Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Ups! Tak tu mám první velké zklamání letoška. Todd Hayness a jeho režie mi u Velvet Goldmine poměrně sedl, leč zde jde absolutně mimo mě. Snímek mě bohužel velkou část stopáže poměrně nudil a to i přes to, že máme na plátně hned pět hereckých osobností. Z nich mě skutečně zaujala (a to velmi) pouze Cate, kterou společně s povedenou (hlavně černobílou) kamerou a písněmi Boba Dylana, považuji za největší plus snímku a za nějaký čas asi jediné momenty, které se mi při vyslovení jména "I'm not there" vybaví. P.S. Heath chudák mohl jeden ze svých posledních hereckých výkonů věnovat jinému filmu, zde je IMHO zbytečný a nijak nevyniká. (30.01.2008)

Jsem přesvědčen, že stačil kousek, aby mě to nadchlo. Fascinují mě nejednoznačné příběhy a tady je interpretační pole široké, dlouhé a bystrozraké jako poušť Gobi. Parta výborných herců se může přetrhnout, aby předvedla, co umí v příběhu, který možná ani sami nechápou. I na mě byly ty paralelismy místy trochu moc. Přesto I'm not there všem doporučuju. Je za tím vidět pečlivá práce a dobré vedení příběhu. Minimálně režisér věděl přesně, co točí. Otázkou je, jestli je dobře nebo špatně, že to ví málokterý divák. (29.12.2009)

Moc pěkně vymyšlené ... jako bychom byli u vyvolávání fotky, jedna každá barva ve své vlastní lázni a dohromady .... dohromady se to asi nebude líbit těm, kdo Dylana nikdy nechtěli poznat nebo ho nemají rádi. Já s ním sice doma taky vytapetováno nemám, ale na jeho pohled na svět, formulace a móresy dost slyším. Jen bych doporučila jako předkrm Scorseseho dokument (spoustu věcí mi docvaklo dík němu) a komu by to nestačilo, tak ještě zákusek na doznění - Ashbyho Cestu ke slávě o Bobově idolu Woodym Guthrie. PS. asi po sté - Cate Blanchett si na hraní nehraje ! (13.03.2008)

Fenomenálně natočený film, který jsem si s chutí pustil třikrát za sebou. Herci, hudba, vyřčené otázky a vůbec celková nálada snímku dělá z I´m not there určitě jeden z nejzajímavějších "hudebních" filmů, které jsem kdy viděl. I´m not there nesedne každému - ale o to víc si ho užije jednotlivec. 90% (10.03.2008)

Muzikál môže mať veľmi pútavý dej, ale musí byť sakramentsky dobrý, aby ma zaujal aj po hudobnej stránke (naposledy Burtonov holič skončil niekde na polceste). Pri hudobnom (a hlavne životopisne ladenom) filme sa naopak zvyknem baviť výborne. To by však nesmel byť za kamerou Todd Haynes. Kvitujem mu snahu o experiment a netradičné pojatie života legendy, no výsledná forma jeho nesúrodej "grcanice" nestojí ani za prd. Príbehová skladačka do seba veľmi nezapadá, striedanie období sa mení ako na bežiacom páse a v žiadnej z rovín neprichádza k niečomu, čo by stálo za pozornosť. Jedna hviezda je za skvelé Dylanove songy, vďaka ním sa dá totiž tých predlhých 135 minút ako tak ustáť. Druhá je za Cate Blanchett, ktorá sa v pohode pretvorila do mužskej postavy, a ako jediná prakticky dokázala svojím šarmom ako tak zaujať. Všetko ostatné nestojí za reč. Snáď ešte párminútová rola Heatha Ledgera, ktorému akoby scenár napísal posledné dni jeho skutočného života. R.I.P. tak Ledgerovi, ako aj celému filmu. (02.02.2008)