I'm Not There
I'm Not There
I'm Not There
I'm Not There
Partička B. D.
I'm Not There
I'm Not There
I'm Not There
Režie:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHrají:
Christian Bale, Cate Blanchett, Marcus Carl Franklin, Richard Gere, Heath Ledger, Ben Whishaw, Charlotte Gainsbourg, Julianne Moore, Bruce Greenwood (více)Obsahy(2)
Imaginativní balada o jednom životě, ale řadě osudů a tváří ikonického zpěváka... Je vůbec možné, aby tradiční lineární vyprávěcí struktura a klasický formát životopisu dokázaly vypovědět o všech aspektech jednoho života a všech tvářích jedné velké osobnosti? Záporná odpověď na tuto otázku dovedla režiséra a scenáristu Todda Haynese k ojedinělému konceptu, jímž podal impresi klíčových desetiletí z života ikonického zpěváka Boba Dylana. Životní příběh je zde rozbit na malé střípky, z nich dohromady vyvstává barvitá mozaika. Jednotlivé podoby ústřední postavy, jež se odlišují pohledem na svět, definicí sama sebe i společenskou maskou ukazovanou navenek, ztvárnily herecké osobnosti odlišného věku, pohlaví, rasy i národnosti. Do kůže Boba Dylana tak současně vklouzává uznávaný mladý britský herec Ben Whishaw, charakterní hollywoodští představitelé Heath Ledger, Christian Bale a Richard Gere, ale také čtrnáctiletý broadwayský zpěvák Marcus Carl Franklin i herecky všestranná Cate Blanchettová, která za svůj výkon získala Zlatý glóbus a byla nominována na Oscara. Scénář navíc nakládá s fakty zpěvákova života maximálně volně a mísí je s fantazií, surreálními prvky a impresemi opírajícími se o jeho písně. Výsledný snímek, jenž se opírá o citát Arthura Rimbauda „Já je někdo jiný“, zrcadlí marnou touhu Dylanových fanoušků svůj idol uchopit a cele pojmout. Fenomenální herecký ansámbl, který vedle uvedených jmen doplňuje ještě Charlotte Gainsbourgová, dcera Serge Gainsbourga a Jane Birkinové, a Bruce Greenwood, byl spolu s režisérem ověnčen Cenou Roberta Altmana. (Česká televize)
(více)Recenze (273)
No, tak herecké obsazení je bezproblémové a tato biografie je vcelku originálně natočená, ale film jako celek nedrží dost dobře pohromadě a v některých pasážích si ani neudržel moji pozornost. Pro mě průměrný film s mnoha zajímavými i s nudnějšími momenty. Mé hodnocení 3 hvězdičky… ()
Pseudodokument o životě Boba Dylana bez Boba Dylana…. Zprvu se celý film tváří jako dokument doplněný o rozhovory a fotografie, avšak postupně se změní v sled střípků ze života hlavních představitelů, jenž se navzájem proplétají bez logické návaznosti. Naprostá absence dějové linie nutí diváky být stále ve střehu, film ale nenabízí žádný klíč k dekódování zprávy, jenž se ukrývá hluboko pod povrchem této nevšední hříčky, ani konečné vyznění, které by dalo divákovi možnost pochopit celkový koncept. Kdyby se jednou měl točit snímek o tom, jak to mohlo vypadat třeba v mé hlavě přál bych si, aby výsledná podoba byla takováto, neboť velryby v Mississippi, žirafy pobíhající na venkově a mezi tím umě vimplantované důležité okamžiky lidského života jsou naprosto impozantní. 8/10 ()
Šest tváří, šest příběhů, šest osudů, šest zakončení a kdyby to šlo tak i šest hvězd. ()
BAFTA Awards - 1 nominacia: Najlepsia herecka vo vedl. ulohe Cate Blanchett ________ Prave som dopozeral tento zvlastny experiment Todda Haynesa, ale nevedel som, co mam o tomto filme napisat, pretoze som mu vobec nerozumel. Tak som si precital par komentarov a najviac sa ztotoznujem s komentarom od Djkoma. Niektore pribehy boli trosku viac zaujimave, ine trosku menej, napokon som tento film chcel vidiet hlavne vdaka hviezdnemu obsadeniu ale aj vdaka Cate Blanchett, ktora bola nominovana na Oscara za najlepsiu herecku vo vedlajsej ulohe, avsak v tejto kategorii zvitazila Tilda Swinton za kriminalnu dramu MICHAEL CLAYTON (2007). Ani hudba Boba Dylana ma moc nezaujala a to som sa prave dnes z televizie dozvedel, ze Bob Dylan prijal pozvanie a bude koncertovat aj na Slovensku... 09.05.2010 _______ Cate Blanchett - (Jude) +++ Christian Bale - (Jack / Pastor John) +++ Richard Gere - (Billy) +++ Heath Ledger - (Robbie) +++ Julianne Moore - (Alice Fabian) +++ Charlotte Gainsbourg - (Claire) +++ Michelle Williams - (Coco Rivington) +++ Kris Kristofferson - (Rozprávač) +++ Produkcia: Steven Soderbergh +++ ()
