Reklama

Reklama

Neústupný mexický důlní magnát Garcia musí čelit vzbouřencům a revolučním náladám v zemi. Rozhodne se svěřit důležitý transport stříbra pod dohled pistolníka Kowalského, aby ho bezpečně dopravil přes americkou hranici. V cestě mu ale stojí bandita Ricciolo, který obětuje cokoliv, aby získal bohatství. (TV Prima)

Recenze (77)

Klajnik 

všechny recenze uživatele

Jedná se o první film z Corbucciho „zapata trilogie“ – tedy westernů zasazených do období mexické revoluce. Dalšími příklady je třeba Leoneho poslední příspěvek do westernového žánru, Kapsy Plné Dinamitu nebo třeba Vera Cruz z období klasického westernu. Žoldnéř mě z nich bavil ale nejvíce. Vlastně je to jeden z nejlepších spaghetti westernů (westernů z Itálie, které jsou natolik svébytné, že si vysloužili vlastní kategorii v rámci širšího revizionistického westernu) a můj nejoblíbenější westernovej Corbucci, kterej se nespecializoval na formát  epických fresek, ale dělal spíše menší a kratší, špinavější, hrubější a temnější, tematicky méně košaté a hluboké westerny, které však dostatečně esteticky vynikaly: Velké Ticho mě bavilo nejméně, ale to je dáno tím, že má nejblíže k anti-westernu, jenž se vzpřičuje zábavnostním aspektům, které dělají westerny zábavnými. Django má sice nezapomenutelnou titulní skladbu, ale přišel mi příliš dějově vyprázděnej a zkratkovitej (- kdyby film artikuloval onen konkrétní Tarantinův headcanon, jenž interpretuje děj za hranice toho, co je nám řečeno, tak bych byl mnohem více uspokojen), ale nutno mu přiznat jisté béčkové kvality, spojené hlavně s jednou konkrétní vyhrocenou akční scénou. Žoldnéř je svým cynismem bližší Velkému Tichu, ale současně zvládá být zábavnější než béčkovej Django: Z této trojice je sice nejdelší, ale pocitově mi utekl nejlépe, díky dobře rozfázovanému ději i v něm vystupujícím 3 hlavním postavám, z nichž každá je skvěle zahraná a od sebe charakterově odlišitelná. Tony Musante hraje Mexikánce Paca, v němž se pod útlakem majitelů stříbrného dolu probudí třídní vědomí, a započne tak svou cestu vůdce revoluce. Není však natolik inteligentní a schopný ji vést, a tak sjedná partnerství s cynickým Polákem Kowalskym, kterého hraje Franco Nero a který mu v tom má pomoci, ačkoliv ten se chce na revolučním odhodlání jen napakovat. Tím jsou Pacovy ušlechtilé zájmy kompromitovány a na jeho charakteru se buduje konflikt hodnot, který později přechází mezi konflikt hodnot, jenž každá z postav zastává. Zde vidíme, že scénář má s čím pracovat. Proti jejich nejednotným snahám stojí záporák Ricciolo v podání Jacka Palance, jehož výsměšná servilnost, která je ve skutečnosti povyšováním, i jeho charakteristické křižování mu dodávají na povahové plasticitě, ačkoliv jeho postava nemá v příběhu tolik prostoru. Mnoho diváckého potěšení plyne rovněž z toho, jak dobře natočen Žoldnéř je: I dnes působí film dosti živě, dynamicky a nápaditě. Tarantino také prohlásil, že Corbucci byl jedním z režisérů, který stál na vrcholu tvorby cinematické akce (action-cinematic game), kterou označuje za tvorbu, jež je nejvíce cinematická (- V žádném jiném odvětví nebude tak strhující a podmanivá jako ve filmu! ...Snad jenom ve videohrách, které jsou na akci postaveny, což je dáno jejich mírou interaktivity, ale nutno uznat, že videoherní akce bývá čím dál tím více cinematicky estetizovaná). Toto postavení lze Corbuccimu přiznat hlavně díky tomuto filmu, který má skvělé akční sekvence navzdory tomu, že v nich absentuje explicitní násilí (k jehož vyobrazení se nejvíce uchýlil ve Velkém Tichu), což mi většinou zkazí dojem, protože mi to nepřijde přesvědčivé. Peckinpah se toho vůbec nebál a (nejen) proto mám tak rád jeho Divokou Bandu. Jelikož však Corbucci natočil Žoldnéře natolik dobře, tak ani nebije do očí, že filmaři nepoužili bullet hit squib (praktický pyrotechnický efekt výstřiku krve, jehož smyslem jest simulovat dojem zásahu kulkou, ačkoliv se ve filmech střílí slepýma). Mě třeba ona akční scéna s kulometem mitrailleuse v Djangovi příliš nestrhla, protože nepřátelé uměle popadali z koní, aniž by z kohokoliv vytryskla jen kapka krve, což stálo v rozporu se snahou nás přesvědčit, že je protagonista rozstřílel na maděru. Podobného failu se dopustil i Leone v Pro Hrst Dolarů. Corbuccimu se z toho ale povedlo vybruslit a nesnadno mi je rozpoznati, čím to jenom je: Snad vybalancováním kvalitativních aspektů, jimiž jsou záběrování, střih a praktické efekty výbuchů a kouře, které dalo spíše prominout tomu, že v přestřelkách chybí prskance krve. () (méně) (více)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Asi som sa dal zlákať Morriconeho hudbou. Film okrem nej vlastne ani nemal čo ponúknuť. Pripomenul mi oveľa slávnejší film Viva Maria!, ktorý okrem vtipu ponúkol aj Brigitte Bardot a Jeanne Moreau. Od výraznej nudy ma neoslobodili Franco Nero, ani Jack Palance, takže dve hviezdičky sú za Morriconeho, aj keď sa tentokrát o hudbu delil. ()

