Karlík a továrna na čokoládu

Velmi zvláštní americký film Karlík a továrna na čokoládu s hvězdným Janem Hlubokým ve skoro hlavní roli, jsem viděl jednou celý, když jsem si jej koupil na DVD a pak několik úryvků, pokud jej nějaká TV stanice vysílala a já náhodou přepnul naši barevnou korejskou televizi zrovinka na tento program. Když se vrátím k tomu mému premiérovému sledování, dá se do tohoto komentáře napsat, že film viděl s otevřenými ústy a mít XD televizi, určitě by mi do ní vletělo nějaké kokino přímo z proslulé továrny na čokoládu Willyho Wonky. A nebylo se čemu divit, když se režie ujal Tim Buton, který snad nenatočil žádný normální či konvenční snímek. Na začátku jsme se seznámili s malým chlapcem jménem Karlík Bucket (Freddie Highmore), který žil v malém domečku na okraji velkého města se svými rodiči a čtyřmi prarodiči upoutanými na lůžko. Karlík byl bystrý a dobrosrdečný kluk, který miloval svou rodinu a měl tuze rád sladkosti, ale protože jeho rodina byla velmi chudá, dostával jen jednu čokoládu za rok a to k narozeninám. Většinou měli k večeři prostou zelnou polévku, do které se Karlík hladově pouštěl jak se svou maminkou (Helena Bonham Carter) a tatínkem (Noah Taylor), tak prarodiči z obou stran. Blízko Karlíkova domečku sídlila obrovská továrna na čokoládu vlastněná panem Willy Wonkou (Johnny Depp), což byl největší a nejvynalézavější výrobce čokolády a sladkostí. Vyráběl všechny druhy úžasných a lahodných cukrovinek včetně těch, které se zdají být neuvěřitelné (například zmrzlina, která se nerozpouští nebo žvýkačka, která nikdy neztrácí svou chuť). Také vyrobil pro indického prince obrovský palác celý z čokolády, jenž se brzy nato rozpustil. Kvůli špiónům z konkurenčních továren Wonka před mnoha lety svou továrnu uzavřel, ale brzy nato ji znovu spustil, přesto do továrny nechodili žádní dělníci. Nyní se rozhodl učinit překvapivý krok a skrze loterii opět ukázat svou továrnu veřejnosti. Pět Wonkových čokolád ukrývalo Zlatý kupón, který svému nálezci a jednomu nebo dvěma členům jeho rodiny umožnil návštěvu továrny s osobním doprovodem samotného Wonky. Výherci prvních čtyř kupónů byli tlustý hltoun August Gdoule (Augustus Gloop), rozmazlená Veruka Saltini (Veruca Salt), přebornice ve žvýkání Fialka Garderóbová (Violet Beauregarde) a televizní maniak Miki Telekuk (Mike Teavee). Karlíkova jediná narozeninová čokoláda žádný kupón neobsahovala, ale díky šťastnému zázraku, kdy vyhladovělý po cestě do školy našel na ulici dolar a koupil si dvě čokolády a v té druhé objevil poslední kupón, tak se spolu se svým dědečkem Pepou a ostatními výherci se vydal na prohlídku továrny. Během prohlídky odpadli ostatní čtyři děti, když spolu se svými rodiči podlehli svým zlozvykům, jediný Karlík se stále choval slušně, za což jej Wonka odměnil tím, že mu v dospělosti předá svou továrnu, aby se o ni staral, neboť sám neměl žádné dědice. Skleněným výtahem doletěl pro zbytek Karlíkovy rodiny a přestěhoval je k panu Wonkovi. A byl konec. Jak jsem už psal, tak jsem byl naprosto konsternován s fantastických scének, v nichž si děti prohlíželi továrnu na čokoládu. Koho by napadlo vytvořit pole sladké mátové trávy v čokoládové síni, plout po čokoládové řece v růžové cukrové lodi, experimentovat s věčnými zavřihubkami ve Vynalezátoru, sledovat nadané veverky při třídění oříšků a cestovat skleněným výtahem do televizní místnosti. Prostě Karlík a továrna na čokoládu byla trichu potrhlá pohádky, trochu muzikál, trochu film pro děti s poučením do života a pro dospělé 115 minut slušné zábavy. Trochu mne překvapilo vynikající hodnocení zde na ČSFD, protože já jsem z něj tak úplně nadšený nebyl, ale každý má právo na svůj názor. I já. A tak slyšte moje hodnocení. Netradiční snímek Karlík a továrna na čokoládu ode mne dostal tři čokoládové hvězdy ***. (28.07.2022) (méně) (více)