Jedno je zřejmé – pro diváky, kteří ví pouze fakt, že Bob Dylan byl nějakým zpěvákem ze šedesátých let, bude životopisný snímek hodně silnou kávou (komplikovanost i nesourodost děje běžný divák odkojený na přímočarém vyprávění při vší úctě nepobere). Řada odboček, drobných narážek, skrytých významů, nespočet odkazů, komplikovaných textů jeho písní a především množství více či méně provokativních hvězd ztvárňující zpěvákova alter ega dělají z už tak inteligentního filmu relativně náročnou záležitost, protkanou nitěmi dokumentu i fikce. A až překvapivě hodně na mě padala jistá zcizenost, protože upřímně přiznávám, že i když tu má všechno svůj význam, nejednou jsem se ztrácel. Drama s šesti výtečnými herci v hlavní roli tak utváří i sráží představu o samotném Dylanovi a jeho zásadní postavení v popkultuře. Herecky je to excelentní na několika úrovních, máme tu jedno z posledních filmových zastavení Heathe Ledgera i na tucet dalších hvězd a hvězdiček, které tak vzdávají hold mimořádnému folkovému talentu. Bezpochyby zajímavé uchopení, kterému ale něco chybí, aby si „zasloužilo“ místo v mojí filmotéce!! ()
Dokonalý nápad podpořený stejně kvalitním provedením. Boží. ()
Poněkud chaotické. Muzika nádherná. ()
Zajímavý nápad a slušná režie, díky absenci souvislejšího děje a přepálené stopáži ale prakticky nedokáže udržet divákovu pozornost. ()
Netvrdím, že jsem všechno "pochopil", ale bylo to... bylo to.............. každopádně, jak tu někdo trefně poznamenal, to není film co bych si pustil po návratu z osmihodinový šichty a taky není žádná pravda, že by si ho snad nefanoušci neužili - jsem toho živým důkazem. ()
Film o legendárním písničkáři v režii Todda Haynese, ktery mě dostal do kolen svou Sametovou extázi? Těšila jsem se jako malé dítě na zmrzlinu. Tentokrát mě však pan režisér trochu zklamal, i když svůj rukopis nezapře. Ano, bylo to originální, nápadité, ale také zdlouhavé a místy i zmatečné, v ději jsem se ztrácela, ale snad to bylo tím, že Dylanův životopis opravdu nastudovaný nemám. Takže mhouřím obě oči, dávám za 4*, a těším se, jakou hudební etapu si Haynes vezme do parády příště. ()
Film I´m not there nefunguje. Je to škoda, protože Bob Dylan by si zasloužil lepší film. A nezachraňují to ani někteří slavní a někteří dobří herci. I když jsem většinou chápal poslání tohoto filmu, smysl několika scén mi vysloveně unikal. K čemu to je, že Cate Blanchett, Heath Ledger nebo Charlotte Gainsbourg hrají výborně, když jejich výkony díky zmatečnému pojetí filmu vyzní na prázdno? Asi je to záležitost jen pro ortodoxní fanoušky, kteří mají Dylanův životopis důkladně nastudován. Pro mě je jediným pozitivem to, že jsem mohl sledovat pěkné záběry za doprovodu krásné Dylanovy muziky a číst k tomu v titulcích jeho texty. Měl jsem tak příležitost ocenit jejich genialitu. A nejsilnějším záběrem pro měl bylo závěrečných autentických několik vteřin Boba Dylana hrajícího na harmoniku. ()
Ako to v prípade experimentálnych filmov býva tak I'm Not There nemusí voňať každému. Mne doslova páchlo. I'm Not There nie je na prvý pohľad divácky vďačný film a po stránke rozprávania je to vďaka častému preskakovaniu z jednej etapy Dylanovho života na druhú občas vlastne tak trochu zmätočné a možno je škoda, že sa každá ľubovoľná etapa neodohrá do konca aby bola následne nahradená ďalšou. Bob Dylan patrí medzi najslávnejších hudobníkov sveta o ktorom sa dá povedať, že bolo veľmi ťažké viac-menej v rýchlosti vysvetliť jeho verejný imidž a hudobný štýl, pretože ich Dylan dodnes vystriedal niekoľko a už preto bolo jasné, že ak sa Bob Dylan dočká filmovej biografia tak bude pred tým daným filmárom veľmi zásadný oriešok. ()
Nejasné, drzé, rebelantské a originálne: ako Bob Dylan. ALE chýba tu jeho charizma, jeho duch, osobnosť, proste to, čo premenilo akéhosi Roberta Zimmermana na symbol. Je to len sled výborných prvotných nápadov, ktorým chyba duša. Duša Boba Dylana. ()
