Posel z Liptákova

1. Seminár o výprave cimrmanológov dvomi autami do posledného známeho miesta života Járy Cimrmana, do malej dedinky v Jizerských horách - Liptákov. Objav dvoch hier, reštaurátorské práce v miestnej reštaurácii, objav záznamov o Cimrmanovi v miestnej kronike. 2. Hra - Posel světla - sci-fi o harmonickej spoločnosti a snahe mladého advokáta v dome rodičov vybudovať modernú továreň na svetelné baterky z novej chemickej látky - trinitrotoluenu. 3. Hra - Vizionář - hra se smrtí, rozhorúčená pec ukazuje svoje výjavy - uhlobarónovi majú pômocť rozhodnúť sa medzi dvomi uchádzačmi o ruku dcéry (Kolben, Daňek), vizionár sa lúči so životom, so synom, ktorému odkazuje grunt, smrtka trpezlivo čaká. (12.04.2012)

Tuto dvojhru bych označil za nejintelektuálnější výsledek české cimrmanologie. Výborný první seminář s expedičním tématem je to "nejvědečtější", co se nám z výzkumu historie Járy Cimrmana dostalo. Antropologická zpráva o obyvatelích dalekých končin za Labem, fyzikální výzkumné metody (radioaktivní uhlík) i průzkum historických záznamů je podán s takovým vtipem, že jde pomalu o jednu z nejlepších přednášek, jaké jsem kdy slyšel. Následující hra Posel z budoucnosti není z mých nejoblíbenějších, ale v jistém venkovsko-intelektuálním smyslu je docela vtipnou. Druhý seminář již není tak dobrý jako první, z řady však vystupuje výborný rozhovor s odvážnou úřednickou myší, která je potomkem slavného génia. Druhá hra Vizionář je jedna z nejlepších her Divadla Járy Cimrmana. Výborná postava smrtky, nádherné narážky na budoucí neklidné století a výborná postava uhlobarona. Uhlobaron. No, to musí bejt zajímavý povolání. - Mě to baví. Jako by již pomalu pánové Smoljak se Svěrákem předznamenávali nejlepší cimrmanovské období spojené se hrami Dobytí severního pólu, Blaník a Záskok. Propánakrále! To jsem se zase zakecal. To je nadělení! Teď už mi vás nevemou! Tak akorát toho cikána s tím nožem v zádech, to je násilná smrt, to mi vemou, ale vás Hlavso... vás už ne. Vás až tak... za dva roky. Ale to už nebudu já. (...) jdu na odpočinek a přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové! Ne jako já. Ten se nezakecá... Tak na shledanou!... ...na shledanou... Mrazivě vtipný závěr, který se hodí považovat i za Smoljakův epitaf. (24.02.2011)

Vzhledem ke svému studiu v Tanvaldu je pro mě tohle představení taková srdcovka. Cimrmanovci ji přijíždí každoročně předvést a vždy je to paráda. Je to navíc trochu raritka, dostává se nám dvojí porce jak přednášek, tak také her. Ta první, hra z budoucnosti, je roztomile zábavná. Druhá, Vizionář, je trochu kratší, ale o to zajímavější. Také zábavná, ale Smoljakův závěrečný úsměv do publika při jeho "nashledanou" je zlehka strašidelný. Skvělé představení. (16.02.2011)

Je to jiná hra než ty ostatní. Nemá tolik hlášek a gagů typických pro Cimrmany a samotné hry jsou spíše smutným obrazem budoucnosti. Právě díky jedinečnosti bych tuhle hru zařadil mezi ty nejlepší počiny Divadla Járy Cimrmana. Nedoporučuji začínat Cimrmany touhle hrou, naopak nechat si ji jako krásnou tečku na závěr (i přes to, že poslední hrou je České nebe). A tak tedy "Na shledanou" Cimrmani... (22.12.2013)

„Na problémy, které se mělo jít intelektem, jelo se motykou!“ Dokonalá kombinácia naivity a inteligentného humoru. Podarilo sa mi túto hru pozrieť „mimo poradia“ a tak už o cimrmanológoch niečo málo viem. Začala som tým, že som počas seminára mala spustené aj mapy – a pekne som si pridávala trasu ich jednotlivých zastávok na ceste do Liptákova. A naozaj som sa dostala až po Tanvald. Epigramy z Hostince u Sirotků, ktorých autorom je Cimrman a ktoré prácne cimrnalógovia zoškrabali až k 36-tej vrstve: „Lepší pivo v žaludku, než-li voda na plicích.“ „Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu“. „Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek“. „Sirotek je naše máma“... „Teplé pivo je horší než studená Němka“. V druhej časti seminára – pojednanie o univerzálnom vtákopyskovi: „A kromě toho, je vědecky dokázáno, že jeho pacičky přinášejí daleko větší štěstí nežli pacičky zaječí“. A o chvíľu nasledovalo: „Fuj, Jindro, že se nestydíš!“ „Petr – něco červenýho – Bezruč...“ To bolo také hlboké a dobré, mňa ten koniec naozaj rozplakal. (25.05.2020)