Goro, bílý pes

Žádnej plyšovej pes, kterýho jsem kdy v životě měl, nemohl mít jiné jméno... Goro a píšťalka. Nezapomenutelná vzpomínka na to, když jsem byl prcek. A úžasná melodie. Ti, kterým je míň, asi nepochopí, že tohle je kult. Že to, že se všechny díly objevily na netu, je neuvěřitelný a sedím u toho a vzpomínám, jak jsme kdysi seděli všichni okolo malý černobílý televize a ubulenejma očima koukali a drželi palce. Tenhle seriál je vyděračskej, manipuluje citama. Kdybych ho měl hodnotit teď, je to stěží na dvě hvězdy, ale za ty vzpomínky a za nostalgii - jasných 100%. (11.12.2014)

Tohle bude asi opravdu citové vydírání. No tak si to představte: Goro (pes) jde za svou paničkou (ženská) přes všechny japonské ostrovy, furt to natahujou, aby byl divák dojat a i když je blízko ní, ani s tou svou píšťalkou, kterou můžou slyšet jen psi, ji on neslyší. Přitom: za své dlouhé cesty (137 min) ho mohli a) přejet autem, b) sežrat, 3) mohl ho pokousat nějaký jiný hodný pes (např pitbul) apod. apod. Je to prostě protahované ad absurdum, uslzená píseň a ubrečená Japonka...a teď mi vysvětlete, proč jsem k tomu sedal každý den, abych slzel, zrovna, no zrovinka JÁ?! :-D (10.10.2003)

Nehodnotím kvalitu zpracování seriálu o geniálním, leč věrohodném čtyřnohém blonďákovi, ale ... co jsem asi tak před těmi více jak dvaceti lety mohl v té bedně vidět? No, zeptal bych se současných capartů, ale ty mě s Gorem a s Japonským seriálem pošlou maximálně tak někam ...Pikaču....to jo. Avšak já a my všichni tady kolem dobře víme, že ... a vzpomínky zůstanou..... a ty hezké (pokud již nějaké takové někde v přehlcené mysli vyštracháme) si zaslouží vysoké hodnocení. (30.07.2006)

Nedávno jsme si pořídili psa a s ním i takovou zvláštní píšťalku. A hádejte, na co jsem si okamžitě vzpomněl? Bohužel je to ovšem to jediné, co si kromě písně z celého seriálu pamatuji. Plus samozřejmě ještě to, že jsem tuhle japonskou verzi Lassie se vrací strašně miloval. Až to někde seženu, musím se na to podívat a objektivně to ohodnotit, protože kdybych to měl hodnotit jen z matných vzpomínek, tak tomu musím dát pět hvězdiček. Po třech letech a jednom zhlédnutí Dlouho jsem se odhodlával si seriál pustit. Asi jsem se bál velkého zklamání. Ale nakonec jsem se rozhodnul a musím říct, že správně. Těch pět hvězdiček je možná opravdu hlavně z nostalgie, protože ta z toho čišela každou minutou. Každý druhý záběr ve mě vyvolával vzpomínky, a přestože jsem byl přesvědčený, že si z toho nic nepamatuji, dávno zapomenuté neuronové cestičky začaly vydávat zasunuté vzpomínky. Ovšem odhlédnu-li od té ohromné nostalgie a příšerné kvality záznamu (i tak chvalořečím toho, kdo to patrně z VHS zdigitalizoval), musím konstatovat, že je to prostě úžasné. Kdo má rád pejsky, musí být přímo nadšen. Je to srdceryvný doják, těžící z roztomilosti a hlavně věrnosti našich čtyřnohých miláčku. Goro je tu sice nadpes, co všechno vycítí, ví, no a zkrátka je prostě jednička, plus je tu i pár jiných menších či větších kotrmelců, ale u seriálu jsem se i tak bavil náramně, o pejska a hlavní hrdinku Reiko (nějak jsem si u toho vzpomněl, že jsem do ní byl ve školce platonicky zamilován) jsem měl strach, i když jsem si matně vzpomínal, že to dopadlo dobře, a zkrátka jsem jim fandil, aby už se konečně potkali. Myslím, že pro děti to musí být ještě stokrát lepší a když já byl ve svém věku nadšen, proč by nebyly dnešní děti? Televize, proč nereprízujete Gora?! (02.07.2011)

Yesterday is gone, povie si trinásťročná sirota po úmrtí posledného rodiča a vydá sa na dušespytný a psohľadný trek cez pol Japonska. Na svojom keruakovskom putovaní poznáva vlasť, zažije niekoľko únosov, združí sa s trestancom na úteku a pravidelne míňa svojho štvornožca. Ten sa tiež nenudí, popri hľadaní svojej panej ľavou zadnou zabraňuje znásilneniu, kľučkuje medzi guľkami gangstrov, stáva sa vedúcim zdivočelej svorky, spríjemní posledné chvíle umierajúcej a obmäkčí srdce ľútostivého škuľavého šarhu. Pomedzi to sa skorumpovanému systému vzdorujúci detektív snaží prísť pravde na koreň, politickí mafiáni kujú pikle a neprávom obvinený utečenec zbesilo pobehuje po lesoch a morskom pobreží. Po pozretí všetkých častí sa mi na myseľ tlačia dve otázky: 1. ako je možné, že sa nezletilá dievčina bez problémov dlhodobo vyhýba školskej dochádzke a po návrate si sama bačuje v dome uprostred Tokia? 2. prečo má väčšina členov japonského organizovaného zločinu takú zlú mušku? Napriek všetkým technickým a logickým výhradám ma toto dielo chytilo za srdce a pri srdceryvných citovo vydieračských scénach podfarbených ústrednou piesňou mi miestami vlhli oči. (10.01.2022)