Tady se mohl Burton pořádně vyřádit, protože mezi jeho přednosti patří vizuální nápaditost a zde měl mnoho potenciálu, který naštěstí proměnil ve sladkou odměnu. Knihu jsem nečetl, tudíž se budu často odkazovat na původní adaptaci, která mne velmi mile překvapila, označil bych ji za lepší film. Neznamená to však, že by Burtonova továrna nebyla dobrá, protože dobrá je. Opět tu máme Charlieho Bucketa, který tu je jako dokonalé a poslušné dítě. V původní adaptaci neposlechl Wonkovo pravidlo a jeho charakter se blížil trošku ke skutečnému dítěti. Tady je poslušný, hodný, prostě Freddie Highmore v každém filmu. A vlastně nic proti tomu. Postava Wonky tu není tak tajemná a záhadná, i když se tak snaží působit. Wonka tu je jako člověk, který sice trh zcela ovládl, ale chyběl mu ten správný otec, který by ho dobře vychoval. Chvílemi se Wonka zasní a my tak vydíme jeho hořké dětství. Vidíme, jak ho vychovával otec, zubař, který svými pravidly a přísností vůči sladkostem působí v souvislosti s budoucností Wonky kontrastně. Co si tak vzpomínám, tak v původní adaptaci se o otci Wonka nezmíní, obecně k celé jeho minulosti a dětství nepadne jediné slovo. Proto je dobře, že se nám pokusil přiblížit postavu jeho Williho Wonky blíž, to však neznamená, že je nějak skvěle vykreslená, ale aspoň něco. A ruku na srdce, kdo by chtěl sledovat místo energického Wonky, ponuré psychologické drama o jeho dospívání? Dětské postavy tu jsou ještě více šablonovité, což vůbec nevidím jako chybu. Dokáží pobavit a každá z nich je silně charakteristická, čímž na ně po skončení filmu rozhodně nezapomenete. Celá zápletka je prostá, ale tím, že se pořád máte na co koukat, tak si to neuvědomíte nebo to hodíte za hlavu. Film hlavně baví svojí bizarností, na kterou má Burton tu správnou ruku, a dopřává nám tak silnou vizuální zábavu. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc chápu, proč existuje Burtonova Továrna na čokoládu. Burton si tu mohl vyhrát s barvami, a dopřát nám uhlazený, barvitý, pompézní, bizarní a nezapomenutelný film. Z filmu srší nápadiost. Dokonalé kulisy, které vybarvují film a dělají ho sladkým tu mají své místo. Film měl dostat alespoň nominaci na Oscarech za výpravu, protože je prostě nádherná a zcela určitě nezapomenutelná. To platí i o kostýmech, za které toho Oscara naštěstí dostaly. Z hereckých výkonů pochválím všechny. Freddie Highmore alis Dokonalé Kinder dítě, tu hraje tak, jak jsme od něj zvyklí čili být dokonalým sám sebou. Ostatní děti jsou taky svými rolemi nezapomenutelnými jedinci, kteří baví každou sekundou. Jejich herečtí rodiče také podávají zábavné herecké výkony, a vlastně nevím, co bych k tomu dodal. Christopher Lee je klasika a pan herec na srdíčku zahřeje, i přes jeho chladnou roli. Chválu si zaslouží i Depp, který nehraje nijak špičkově, ale náramně si užívá zdětštilého Wonku. Hudbou Burton jasně předčil originál a jeho soundtrack je tak jedním z nejvýraznějších a nejikoničtějších soundtracků Burtonovy tvorby. Chválu si zaslouží i písničky, které jsou nápadité, šílené, cool, nezaměnitelné, ale jednoduše to nestačí na pokoření písniček z původní adaptace, která byla jednoduše o něco dál. Humor tu funguje a člověk se dokáže pořádně pobavit. Film se však nevyhnul několika trapným momentům, kde si člověk říkal, že si to mohli klidně odpustit a jen by to pomohlo. Na druhou stranu humor funguje a film tak dokáže zvednout náladu. Celkově se jedná o něco horšího Wonku než nám ho představili v orce 1971, ale i tak se jedná o povedené dílo, které má jasně barvitý a nápaditý vizuál, který tu místy dokáže předčit všechny ostatní složky filmu. Já tak Burtona chválím za šílené, ale ikonické dílo, které nám Wonku představilo v tom světle, ve kterém si ho mnozí představí. Film výjimečně doporučuji vidět s dabingem, který téměř nikdy neupřednostňuji, ale toto je jedna z výjimek. Film je tak pro mne povedeným sladkým kouskem, který je asi tou nejlepší reklamou na sladkostii z celé kinematografie. Známka: 7-7,5/10 (11.12.2023) (méně) (více)