Godzilla Minus One

Návrat ke kořenům monstra, které vyrostlo z traumatické viny, pocitu selhání a nástupu atomového věku, který Japonsko pocítilo na svém těle jako žádný jiný národ. Jamazaki a spol. natočili organické spojení poválečného rodinného dramatu a Čelistí na steroidech, které omezený budget používají chytře a esteticky úsporně. I když limity cítíte, nakonec jsou vždy ve službách celku, který je komorní i epický zároveň. Je to ten typ blockbusteru, o který se pokoušel Gareth Edwards - akorát nezatížený kompromisy a tlakem studia. Je to skličující a povznášející, naivní i dojemné. Všechno, co od blockbusteru žádám! (07.12.2023)

Filmy o nezničitelném hlubokomořském monstru, které si čas od času zaskotačí až po kolena v Tokiu, mě nikdy příliš nebraly, takže jsem viděl všeho všudy starou Gappu, americko- japonskou Godzillu z osmadevadesátého a Souboj titánů s Krakenem, který byl takovou usedlou, starořeckou verzí japonské radioaktivní, permanentně nakrknuté potvory. Na tento snímek jsem se tak podíval jen proto, že mi vyjel jako hlavní nabídka na Netflixu, přičemž mě zaujalo, že se mělo jednat o období po skončení války. No, zjistil jsem, že mě nový příběh vzteklé ještěrky překvapivě bavil, aniž by za to mohl samotný předimenzovaný plaz s reaktorem místo jater. Zaujaly mě spíše japonské, ne zcela vydařené snahy popasovat se se svou účastí ve druhé světové válce a taky fakt, že si ke svému filmu dokázali japonští tvůrci na rozdíl od Michaela Baye pozvat opravdu schopné poradce, takže jejich válečná technika vypadala krajně realisticky (torpédoborce, Takao i Šinden byly naprosto vymazlené). Bavil jsem se tak možná nad záležitostmi spíše okrajovými, bez nich by mě ale asi ani nenapadlo, abych snímku věnoval pozornost. / Poučení: Neodpaluj jaderné hlavice, bomby nebo reaktory v Tichém oceánu, nikdy nevíš, co tím nabudíš. (03.06.2024)

Hned ze startu zahlásím, že Godzilla Minus One se, za mě, instantně stává jednou z top 3 všech G-filmů (spolu s prvním filmem a Shin Godzillou). Je tam všechno proč divák tenhle sedmdesátiletý filmový fenomén miluje (pokud ho miluje). A tady je nutný si říct, že výborný godzillácký film je výborný právě i pro některá specifika která by jinde byla zásadním nedostatkem. Godzillácké filmy tradičně pracují s poměrně závažnými psychologickými či politicko-sociálními motivy, které ale přednáší jaksi naivně, pitomě, nešikovně, s přehnaným pathosem a melodramatem. Stejně tradiční je třeba i absurdita zápletek (především plány na likvidaci Godzilly bývají úlet) Je to stylizace kterou fanoušek očekává a snad až vyžaduje (fakt nikdo není zvědavý na japonský G-film co se bere smrtelně USA-vážně). Minus One s tímhle bravurně pracuje a dokáže doručit vše co divák žádá a přitom být stále kreativní, překvapivý, vtipný, krutý i milosrdný, dokáže pomrkávat po divákovi obrazovými citacemi a analogiemi na předešlé filmy.. a hlavně (!) dokáže to všechno vybudovat na charakterech na kterých divákovi záleží a na Godzille která je pro tyhle charaktery opravdovou hrozbou.. Má to parádní soundtrack. Jediné co bych vytknul je herecký projev R. Kamikiho, který ne vždy odhadnul míru ještě přípustného přehrávání (jinak snad všichni ostatní hrajou parádně). A osobně je mi pořád líto, že japonci upustili od gumových obleků a přešli na CGI které sice drží v nějaké sympaticky stylizované "neumětelskosti", ale chlap v obleku je prostě chlap v obleku. PS: Fakt, že tohle, i v obecně drahém japonsku, stálo jen 15mega, napovídá, že je cosi ekonomicky shnilého v království Hollywodském. (03.12.2023)

Přesně tohle chci od značky Godzilla. Vypadá to výborně, epická míra destrukce i sám nasraný nukleární dinosaur, ale funguje také osobní drama a ta hlubší rovina: japonský trauma z druhý světový a něco jako vykoupení za krutě sebevražedný přístup ke svý vlastní populaci ve válce. Což prostě nedodá i sebelepší americká produkce... (05.05.2024)

Bavilo mě, že film přináší krom klasického (a schématického) béčkového příběhu o radioaktivitou absurdně vytuněném monstru i zajímavé obrazy z těsně poválečného Japonska. A šťouraly možná (tak jako mne) zaujme i fakt, že několik prototypů kachního stíhacího letounu Šinden skutečně existovalo (pokud to tedy nevěděli už dřív, na rozdíl ode mne). Ale k nadprůměrnému hodnocení žádný zvláštní důvod nemám, i když happyend se povedl, to uznávám. (04.05.2024)