TV/// Obsazení 6/10 Děj 3/10 Hudba 5/10 Prostředí 4/10/// +obsazení, celkem fain hudba -u písniček chybý titulky, neznalí angličtiny nepochopí kontext s dějem, je to pomíchané, nesrozumitelné, nudné, podivné/// Tak tomuhle jsem vůbec nepřišel na chuť. Dělalo mi problém se v tom vyznat a zorientovat se v ději. Moc mě to ani nebavilo a představoval jsem si to tak, že hlavní hrdina se bude dějem protloukat od začátku do konce a jak bude stárnout, tak bude měnit i "tváře". Jenže ono je to celé domíchané a já se moc nechytal. Tento film mě vážně nepotěšil./// Celkem 41%/// ()
Nějak jsem se přes to nemohl dostat. Ona nevyjasněnost, jestli je to dokument nebo drama nebo hudební film mi vadila natolik, že mne prakticky nezaujalo skoro nic. Je to ale asi otázka vkusu, nikomu tenhle pocit jako vodítko nenutím. ()
I’m Not There se snaží upozornit právě na skutečnost, že každý mediální obraz je vlastně lživý a že obraz hvězdy se může neustále proměňovat a přepisovat. Nesnaží se o odhalení pravdy, ale spíše ukazuje, co Bob Dylan pro lidi reprezentoval. Respektive šest „možných Dylanů“, z nichž každý zastupuje jiné období jeho života a tvorby, jiný pohled na to, kdo vlastně byl. Nebo vlastně nebyl? Je těžké se nechat příběhem pohltit, protože stále dochází k narušování kontinuity. S divákem je přímo manipulováno – sotva navykne na tempo a vyprávění jedné části, je nucen přesměrovat svou pozornost jinam. Je to stejné jako s konstruováním obrazu hvězdy – stále se objevují nové věci, které obraz naruší či převrátí jeho význam. Stále a znovu se objevují prvky, které si přímo odporují. Ve filmu je to stejné i s využitím Dylanových písní. Postavy prohodí určité slovo, a to se vzápětí objeví v textu písně. Někdy je naopak řečený přímo název známé skladby (např. Just Like a Woman), ale zcela proti diváckému očekávání začne hrát píseň úplně jiná. Divák se nesmí spoléhat na to co vidí a co si vytváří ve své hlavě. ()
Tak je fakt, že takhle stavěný životopis jsem ještě neviděl. Zajímavé herecké výkony celé ústřední šestice "dylanů". Hezké halucinogenně-snové sekvence a taky ale trochu moc umělecké na úkor zdělení. Ovšem minimálně kvuli překladům Dylanových písniček to stojí za vidění .. a to není málo. 70%. ()
Konečně nějaký autor životopisného filmu pochopil co dělá člověka člověkem - není to jen to co člověk dělá a jak ho okolí vidí... člověk, to je jeho duše. Jeho myšlení, jeho pocity a jeho boj se světem a se sebou samým... to byl Bob Dylan... a to je každý z nás. Todd Haynes o něm a jeho duši jen natočil film... a díky jeho talentu, nápaditosti a hlavně myšlence a citu je I'm Not There nejlepší film o nějaké slavné osobnosti který kdy vznikl. Mnohem zajímavější než všechny ty generické příběhy Johnyho Cashe, Raye, LaMotty a mnoha dalších. 9/10 ()
Zajímavý experiment. Haynes si na tomhle snímku dal asi dost záležet a pojal příběh o Bobu Dylanovi hodně novátorsky, až klasická biografická dramata vedle tohoto svěžího vánku blednou závistí. Střídání barvy obrazu, kamerové hrátky, zajímavý střih, různá směsice zvuků a hlavně rozštěpený děj na několik osobností točený napolo dokumentárním stylem. Trio Bale-Ledger-Blanchett si zaslouží ovace. Bohužel je snímek tak netradiční, až vám bude trvat než všechny ty vlny režisérských nápadů, které na vás útočí, vstřebáte a dozvíte se krutou pravdu: tohle není životopisný film o Bobu Dylanovi, tohle je studnice mysli Todda Haynese o něm, který se nechal strhnout formou a zahleděn sám do sebe přestal vyprávět a jen na diváka ušil nic nevypovídající audiovizuální lahůdku. Proto ti, jež se chtějí o Dylanovi něco dozvědět víc, ať to proboha nečekají od tohoto filmu. Šeredně by narazili. [Přesná stopáž: 136 min] ()
Související novinky
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)
