Posel z Liptákova

Pod souhrnným názvem Posel z Liptákova se ukrývají dvě jednoaktové hry Posel světla a Vizionář. Představení je tak rozděleno na dvě části, tvořené kratším seminářem ("Tak nejprve bych chtěl říci, že všechny nejdůležitější objevy jsem učinil já!") následovaným hrou. Vizionář je pro většinu diváků asi známější, mně osobně se víc líbil Posel světla, hlavně archaické nadávky typu "průduch". (17.12.2005)

,,Ale to bude sekáč, pánové. Ne jako já. Ten se nezakecá.“ Posel z Liptákova a Vizionář jsou velmi zvláštní cimrmanovské hry. Obě mají trochu smutnou atmosféru, Vizionář vůbec. Vždycky, když Smoljak pronese citovanou větu, mě zamrazí, jak si vybavím, k čemu se vztahuje. Seminář o tom, jak jeli autem a brali benzín je prostě krásný a potěšilo mě, že všichni přednášející byli na scéně a nechodili po jednom. Ať už hodnotím seminář či hry, přišlo mi, že na nich není jediná chybička. Zřejmě to není nejoblíbenější z her DJC, ale mě přijde nejucelenější a nejkompaktnější hra, která nemá tak podbízivý humor jako jiné. A poslední postřeh, Weigl a Čepelka jsou páreček k pohledání! (12.11.2014)

V Tučapech zůstal při výlovu jeden pěkný kapr v bahně. Baštýř Adámek vzal podběrák a chtěl kapra nabrat. Bidlo podběráku však bylo krátké, a tak se baštýř Adámek musel za kaprem řádně naklonit. Než se nadál, ztratil rovnováhu a sletěl po hlavě do bahna...a tak se v bahně mrskali dva - kapr a baštýř Adámek...                                                                                         Místy tradičně vtipná cimrmanovská fikce, ale jako celek, kde se hodně mluví a mluví a přednáší a méně "dramaticky" hraje, to na mě až na pár momentů moc nezapůsobilo. S Dobytím severního pólu téměř nesrovnatelné. Chuť sledovat něco podobného tu z mé strany zcela byla, ale v průběhu sledování po jisté době zcela zmizela. "Probudil" jsem se až při rozhovoru s úředníkem-pyrotechnikem a teprve závěrečná dramatická ukázka mě uzemnila. ,,Třeba ten důl neprodáte, třeba vám ho vemou." Docela zajímavé narážky na historické události (začátek války, únor '48) v doprovodu hezké hříčky kolem návštěvy smrtky a lidového vizionářství, to mě v posledních 20 minutách začalo hodně bavit. Žel vzhledem k celé stopáži inscenace trochu pozdě, což je mi při výsledním hodnocení docela líto. (14.06.2018)

Jednoduchá, ale zábavné dílo Divadla Járy Cimrmana (nutno podoknout, že mám nahrávku z roku 1997). Dva semináře, zabívající se pobytem járy Cimrmana v podjizerské obci Liptákov, kam údajně přišel roku 1902 a nechtělo se mu hned jíti pryč a dvě jeho krátké hry, zde nalezené: Posel světla o bezcitném pokroku, který se snaží smést i své nejbližší, a Vizionář, který nejednoznačně varuje před válkou a nástupem komunistů k moci. Čtyři herci vystačí bohatě. Vynikající Miloň Čepelka v roli matky ve hře první a v roli zvídavého uhlobarona Ptáčka ve hře druhé. Neméně výborný Jaroslav Weigel v roli trochu nechápavého otce ve hře první a v roli věštce Hlavsy ve hře druhé. Užívající si Ladislav Smoljak v roli bezcitného Standy ve hře první a v roli smrtky ve hře druhé. A Petr Brukner v roli domácího mluvícího Artura ve hře první a v roli Františka, syna Hlavsy, ve hře druhé. Určité ubíhání do jakéhosi puberťáckého humoru je včas zastaveno a celkově to působí velmi dobře a nesmírně zábavně. Navíc takový univerzální ptakopysk je zvíře velmi užitečné. (23.10.2010)

Píšete, že slabší Cimrman, podle mě nesmysl. Mně se líbil skoro nejvíce ze všech, až tolik, že nechybělo mnoho k pěti. Originální schéma, kratší ale o to údernější hry, geniální semináře s největším počtem dokonalých hlášek a pověstný závěr ve Vizionáři. Opravdu téměř geniální...a k tomu ta úžasná mezihra hraná na rozladěný klavír... (05.09.2005)