblíbeného filmu Copak je to za vojáka...), prezident Beneš byl zbabělec, to přece víme, věřil Kaiserovi vůbec někdo jeho Beneše(?!), film dohromady zmastí, co se dá a přeskakuje v ději tak urputně i překotně rychle, že nebýt popisek ke každému období, neorientoval bych se a tuze krásně bych bloudil jako panic nesečeným porostem ukrutně obludné milfky. Julius Ševčík, režisér, posílá jeden blud za druhým. Nebýt Rodena, který ty unylé i komplikované pasáže hravě utáhne, nebylo by co a koho obdivovat. Z 80% je film namluven v angličtině, regulérně jsem tedy viděl anglický film s českými titulky. Rodenova "čechoangličtina" sice tahala za uši, namaskován byl divně, nepřirozeně, nicméně jeho herecký um je nezpochybnitelný. Pochyby mám o filmu jako celku. Jestli on ten scenárista Kolečko nemá náhodou o kolečko víc. Vydatně jsem se s filmem po celou jeho dobu trvání míjel. Až na hrdý výkon Rodenův, mě ničím nezaujal. 4/10 (13.10.2017)