Bob Dylan patří mezi nejslavnější hudebníky světa o kterém se dá říct, že bylo velmi těžké víceméně v rychlosti vysvětlit jeho veřejnou image a hudební styl, protože jich Dylan dodnes vystřídal několik a už proto bylo jasné, že pokud se Bob Dylan dočká filmové biografie tak bude před tím daným filmařem hodně zásadní oříšek. A tím scenáristou a režisérem, který se rozhodl příběh Boba Dylana odvyprávět se rozhodl být Todd Haynes. Beze mně: Šest tváří Boba Dylana ovšem není životopisem v tom pravém slova smyslu. Film obsahuje Dylanovu hudbu a víceméně zásadní momenty Dylanova života, které jsou zde trošku upraveny k obrazu svému, Todd Haynes zde ale pracuje s faktem, že není Dylanovy kariéry černobílý a v každém odvětví jeho ranného života a kariéry je ztvárňován Bob Dylan různými šesti herci a krom Christiana Balea, Heatha Ledgera či Richarda Gerea dokonce také Cate Blanchett! Už tento fakt dělá z Šesti tváří Boba Dylana něco velmi neobvyklého a po lineární stránce dosud dost možná dříve neviděný filmový zážitek, který se ale naštěstí Toddu Haynesovi nerozpadl pod rukami a servíruje jeden nejzvláštnějších a zároveň nejlepších hudebních biopiců všech dob. Je jedno zda zrovna trávíte čas s Bobem Dylanem jakožto básníkem Arthurem Rimbaudem, Bobem Dylanem jakožto pastorem Jackem Rollinsem nebo Bobem Dylanem jakožto psancem Billy McCartym. Je jedno zda je film zrovna černobílý nebo normálně barevný. Je jedno zda film zrovna představuje Dylanovi názory a pohledy na svět nebo se jen na pozadí obrazu poslouchají parádní písně. Je to jednoduše silný zážitek ve kterém vlastně téměř jméno Bob Dylan nezazní a přesto je zcela naprosto očividné, že pořád sleduje film, který je právě o Bobu Dylanovi. Beze mně není na první pohled divácký vděčný film a po stránce vyprávění je to díky častému přeskakování z jedné etapy Dylanova života na druhou občas vlastně tak trochu zmatečné a možná je škoda, že se každá libovolná etapa neodehraje do konce aby byla následně nahrazena další. Zároveň ale skutečně platí, že je každá z šesti možných kapitol funkční sama o sobě a i když jsou za mně některé pasáže (Bob Dylan jako Jude Quinn v podání Cate Blanchett, Bob Dylan jako Robbie Clark v podání Heatha Ledgera) záživnější a zábavnější než ty druhé (Bob Dylan jako Billy the Kid v podání Richarda Gerea) výrazně záživnější a pocitově silnější, vyloženě slaběji zpracovaná etapa Boba Dylana tu vlastně vyloženě není. Funguje to i díky faktu, že je všech šest představitelů Boba Dylana jsou naprosto parádních a výkon takové Cate Blanchett a následné porovnávání s reálným Bobem Dylanem je něco neuvěřitelného, což ale platí i třeba o Christianu Baleovi nebo Heathu Ledgerovi. Už Dylanovo mládí ztvárněné Marcusem Carlem Franklinem je naprostá castingová trefa a ještě lépe se v tomhle ohledu Beze mně chválí v tom případě pokud si o kariéře Boba Dylana a jeho různých etapách divák udělá menší rešerše. A pak už se tenhle zcela originální projekt chválí v podstatě sám. Jedna etapa zrcadlí Dylanovo bouřlivé období spojené s rozvodem, druhá zase například Dylanovu existenciální krizi, která se u něj objevila v 60. letech. V rámci Beze mně se člověk dostane do Dylanovi duše velmi výrazně a to především když se objeví Ben Whishaw, který jakožto Arthur Rimbauld zase ztělesňuje Dylanovi odpovědi, kterými reagoval při rozhovorech. Už v rámci tohoto je s Beze mně spojen strašně potencionálně zajímavý rozbor jedné tvůrčí duše, který je ve finále dost možná ještě komplexnější než se mohlo zdát. A je tak ve finále vlastně jedno jestli Boba Dylana obdivujete nebo je vám lhostejný. Zajímavý zážitek je z toho v každém ohledu. Jak to v případě experimentálních filmů bývá tak nemusí Beze mně: Šest tváří Boba Dylana vonět každému. Každému filmovému divákovi se ale naskýtá možnost vidět něco nevšedního a i proto stojí volný Dylanův biopic rozhodně za doporučení. Něco takového se totiž jen tak nevidí a i přes to, že nejsem z I´m Not There nadšený jsem minimálně okouzlen jeho formální stránkou, která má na to aby se časem z filmu stal menší zásadní filmařský milník. A potencionálně dostal nové generace k Bobu Dylanovi. Těžký úkol, už díky kouzlu tohoto filmu ale rozhodně není nemožný..... () (méně) (více)