České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. (19.12.2010)

Možná to byl nápad a možná jen shoda okolností, že první jejich hra vyprávěla o narození a ta poslední o umírání..každopádně České nebe je velmi důstojným rozloučením Ládi Smoljaka se svými věrnými diváky (a já jsem rád, že jsem ho zastihl ještě na prknech)..a jsem si 100% jistý, že když Smoljak zaklepal u brány sv.Petra, ten se ani nemusel ptát české nebeské komise, zda ho má pustit dál..České nebe možná nepatří mezi nejsilnější hry, ale rozhodně ani k těm slabším (tam řadím Afriku), a já nemohu hodnotit jinak, než za pět, a po třiačtyřiceti sezónách vstoje zatleskat.. (14.01.2011)

Snad je to jen přemírou očekávání, že na mě přišla fáze ( poměrně velkého ) zklamání. Seminář mi přišel vyloženě slabý a hra samotná se řadí ke slabším kusům. Psát už radši nic nebudu a půjdu na jinej statek. Jako velký fanda JdC doufám, že šlo opravdu jen o moji vlastní indispozici a někdy v budoucnu budu moci napsat nějaká ta pozitivní P.S.! P.S. viděl jsem podruhé a dojem byl rozhodně lepší... (06.12.2010)

České nebe je prostě úplně geniální hra, kterou jsem za posledních pět měsíců viděl snad 20krát a nakonec jsem se rozhodl protlačit jí i do TOP 10, patří tam. Společně se Záskokem je to naprostý vrchol Cimrmanovy tvorby. Je až neúvěřitelné jak jsou dialogy vtipně napsané. Kdybych měl vypisovat všechny masakrovité hlášky musel bych vypsat naprosto všechny. Proto jenom napíšu: 100 % (27.10.2016)

Díky MF za vydání DVD s oběma alternacemi. Poslední šance vidět v podstatě kompletní DJC (chybí jen Pavel Vondruška). Je neuvěřitelné, že 43 let od taložení divadla jsou tvůrci schopní přijít s hrou, kterou je bez uzardění možno postavit na úroveň jejich vrcholné tvorby. Exceluje zejména Jaroslav Weigel, jeho Hus je neuvěřitelně zábavná postava. Jedinou drobnou výhradu bych měl k praotci Čechovi a jeho občasným slabším chvilkám (podmáslí). Ale i tak se jedná o staré dobré DJC. Jediné co mě trošku děsí je věk většiny hlavních představitelů. Obávám se, že tento fenomén už nebude mít dlouhého trvání. 95% P.S.: Veliký obdiv si zaslouží hlavně Ladislav Smoljak za nasazení, které předvedl, i přes svůj špatný zdravotní stav. (29.11.2010)