Reklama

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Velká převelká inspirace pro Tarantinova Nespoutaného Djanga (Nerův Kowalski se chová, obléká i holí jako Waltzův Schultz, Palance si oblek zdobí stejnou květinou jako DiCaprio...), ale hlavně výborný špageťák. Polovinu atmosféry vyčaroval mistr Morricone, o druhou se postaral Sergio Corbucci, který se Leoneho nedostižnému vzoru přiblížil asi na maximální možnou míru. Akční scény jsou výborně natočené, téma revoluce sice není tak silně podané jako třeba v Kapsách plných dynamitu, ale to nevadí, je to vtipné i napínavé, závěrečný souboj s klaunem bere dech. Moc se mi líbily i "lehčí" scény, jako byl souboj Franca Nera a Tonyho Musanteho, při němž dostávají rány pěstí i mezci a jeden druhého prohazuje zdí nebo mlátí po hlavě kurníkem plným slepic. A ta krásná kamera. ()

Visáč 

všechny recenze uživatele

Franco Nero kropí mexikáncov guľometom a frajersky škrtá zápalky zloduchom o zuby a ženským o kozy. Proste bad-ass. Giovanna Ralli je kosť a magor Jack Palance sa furt prežehnáva a pokojne nacpe chlapíkovi granát do držky... Corbucciho westerny nie sú tak epické jak leoneovky, ale majú viac humoru a rýchlejší spád. ()

Martrix 

všechny recenze uživatele

SNI DÁL, PACO, ALE S OTEVŘENÝMA OČIMA! Žoldnéř není zrovna nejlepší western, ale po jeho skončení jsem se usmíval. Díky rozjuchané hudbě s mexickými motivy a prostředí jihozápadu, na mě dýchnul špageťácký smrádek, který ve mě vyvolal nostalgii. Ne snad, že bych tu dobu pamatoval, nebo ujížděl na westernech, ale ... ani nevím. Svůj velký podíl na tom, že jsem se převážně nenudil, mají Franco Nero a Tony Musante. Resp. jedny z nejsympatičtějších postav tohoto žánru, Paco a Polák. Interakce mezi jejich postavami fungovala skvěle. Uhlazený, za všech okolností racionální Kowalski, který nehne prstem dokud nedostane zaplaceno a vedle něj Paco, rozjívený srdcař, který chce dělat revoluci, ale vlastně ani neví co to obnáší. I díky tomu kontrastu byla radost sledovat, jak se snaží jeden druhého využít, ale současně se nenechají ve štychu. V komentářích zazní, že je ten humor cynický. Mě to ani nepřišlo. Snad malinko drsnější a škodolibější, ale jistě nevyčníval tak, abych o tom během filmu uvažoval. Vlastně ho bylo zvlášť v prostřední části málo. Žoldnéřovi tam dost silně docházel dech; byla tam několikatiminutová pasáž bez dynamiky. Zrovna tam mohly střihačské nůžky zaúřadovat a srazit zbytečně nataženou stopáž, na přijatelných 90 minut. Díky tomu jsem byl rozhodnutý, že to za víc než tři hvězdy není. Ale ten pozitivní závěr mě opravdu potěšil, takže všechny cípy té čtvrté hvězdy, jsou prachem zaváté, ale dám ji. ()

Galerie (62)

Zajímavosti (2)

  • Polák koupí na začátku filmu kulomet Hotchkiss M1914 s 24ranými nábojovými pásky, poté používá pistoli Astra 400 v ráži 9 mm Bergmann-Bayard. (HectorHagman)

Reklama

Reklama