Godzilla Minus One

Těšil jsem se na japonskou Godzillu, ale hned od samého začátku mě to nesedlo. Herecké výkony žádné, hodně ukecané a když přišla na scénu Godzilla, tak to vypadalo jak triky z 50 let, loutkový film, Godzilla spíše trapná. Už jsem asi přegodzillovanej. Dám raději ještě trapnější americkou verzi, ale s lepšími efekty. (29.02.2024)

Godzilla tento rok oslavuje svoje krásne jubileum a to sedemdesiat rokov a stvoril ju Inoshira Honda. Za ten čas bojovala s King Kongom, Anguirusom i s inými príšerami. Bolo natočene s ňou veľa filmov a aj keď som videl len zopár, tento je rozhodne z tých lepších. Príbeh je vsadený do zdecimovaného Japonska a tak príbehovo je fakt veľmi silný, lebo nejde až tak o monštrum, ale o ľudskú dôstojnosť a bojovnosť. Veľmi dobre sa na film pozeralo a to nielen po trikovej, ale aj hereckej či megalomanskej stránke. Statný skoro zabudnutý dinosaurus to tu krásne kosí a je tu naozaj veľa slušných nápadov a som rad, že sa na začiatku príbehu z roku 1954 u tohto monštra neujali chápadla, toto telo jej svedči oveľa viac a je tu aj viac možnosti, ktoré aj v tomto filme ukázala. Bavil som sa a to celkom nečakane, lebo toto monštrum nemám až tak v obľube, ale  tu sa slušne pohrali nielen s príbehom, ale aj zo samotnou Godzillou. Slabé, ale 4*. (08.03.2024)

Tenhle dramatický koncept chtěl oživit už Edwards v roce 2014, ale masovému úspěchu jeho Godzilly zřejmě zlomil vaz hollywoodský diktát. Godzilla -1.0 to má v tomhle o poznání jednodušší, protože byla natočená v porovnání s USA za pár babek a v daleko více Godzilla friendly enviromentu, než je americká továrna na sny. A výsledek je něco, za co se tvůrci nemusí stydět. Samozřejmě to není ten naboostovaný těžkotonážní eye-candy spektákl, kterým se může chlubit západ, ale má to skvěle sevřenou atmosféru post-apokalyptické doby po druhé světové, zlověstnou ještěrku, ze které se podařilo vydolovat úplné maximum a i když je občas v některých záběrech znát limit production budgetu, pracuje se s ním skvěle. Do postav se mi však dostat nepodařilo vůbec a posmutnělý emocionální náboj mne zcela minul. Jeden z mála filmů, kterému by IMHO prospěla černobílá verze. (12.05.2024)

Návrat ke kořenům monstra, které vyrostlo z traumatické viny, pocitu selhání a nástupu atomového věku, který Japonsko pocítilo na svém těle jako žádný jiný národ. Jamazaki a spol. natočili organické spojení poválečného rodinného dramatu a Čelistí na steroidech, které omezený budget používají chytře a esteticky úsporně. I když limity cítíte, nakonec jsou vždy ve službách celku, který je komorní i epický zároveň. Je to ten typ blockbusteru, o který se pokoušel Gareth Edwards - akorát nezatížený kompromisy a tlakem studia. Je to skličující a povznášející, naivní i dojemné. Všechno, co od blockbusteru žádám! (07.12.2023)

Letos se mi zdá, že snad všechny filmy, kolem nichž propuká všeobecný hype, mi připadají přinejlepší mírně nadprůměrné. Japonská Godzilla je dalším takovým kouskem. Dokud se řeší komorní osudy jednotlivců v poválečném Japonsku a ještěrka je vidět jen ve vlnách, tak je to fajn. Jakmile ještěrka vystoupí na pevninu, Japonci dostanou příležitost používat své přepálené herectví a postavy začnou vymýšlet totálně zhůvěřilé plány, ač se nakonec ukáže, že stačí ještěrce (... no však uvidíte), tak to jde alespoň pro mě do kopru. Můžu ocenit, jak to vypadá vzhledem ke svému rozpočtu, ale nedokážu si to autenticky užít. (23.12.2023)